Písmák V litomyšli
Jenom jedno slovo zbývá
Odpustit
Opustit
Jedna věta, pouhopouhá
Norway
Pomalu nabírám dech
shromažďuji síly
abych to ustála
až se rozhodnu jít
Dnes nebudu statečná
Jsem zase večer naměkko
to bere mě sentiment
tvého pohledu V Kačině
lámané světlo z kopulí trhá mi další část srdce
Procházka
To ráno
se tak bezzubě smálo
vyzývavá kočka hřála si kožich na plechu
na kůži pálily doteky radiátorů
Jak je to prosté
Je to prosté
srdce na provázku
tahám za sebou jak kačera
trochu to zabolí
Dunaj
Město měst pořád stojí
a my nejsme víc než vločky v ulicích
vracím se, jenže už nejsem sama
čas se vymazal, čas se vymazal
Midas
Se zrychlujícím se tepem
olíznutí popraskaných rtů
a tvrdou zemí rozbolavělé tělo
však duše čistá
půlnoční
Mí tišší přátelé
slunci pomalu slábne krok
a možná už ijá stárnu
směrem kam bych nechtěla
Kosí muž
Kosí muž
Jde kosí muž a hlavu zvedá
by do oprátky ji svírou dal
vcinkotu železničních závor
Dybbuk
Dybbuk
Mám bolest uvnitř svého těla
metastáze údivu
kulaté jak Lennonovy skla
Nemilovaná
Ráno- můj věčný soupeř
vykoplo mě do ledového světa
abych zas polámala kus naší lásky
a sama se utápěla v tom svém pocitu
ach ne
že jsem jiná než jsi chtěl
proto jsi na mě zanevřel
nabízíš mi stovky těl
aby mě stáhly do pekel
Stražisko
Není kam spěchat
koukám se do stropu
pískám si písničku
od zdí jde chlad
Na koncertě
Svět se smrskl do krabičky
Bůh víčko přelepil izolepou
a vevnitř je tma
(jenže já se ve tmě bojím)
Co by se stalo
Co by se stalo
kdybych ráno zůstala kležet
byla bych hluchá
a nepohyblivá
Hráze
Marně jen čekám
až se protrhnou hráze
můj milý
tolik jsme chtěli výš a CO máme.
Nazývala jsem tě jmény...
Cesty se stekly v potoky
a tvoje slova všem kamenům dala šaty
jsi tolik nenapadnutelný
nepotupitelný
Cesty těla
Křiklavá bolest zad
lom světla na tvé tváři
je jako nůžky
co mě od noci odstřihly
Jeruzalém
Jeruzalémské ženy nabíraly vodu do dlaní
jeruzalémské ženy
na prahu chrámu
v rudém sukné já
Vítr ve vlasech
V prašných ulicích
jsem sešlapala svoje boty¨
město po ránu se mi smálo do očí
já v bílé košili a s kopretinou v zubech
Nasciturus
Bojím se ticha
Bojím se hlasů
Bojím se křiku a bojím se času
Bojím se nevěřit a bojím se věřit
Snad bude pršet
Zamračený odpoledne
Ajenom takzlehýnka pofukuje
Holka
Houpe nohama na kraji rybníka
Rozhovor
- Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.
- Amen
- Otevřete své srdce Bohu a odevzdejte mu své hříchy.
- Tak především bych chtěl říct, že jsem kněz. Je mi 35 let.
Námořník
Jak tvá loď dřevěná
bez pozdravu opustila přístav
já stojím na přídi
ochutnávám slanou vodu
Chvíle
Na stole ležela zmačkaná obálka
místy trochu začouzená
ze svící ohořelých
slova mě bolela
NEZTRATIT NADĚJI
DO SLOV JSEM UKRÝVALA VEŠKEROU SVOU SÍLU
DO SLOV JSEM ZABALILA VŠECHNY PROHRY
ZEMĚ MĚ CHRÁNILA
DOKUD JSEM NEZTRATILA VÍRU
Nebudu
Nebudu
Pod zámky zavřená
až nebudu
kroky mě ponesou doprostřed
Blues o strachu
Blues o strachu
Zabiju tě, můj maličký
zabiju tě
a s tebou i kus sebe
Orbitka
Orbitka
Obyčejným ránem slyším kroky na schodech
klika cvakla,dveře se otvírají,někdo vchází.
Unavená vkřesle,tiše sedí čeká
večerní píseň
Večerní píseň
Jsou chvíle, kdy bolí i ticho
Kdy bolí tvůj hlas
A odvaha má vkrvavých čůrcích odtéká pryč
Blues o prázdných hrobech
Blues o prázdných hrobech
Jen bolest vhlavě
Táhlý sten
Na koho čekám
Sestra
Sestra
Svou sestru vnáručí
Utíkám
Kroky letí jak postřelené zvíře
Johanka
Johanka
Když vítr slabounce zazvonil
O jehlice borovic
Den byl sedmý vtýdnu