Už mi nechutná

Maso mi už nechutná
tak jím občas ryby
Alkohol mi nechutná
tak občas piju vaječňák

nezrakvená

dnes mi už stačí
pár vteřin překvapivý fyzický lásky ve snu
a že jedna z posledních
ještě žije

Zásadní rozhodnutí seniorky

Umřela moje poslední velká láska
možná i na covid
muže už nelovím
budu je již jen zlobit.

Kdo mě přežije, ...

Kdo nás přežije, by měl uvěřit v naši jedinečnost.
V záblesk naší Pravdy,v naše Světlo. Můj zánik s veškerou tonážíje něco, co se před vašima očima snad na chvilku zaleskne,než půjdu ke dnu nejspíš jako ryba (sumec). Záblesk zaobleného stříbra, který rychle mizí,nemá nic společného s životem nebo smrtí.

Fata Morgana

Jemné kůže tvých víček
se jako pouštní vánek
zlehka dotýkám
sama pouští

Na Velehradě

chtěla jsem o smrtiživot ji ale přehlušízvony srdce prochvívajíšepoty v chrámupo staletína Velehraduvstupují do dušíprosby o žitíještě den štěstí alespoň jeden denklenba pokleknout přimějek pokořepláči očistnémunení pomocidík místu posvátnémuje smutnouklizenoodpusť mi, i já vše odpouštím

v časech koronaviru v Čechách

Je nespravedlivé
být stará
mít novou halenku
český důchod

počátek světa bojovníka

lítý
počáteční boj
s vlastním tělem
každým vjemem

v očekávání

čekání
na neznámé
zhmotnění předků
a přítomných

to pravý místo

tak jsi nakonec přišla
nezdárná nezkrotná.
vajíčko kukačka
omylem nechala

co mohu nabídnout

teď když je nastavena hořkost
a vím o tobě o hodně víc než kdy jindy
(platí domněnka b - žonglování, ne a - opuštěnost)
je to vše, co ti mohu nabídnout

poušť

Našla jsem pláž změněnou v poušť
kde duch mé lásky v tichosti běsní
nechám se omývat mořskými sny
laskat se proudem jak tvými rty

smutek nad básníkem

tvé barvy tohoto světa jsou
černá a šedá
i když ještě občas probleskne radost
ve verších

noční zahrado

noční zahrado
nech mne vdechovat tvé tlející listí
ochutnávat tvé mléčné šťávy
zasypej mne svými semeny

iluze

jsem kamení v pustině moří
zůstaň, iluze.
jsem milovaná opuštěná gejša
zůstaň, iluze.

Svá

před zrcadlem

ve světlých chvílích
se zas ocitám
ve stinné pusté zahradě
v neznámé tajemné říši

co jsme ještě nepoznali

Chodíme svými cestami.
Pak třeba zjistíme, že jsme v životě bezradní,
ale nebudeme myslet na praktické věci,
ale jen na své prsty, dlaně,

Řeka

Vtvém objetívždy zažívám léto,
mé vlasy proudí tvým proudem,
zoubky sluncemi okusují ramena,
mé nohyrámují svět.

hledání prázdnin ztraceného dětství

rostlo tam tmavé kapradí
všechno vonělo
všechno bylo šťavnaté
princové a princezny

na jezu

Seděly dvě bohyně
nehnutě v útlé kráse
a vychutnávaly
svou nedosažitelnost

mat

bolehlav
po stětí mnoha hlav
podsvinčátek ptačích pacholat
setřít prach

Nedělní stůl

Hrnky na nedělním stole jsou ze včerejška
čaj vychladl
co můžeme ještě říct.
za slovy pro děti příbuzné přátele

radosti stáří

do peřin zachumlaní
radostný vjem žití
výdechem plaší smrt
ve škvíře noční rolety

na cestě

spočinutí
v náruči snů a jistot
pivních
mi nezamlží

něco o lásce

nikdo nemůže použít zkušenost jiných lásek
vstupuje do ní mnoho ingrediencí
a v našich rukách a srdci dostává nový obsah
někdy dokonce revoluční

moje království

zas je tu zářící slunce
tak tě mohu vzít zas tam
kde kosti jsou průhledné
do mého úkrytu

k radostem jara

i teď na jaře
kdy podzim útočí
se do mě dere život
přála bych si

trápením ke světlu

. Entreé
cesta slunce byla snad
v dětské duši těch pár let
hlava vzdorná bláznivá

