Tak nějak ...
Život je tanec na žiletkách
a nohy Tvé jsou od krve.
Zlato je zahrabáno v tretkách,
v popelu tlí Tvé "poprvé".
Jarní únava
Dívám se lidem drze do očí
když ulicí nesu si všechnu nechuť k světu.
Snad mezi námi jiskra přeskočí
a spálí Fénixe, co se už chystal k letu.
Ty a já
Ty a já. Jsme zámek a klíč .
Vždyť zámek časem zreziví
a jeho klíč pak zmizí pryč.
Ty a já.
Strach
Kousne Tě do břicha
a saje z Tebe mízu.
Řev všech trub z Jericha
přivolává Tvou schízu.
Sluneční brýle
Já tady nejsem.
Jsem za brýlemi.
Mám hlavu ukrytou
v krabici z kouřového skla.
Když stromy kvetou...
Se sluncem šlo ráno plné nevěst.
V každičkém sadě snad jedna stála
a šeptala si tu dávnou pověst.
Třásla se chladem, snad se i bála.
Opusť mě ...
Opusť mě dřív, než se Ti budu hnusit.
Dřív než se pozvracíš z mých natáček.
Dřív než můj parfém bude Tě jen dusit.
Než na slova mě chytíš na háček.
Pobřeží obyčejného života
Mezi dvě manželské postele
vrší proud času hráz zoblázků.
Pod hlavy písek nám nastele,
pár mušlí sodkazy na lásku.
Píseň zoufalé matky
Když rozkvetou Ti v tváři pihy
a v očích bliknou světýlka,
zbavím se svojí zemské tíhy
a přivolám si andílka.
Plakala rosa
Plakala rosa na kosatcích,
plakala v májovém ránu,
štěstím, že po všech jarních zmatcích
zima je konečně v pánu.
Kaštany
Kaštany kvetou podél cest
a kosi v jejich korunách
zpívají píseň stříbru hvězd
v těch nejjarnějších tóninách.
Beznaděj
Jaro se stáhlo ze scény.
Obloha rodila jen mraky.
Vítr, jak démon obscénní,
rozfoukal v trávě papírové ptáky.
Sluneční koupel
Tohle mě vždycky dostane,
když slunce brouzdá rybníkem
a zlatou stužkou svazuje
hladinu vodní s trávníkem.
Žlutá
Na žlutých chodbách žluté světlo,
ve žluté tváři žlutá beznaděj.
Pár žlutých míčků smutně o kurt kleplo
a zastavil se bezvýznamný děj.
Ranní modlitba
Chrám rána, v kterém trochu zebe
"Ave natura" ptáci zpívají,
andělé mraků mávají ti z nebe
a slzy rosy roní po kraji.
Dubnová
Potkala vločka fialku,
když apríl slavil svátek.
Na kvítek z modravých korálků
utkala bělostný šátek.