Písmák AR MAN IA
ARMy
Enek položil druhou ruku navolant. Auto se začínalo klepat. Natachometru se ručička blížila sto třicítce. Silnička se klikatila lesem.
Můj svět
Nebaví mě chodit do doktorech. Podle mě jsou všechna vyšetření zbytečná, hlava mě skoro nebolí, před týdnem jsem byl u očního, předepsal mi o třičtvrtě dioptrie silnější skla do brýlí a zvláštní brýle na čtení a na práci na počítači, také jsem se ho ptal, jestli by se to nedalo spravit operací, řekl že ano, akorát mě překvapilo, že se nejprve operuje jedno oko, a druhé teprve po půl roce, myslel jsem, že se udělají obě najednou, prý se nejprve musí uzdravit jedno, než se začne soperací druhého, mluvil o tom jako o banálním zákroku, abych se přiznal, jsem dosela srab, co se týká doktorů, kzubaři mě nedostanete dřív, než bolestí několik dní nespím, . co mám silnější skla, přečtu cokoliv, kdybyste dal támhle na stěnu noviny, řeknu vám, co vnich píší, i ta malá písmenka, ta bolest hlavy byla určitě od toho, jak jsem pořád pořádně neviděl, bolest mě trýznila, zvláštně jsem vnímal své okolí, v podstatě jsem viděl jenom nablízko, ztrácel jsem periferní vidění, rozeznával jsem jenom, na co jsem se zaměřil, pokaždé jsem se musel na věci před sebou zadívat, než jsem je uviděl, ztrácel jsem rovnováhu, určitě to nějak souviselo, kdo ví, jak je to v hlavě propojeno, stávalo se, že jsem se zastavil na chodníku u přechodu, rozhlížel jsem se, aby mě nic nepřejelo, to jsem dřív nemusel dělat, stačilo mi letmo rychle natočit hlavu nalevo, napravo a mohl jsem přejít, věděl jsem, jestli něco jede nebo ne, jak je to daleko, jak rychle musím jít, abych se stačil bezpečně dostat na druhý chodník, pokaždé jak jsem se zastavil, dlouze se rozhlížel, jestli jsem něco nepřehlédl, a chtěl se rozejít, vykročil jsem do strany, úplně jsem se zamotal, nemohl jsem se pohybovat jako dřív, chodil jsem pomalu a mechanicky, po paměti, to nebyl problém, cestu zpráce a do práce a nejbližší okolí, když jsem musel nakoupit, jsem znal, i vsamoobsluze jsem věděl, kde co mají, nemusel jsem nic hledat, vnímal jsem akorát metr dva okolo sebe, když jsem chtěl vidět cokoliv dalšího, musel jsem se hodně snažit, musel jsem otáčet celou hlavou, musel jsem šmejdit očima, nestačilo jenom kouknout, musel jsem vědomě zvyšovat svou pozornost a soustředěnost, já si myslím, že za to můžou počítače, nic proti počítačům, naopak, je to skvělá věc, vím, že se říkalo, když začala televize, že zkazí dětem oči, dneska se argumentuje ve vztahu kpočítačům právě tím, že se nic nestalo, přesto jsem přesvědčený, že jsem si je zkazil při práci na počítači, jak jsem do toho pořád koukal, člověka to přitahuje, vtahuje ho to do svého světa, není to, jako když listujete knížkou, když se chcete podívat o dvě tři strany zpátky, prostě jenom otočíte list, anebo když se chcete podívat na něco o několik stránek ve předu, jednoduše zalistujete a máte to, nebo si zknihovny vezmete jinou knihu, ale vpočítači máte stále před sebou jednu obrazovku, na kterou se vám nevejde ani jeden celý list, neustále musíte mít představu, kde co je, jestli je to několik stran vpředu, nebo někde na konci dokumentu, a nebo to máte vjiném dokumentu, nemáte rozložené jednotlivé listy po stole vedle sebe, musíte si uvědomovat formát informací, srovnávat porovnatelné, práce spočítačem vás tlačí, abyste se přizpůsobil, abyste začal vnímat a přemýšlet jako počítač, musíte sním komunikovat, no a tak sním komunikujete, jak on umí, tak, že se