čarodějné zaříkání pro tento den

bez katarze

bláznův smích

•
a teď se bezstarostně smějou už jen blázni
•

jeden malý příběh

Můj milovaný prstýnek zmizelý
pod zručnými prstíky zlodějky
šikovné a charismatické
rozdmýchal mé vášně

Ještěrky

Ještěrky na kameni
se vyhřívají
čím kamínek teplejší slunný
tím víc jich tam je

nevinná

v nevinnosti stojí a tyčí se hrdě
borovice
usmívá se do údolí
kyne do všech stran

nevinně

tvůj jemný polibek
na výstupek ušní
věže ze slonoviny

ožívání teplem dechu, slov

Obyčejný den zrychlený
očekáváním klopýtajících bytostí
nejistí jak srnky vprostřed zimního rána
Oči

nebuďme líní

v údolu krása nádhera
v hlavě prázdno mezera

Nejen ve snu

Jsme součástí
magnetického proudění
živelné životadárné síly
Lidé nadechují předobraz

echo

V music báru
vertikály mizí pod náporem horizontál
mizí beefeater vůně jehličí
přeříkávám otčenáš

První pohled

První pohled
Tehdy jsem tě nemilovala,
ani teď tě nemiluju tak,

Jen sýček

Jsme součástí
magnetického proudění
vychrstneš barvu bez rozmyslu
vyroste bodlák a pýr

podoby ticha

nejhlubší cit zůstává němý
nejlepší přítel
o nedokonalosti mlčí
ticho - mystická bohyně noci

nápěv bez konce

vydala jsem se ti
navzdory tvým hvězdám
abych smetla piedestaly
a my stáli proti sobě

jedním jsou

šum lesů
svistvětru
hovor
nářek

jaká bláhovost!

hledala jsem
perly po kupkách sena
opatrovala omylné sny
kam jsem se to hnala.

vhled

vhled do ustálených souměrnic
napovídá
že děje jsou právě
v oné výseči bytí

třešínková

zdálo se
žena počátku byly
třešně zralé dotrpka
snědeny naráz na slunci

Aukce

Přišel jsi v různých velikostech a tvarech,
výšce, odstínech kůže
Smělý, zatrpklý,
nenáviděný, nenávistný

v růžové zahrádce

na počátku nebylo nic
snad slovo
snad déšť
kroky fantazie na dlažbě

Jsem citovej idiot

Maggie Estep (from Love Is a Dog from Hell)Jsem citovej idiot,dej ode mě ruce pryč. Myslím teda, POĎ SEM. Počkej, ne, to je moc blízko,nech mi nějakej prostor,žijeme přece v obrovský zemi,je tu spousta místa,nesedej si ke mně tak těsně. Hej, kde si.

zasutá vzpomínka

tak jako obvyklenaoné místnůstcekde jsem šťastně samanerušena dětmi psy povinnostmičtu si verševášnivého básníkakdyž jsem v nejlepšímnakoukne dceraa ptá se nevinně:"Jaké dnes bude počasí. "vtažena do dějeodbojným duchem poetymrštím po nísbírkou mně tak drahých básnía zařvu vztekle:"Nechte mě vy. vy vy vy---a vydrahej pane Diviš. Vy pro mě nebudetenikdy mrtvej.

vzdálené blízkosti

Pod stromy nacházejísvé místečkomilenci beze jména bez domu. Skrytí světusobě otevřeni. Mizejí do ticha noci.

bezezbytku

znak noci
pokračuje v pádu
až po otupění
ostří

z očí do očí

Z očí do očí
se pravdy říkají nesměle
často s nechutí
nebo v obavách.

bez svátosti

jedno oko v pláči
druhé baziliščí
na rtech děcka
zhrublý hlas děvky

.. padá sníh

Ještě se zasni
v hřejivé závěji labutího peří
má malá
zakletá do pohádek

rumová pralinka

černo a žluť před očimaa opojnoto je toco mě s tebou spojujea závraťkonstanta
stejně jakosmrt

