Písmák bez názvu
Ó štěstí mé. Už tkvíš jen ve věcech neslušnýchVím, že piju vícnež dívka dobrých mravůopustilo jsi mne dnešní nocia co bude, je už jen vidinaklamu reality skrz skleničku. prý bych byla dobrá sestraPche, sestru nevyšukáštak jako mě v sobotunebo to byla neděle.
zas něco...
Jo, je to ta šílená láskadobrá asi jenom tak ke sněníprotože jinak by se člověk zbláznila já šílímvíc než Hraběco ji měl hluboko pod kůžírozpuštěnouvíc než Topolco vzíval Kiliánaa chlastal takže měl tu s kosou na dosah rukyvíc než. CHCIjen ležet na posteli tak dlouhodokud z ní nezmizívšechna tvá vůnětotiž. byla by škoda promarnitjedinou její molekulua kdyby náhodou. tak raději nedýchat
večery a noci
Je čas zabít svědomí
pověsit vzhůru nohama
vyprat, vyžehlit, nespálit
a pak zakopat
....
Asi to nebylo jen opilostíprotože nedokážu přestat mysletvím víc než si myslíšjsi zvláštním promísením krásy a zrůdnostikde převažuje něha a obrovské srdceještě se nemělo čas vylítdo prostoru mezi lidivelká spousta pravdy rozpuštěné v krviby zaplavila všechny okoloa ti by se konečně přestali smátmým myšlenkám na Tebe.
Další pocity
Stejně jako procházet se po střepechobrácených hranami vzhůrubolí ty špatné vtipy- šípy namířené přímo doprostředskrz naskrz tě probodnouani nevíš jaka hlavně pročdalší a další
Klesáš na kolena a přemýšlíšco právě teď asi dělá- pije čaj se spoustou cukru zřejměsladí svůj hořký životjako ti osladila ten tvůj
Klečíš uprostřed kruhutéměř bez dechuTy tupé tváře civí- jsi poražený
Tak se podívej svému osudu do očí- podíváš seale on tě vidět nechcetichý šepot se ti dere z ústa vzdechkruh se uzavíráduše stoupáPrávě dopila čaj.
Chlad
Lásko jsi pryč- proč jsi mě opustila.
Ten pocit bez tebe
nejde vydržet
Otevřené okno vyzývá
pocity
Zrovna když jsem spala
a procházela se mezi molekulami stolu
- mimochodem- bylo to nádherné
přišel velký
bez názvu 2
Jak bezcenné trosky budem řvát
že život je na nic a všechno s ním
budem skákat a tancovat
a vlasy ve větru nám budou vlát
okamžik
Tvůj stín se sem tiše vkrádá
prochází stěnou
ozářenou světlem svíčky
povídá obvyklé lži
Modlitba
Modlitba,
prosba vznesená k Neznámému
se vznesla k nebi
a rozplynula se do všech končin světa
Když král zabije
Když král zabije královnu
duní zem a odráží se do lidí
chodících po studených kachlích hradu
prach se zvedá pod nohama
bez názvu
Na tisíce kousků kámen se tříští
dopadá na zeď
těžce a chladně
- tlumený náraz a výkřik kamene
Myšlenka
Zdá se být na dosah ruky
za mlžným oparem
ale myšlenku nepolapíš
stejně jako prchavý okamžik
Pavlíkovi
Zůstaly za tebou slzy na asfaltu
slzy na asfaltu- jen pár kapek.
Chci ještě něco.
Tiše stojíc na tmavém asfaltu
MY
Tolik dbáš o krásu
pro tuto chvíli zbytečnou
- je to jen rozmar, zkus přemýšlet
stejně od ní utečeš
xxx
Padám nahorua čekám, že uvidím NICzmítám se v protiproudu světa,který skrývá tajemství páduKdyž budu padat nahoru,jestli to jdetak se kostelní zvony rozezníjeden o druhýbudou tříštit kapky rosy.
Beruška
Beruška
Tiše leží ta beruška a nemůže se hnout,duše jí odplouvá v dál. Snaží se převrátit, beruška,leží však na zádech- sen se jí zdálo kytkách a lidech, co strhli ji.
Na krovkách leží ta beruška,topí se v přívalu slzprolitých za smrt nevinných. Tiše umírá beruškaa přitom vůbec netuší,že až zavře víčka navěky,bude beruškou poslední.