přizpůsobíte, když máte spuštěných několik různých programů, přepínáte se mezi nimi, máte otevřených několik různých souborů, kopírujete, přehazujete jednotlivé odstavce, čekáte, až počítač provede zadanou operaci, někdy to je hned, někdy to chvilku trvá, stále vidíte jednu obrazovku, ale víte, že jakoby někde pod tím nebo vedle toho je něco dalšího, nějaký jiný dokument, jiný program, jiný obrázek, a vy pracujete, kombinujete, a tohle všechno máte ve své hlavě, ve své představě, a když potom skončíte sprací, zjistíte, že už jste měl být nejméně hodinu někde jinde, počítačové operace jsou velmi rychlé, ale zároveň ta rychlost mate, ten prostor má i vlastní čas, vše vtom prostoru má vlastní tempo, vlastní logiku, a když tam každý den pracujete, nutně si to prostředí vymezuje prostor i ve vaší mysli, ve vašem mozku, vypnete počítač, zamknete kancelář, jdete domů, ale stále jste mezi tlačítky, na vše pohlížíte slogikou počítačových programů, ztrácí se třetí rozměr prostoru a vytváří se plochy pod a nad sebou, plochy vedle sebe, nahoře, dole, jako kdyby třetí rozměr se vám ve vašem vnímání rozkouskoval na jednotlivé obrazy, jeden vedle druhého, a to i spohybem, pohyb je zde pouze posunem, fází, je to vnímání dvourozměrné, já vím, že je to ploché vidění, ale ne zplošťující, zjednodušující, je to jenom jiný způsob zobrazení a vnímání, když se třeba dívám na svou kolegyni, vnímám ji jako obrázek, jako obrázek nahých holek, které mám stažené ze sítě a uložené na pevném disku, jenom ji vysvléknout a přidat příponu obrázku, a nebo příponu videa, aby se i hýbala, mohl bych ji potom spouštět, kdykoliv by se mi zlíbilo, všechno okolo sebe vidím jenom ve dvou rozměrech, ten třetí není důležitý pro rozlišení, věřím, že to zní složitě, mě kdyby tohle někdo před několika lety začal vykládat, zhrozím se a uteču, ale dnes počítačový prostor neopustím, dokud skutečně nemusím, vtom prostoru je člověk nesmrtelný, nemůže se vám nic stát, máte kolik chcete pokusů kopakování, můžete všechno, vyhrává logika a inteligence, nejdůležitější je naučit se obratně zacházet smyší, musíte kliknout rychle a přesně, nejhorší, co se vám může stát je, že se na obrazovce objeví červený vykřičník shláškou, že program provedl neplatnou operaci, a bude ukončen, a vy nemáte svou práci uloženu, a už nemůžete udělat vůbec nic, ale i to se dá někdy přes reziduální soubory obejít, když jsem před několika lety začínal sprací na počítači, bylo to až směšné, bral jsem jej jako lepší psací stroj, mechanicky jsem se naučil provádět úkony, nějaké jednodušší operace, ale potom, postupem času mě to do sebe vtáhlo, jakoby nějaká síla nebo co, tlačila mě ke vstupu do toho prostoru, nebylo v tom, že bych se uzavíral vnějšímu prostředí, ale žil jsem vtom prostoru, začal jsem se mu přizpůsobovat, začal jsem tak myslet, začal jsem tím způsobem vnímat všechno okolo sebe, ostatní kolegové a kolegyně stále zůstávali na úrovni mechanické práce, když zmáčknu tohle, spustí se tohle, když chci, aby se stalo tohle, musím udělat tohle, a tak dál, a tak dál, vedle klávesnice měli linkovaný sešit sbanálními poznámkami, ale mě se tohle všechno stávalo samozřejmou součástí mého myšlení, začal jsem vnímat logiku toho prostředí, kontinuitu prostoru, jasný a pevný řád místa, ve kterém jsem se nejprve musel a potom chtěl pohybovat, . máte pravdu, je to mé prostředí, cítím se vněm nádherně svobodně, je to vášeň být cele v komunikaci spočítačem, jako kdybych vyprávěl o svém domově, .