Neo Adept

snad miluješ les
máš rád člověka
nemáš rád manipulaci
nenávidíšvšude se rozlézající

v Lucerna Music Baru

V lucerna music baru
vertikály mizí
pod náporem horizontál
mizí beefeetervůně jehličí

to pravý místo

masajský děvčerodí už v sedmitak jsi nakonec přišlaadoptivní dcerose smutkem zašantročenýho pískletevajíčko kukačka omylem nechalana dně vyschlý studnytak se odtud drápešbez žebříkujak se teď pohupujemv rytmu dechujidášova knězea přemýšlíme o struktuře vzorku ubrusuteplýho domovakterý jsme zažilypárkrát ve snua snímeo chlápkovi s vilnýma očimaa něžným úsměvem Mony Lisykterý nás sevře vnáručia ochránípřed naší vlastnídivokou fantaziívražedkyň a násilnicnapadlo mězmizet do hudbytepu srdcebeze stopmožná je to to pravý místokde nás šťastnej osud nemine

veskrze nepoetický čas

rozetli svatý den
vykácenímspolečných vizí
božím mukám předalisvé démony
na holou pláň vyběhl zmatený železný kolos

příběh náhodného

zmatený hovor starých přátel
navázat nit samot na zcestí
alkoholový opar touha sedmi krásek
netušila staré prokletí

Billiiny vlnky

svěží tón týtamtá v rytmu chacha ach ach savanah protínánabarytonymořskýmiproudy tý tam radostně do sebe naráží m semtamkolíbámhladí m líně líbána sametově poťouchlepostrkována saxíkem kdozastaví ten tok not. vlnka za vlnkou tón za tónem jako med se táhne melodie Billie. dear Billie. nadnáší mě potemnělou krajinou snad tureckou tak dobrá novoorleánskou mississippskou .

k prameni

Rvu se
zaodvrácení hadího uštknutí
co ničí sladký dotyk vzpomínek
v mé chladné noci

slabosti

kolikrát jsemvzývala něhuzelenitam na jižním úbočímilýsevřeni valykamenyi svalyve hře s korálkyna ohnivého králeco řekne koneca pozorujehořenarazil´sna mramors horkou krvína vášeňhráče pokruza nehybnou tvářísluneční výbojtaví karamel

náhodná

vydala se
cestou
necestou
nikam

Hledač

zatiší
když voda se tmí
bylo to velmi dobré
hrst hlíny jeho ruce

oslíkem navěky?

dala bychsvůjposlední dechza jediný hnutí tvýho pyjezjištěnížežádný nemášmě proměnilov oslíkatak aspoňhýkámz plných plicIá Iá Iá

Dlaně

Čí zakřivená ruka vládne koloběhem ročních dob i tvými myšlenkami. oscilují v pro mě zapovězených krajinách zapouzdřené v měkké tkáni minulosti dost hluboko i pro tebekde havrani a vrány hlasitě krákají nikdo nepřichází nastavené zrcadlo by možná ukázalo celé magma nejistot strachu provinění všech ukrývaných hrůz chaosmyšlenek by dávivou rychlostí serval paličaté listí z promáčených větví Dnešní den je pustýa neochotný jaktvůjnezmapovaný hraniční kraj jestli řízneme hluboko přivykneme ryku hadí vejce pukne snové vakuum se natrvalo vyplní bujnou vegetací Podáme si jistoty svých dlaní ony věř mipocity disharmonie ani bizzaria nevyvolávají.

Černý princi!

zahodila jsem
do ohně
vše co povznášelo
to malé modré

Účet

Dějiny mé hlouposti by vyplnily řadu svazků.
Některé by byly věnovány konání
v rozporu s vědomím,
podobnému letu můry, která i kdyby věděla,

vzkaz

zaúpatí
všech cest
za okraj světa
vyplula jsem

Zvíře a pokušení I.

1. Zvíře
Pes věděl,
s jistotou, jako by mu to byli řekli.
Celá místnost tím zaváněla.

Trojúhelník

na pevných základech
vystavět dům jistot
jsme sobě chtěly
a zdálo se

Zvyky

l.
Ať už vdovou byla nebo nebyla,
patřila ulici,
chrastila rumba koulemi

Dobrá žena

Verze 1.
Kouřím, i když nekouřím.
Hladím ho po šošolce,
i když vlásky má tak řídké.

příteli

zahlédl jsi
dno mé řeky Styx
hrst žlutých vzpomínek
stala se záchranou

Vlhké boty

Ať prší nebo ne, procházíme se
cizími zahradami
do místkterá se učíme vyslovovat
ale nemůžeme nazvat svými domovy.

