Písmák takhle to je
le vent me prends
chez Mont Saint Guibert
les rues, les maisones
ma maisone
Pracovní den
padají mi vlasy
přemýšlet o životě
ten spí daleko za daňovou položkou
přes okno si se mnou hraje vítr
Co chci?
Šáhnout si na nebe,
lítat si v oblacích,
myslet jen na Tebe,
na koních houpacích
Svícen
plameny svíce
hřály mě na duši
zářily kVenuši
jiskřily do světa
Le plus joli matin
le soleil se reveille
pour ce moment la vie commence
les oiseaux chantent au fond de ses coeurs
les étoiles dorment sur les nuages
Pouliční lampa
Jeden večer šel jsem kpříteli,
Duchařský večírek tam měli.
Usedl jsem kdřevěnému stolku
A kdos vytáhl spiritistickou tabulku.
Dans la petite tete
je ne sais rien
je ne pense pas
j'aime mon petit chien
et c'est tout voila
Odřená Sněhurka
Odřená Sněhurka
zašla si na turka.
Dala si ho s mlíkem,
pak jela taxíkem.
Vepřové po francouzsku
Mě to tady nebaví“, řeklo si čunďa, když už bylo celé znuděné ze čtyřech zdí svého chlívku. Ani ta podlaha už mu nedělala dobře, byla taková divná.
„A vůbec, všechno tady je divný“, zakvičelo. Pak si sedlo, dalo kopyta křížem a pustilo se do přemýšlení.
O ztraceném světle
Jednoho dne nevyšlo slunce. Měsíci došel jeho svit a tak se na zemi rozprostřela hrůzostrašná tma. Nenašel se nikdo, kdo by o slunci věděl, kdo by znal, kam se poděla poslední hvězda.
Děti se začaly moc bát a místo aby si hrály na vojáky či indiány, pouštěly draka nebo pekly brambory, krčily se v koutku u maminky.
O zatoulaném broučkovi
Za loukou zšťovíku, za bublavým potůčkem na paloučku u zvonků ve zvonkové chaloupce bydlel malý brouček. Byl sám a bylo mu smutno. Maminku statínkem už neměl, sezobla je zlá vrána. Brouček se vrány moc bál a tak raději zůstával doma.