Postcoitus
Ak niečo neznášam, tak je to samota uprostred ľudí. A keď si to musím urobiť sám, hoci som ženatý, svedčí to o osamelosti a ponižuje to. Ale to som najskôr niekde čítal.
Cestou domov sa vliekol za neznámou ženou, prezeral si jej guľatý zadok a vduchu si hovoril: „Tieto pologule teraz tvoria celý môj svet.
Hrdina-autor
Autor se pomalu zamyšleně posadil za stůl a v tomto stavu už zůstal. Hrdina jeho rozpracovaného románu se značně podobal hrdinům z knih jeho vrstevníků, z děl současných autorů. Připodobňoval se hrdinům z příběhů, které se dnes nejvíce vyprávěly. Jeho hrdina měl podobné vlastnosti jako oni, dostával se do podobných životních situací, musel se podobně rozhodovat, podobal se jim i podobou.
PASTIS
[Nemám rád začiatky, sú plné nevedomia.
Príbeh sa ešte skôr musí rozohrať. Je treba zaujať čitateľa, jednoducho a zábavne predhodiť všetky názorové východiská a základné motívy chovania a jednania postav. To dá veľa roboty.
Porod
Probudil se ještě před budíkem. Za oknem stále byla tma. Lampy z ulice však osvětlovaly celý byt. Jeho žena vedle něho nebyla.
Zkušenosti
Americká zkušenost
Mladík seděl na čerstvě posekaném trávníku. Jenom tak očima sledoval dvě barevné ještěrky, jak lezou po zdi domu, ve kterém již nějaký čas bydlel. Když se ve dveřích objevil majitel, jejich zrak se na okamžik setkal, ale mladík hned zase sledoval ještěrky. Znovu pohlédl na může, a hned zase na ještěrky.
Dobrý pocit zadostiučinění
Nebyl opilý. Jak by také mohl po dvou pivech. Chtělo se mu močit. Domů to měl ještě deset minut.
Temporary files
Jeho žena seděla, téměř ležela, vkřesle a roztírala si na svém zvětšujícím se břiše mastný krém. Noční košili měla vyhrnutou až nadprsa. Přiklekl a začal ji dráždit na bradavkách. Hladil ji po celém těle.
Pohádka
Povím vám pohádku, ale slíbíte, že hned usnete a nebudete zlobit jako včera večer. Princezna měla přijet zeslužební cesty vpátek odpoledne, ale večtvrtek večer vetřičtvrtě nadevět najednou začal divoce vyzvánět zvonek. Vduchu se princ, její muž, který byl sám doma, zeptal: „Kdo to může být. “ a hned si odpověděl: „Vlastně to nemůže být nikdo.
Made in Kronos
Bolo horúce popoludnie. Ženavo vedľajšej izbe uspávala obe deti. Možno zaspala tiež. Otvoril fľašu vína, ktoré ráno kúpili vsupermarkete nahlavnej triede aktoré čakalo vchladničke.
Voják-Soldát
V nemocnici byl už přes týden. Chodil volně po dlouhých chodbách, přesto se cítil omezovaný. Říkal si, snad protože je to vojenská nemocnice. Vojna byla daleko, a přeci i sem působivě doléhala.
Zkažená hra. Konec léta. FRAGILE
Leželi vedle sebe na molu, které se v uspávajícím rytmu vzdouvalo na vodní hladině. Šplouchání vlnek, jež se tříštily o kamenitý břeh, společně se slunečními paprsky vyvolávalo atmosféru léta. Vlastně ležela jenom ona, on po většinu času seděl a hleděl na ni. Prohlížel si ji a chvílemi hleděl jenom tak do vodní hladiny a nechával se oslepovat tisícem drobných záblesků.