Dívám se, jak odcházíš

Kvítkypoletují jak si přeji abych mohla
Pulzují vůní
Rozevírají své růženky
Pukají

Dovol mi

Dovol mi
rozvířit
sperma klidu tvého rubínového osamění
vodopáde bělosti.

cekance_ucekane

milé děvče.
má milá vráno
co už jsme spolu
prokrákoraly hodin

Olivy v kádích II.

Nikdy nenapsané básně vyprávějí
opoztrácenýchprstech,
popěvcích opilců,
levém rukávu odkabátu

Olivy v kádích

Básně, kterémizínenapsány
se nezjevujízhromady listí
jsou vyhrabány všema rukama rodiny
všechny směřují jedním směrem.

půst sounáležitostí

stárnout
do chudoby
v půstu sounáležitosti
netoužíme nikdo

po řecku

Vždy před dlouhou cestou
apřed všemiv našem modrém autě,
dělám to, co dělávala moje máma.
Tak, jak to naučili i mě.

navždy

když jsem tě spatřila
podvečer oněměl
ztuhla obloha
zmlk tep

Pták brunát

Lotova dcera
(Genesis 19, 30-34)
Lotova dcera jsem, nejmladší.
Vy, moje sestry, se s otcem těšíte,

představa

Ženaprochází svou noční představou
ve stínu nezřetelnéhomuže
odpočítávána zrychleným tepem
pronásledována dvojí touhou

Georgia: Velká lež

Tvé lži nebyly nic
proti těm mým. Nic.
Ty kňouravé vzdechy
které tě přiměly k úsměvu

A.V.Christie: Věčný máj

Spíš na židli ve tvaru Adirondacku
v tichém oblakuostrožky
a já se ukrývám v dlouhých stínech lupínku
který se tě v pozdním odpoledni téměř dotýká

Chlap a dítě

A takovej to byl chlap.
milej a veselej
plnej síly a odhodlání
bejt šťastnej

Má láska

Má láska s hloubkou hlasu
lvaříjepřistmívání
s chapadly ovíjejícími
prudce a bez milosti

dnešní ráno

"hluboká vášeň přináší hlubokou bolest"
a co s tím.
Urvi si každou radost
Ženy s duší poddaných

Hana Fousková: Troud & schíza

Můj život je jen prázdný škleb
na jevišti času
kdysi jsem se rvala vzhůru
dravými bystřinami

Janet Grillo: Miluju muže v jeho nahotě

Tuhle noc byl pokoj zaplněný jen tebou.
Napjatým slonovinovým obloukem jak jsi se skláněl
v celésvé délce.
Vlna olejové slanosti tvých černých kudrn

Jo Shapcott: Bez vlasů

Může holohlavý lhát. Povaha kůže říká, že ne,
je bledá jako u novorozeněte, jemná jako při erekci,
každá myšlenka je viditelná, ryzí vědění,
to dá rozum, prosvítá lebkou.

Kay Ryan: Spárované věci

Ten, kdo zahlédl jenkřídla,
mohl by podle nich vysledovat,
zdaony tenounkéklacíky,
které ptáci používajína zemi,

Osviť mě, Pepíčku!

Kouzelné proutky,
žabičky,
podkovičky,
nalezené penízky,

odpudivá teorie

Udělalo semálo
s jemnými pohyby okraje
obrácených magnetů,
udělalo se ale hodně

Zpěv mokvačenky

Batsheviny dortíčky
******************
Ty tančíš pro mne.
Já budu tančit pro tebe.

Polibek na rozloučenou

Déšť a noc řeknou
víc než "raději už jdi"
kterémne mine, než dech
vyfouknedo tmy popel.

Slam poetry v Liberci

V úterý, dne 12. dubna, zavítá do Liberce vítěz německé soutěže
ve slam poetry, původem Čech, Jaromír Konečný.
Vystoupí:
v 15. 00hod.

Sama

hrnky na stole jsou od včerejška
čaj studenej
mezi talířky našlapuje kočka
a kňourá že chce ven

Konečná

Muž z Tollundu
ve svém tmavém šatu a vázance
dělá docela dobrý dojem.
Mohl by pobláznit kohokoli.

Singerův hrdina to popisuje přesně

"Byla tak křehká, že věci, které jsem ji donutil dělat, ji zničily. "
Nic se neutají.
Básníci. Teď jsem na tahu já.

Zas a znova

A jetu zas jaro
které doufala ignorovat
v zátiší politické agitky
filozofů novověku

a přece se točí

a točit se bude
a slunce bude svítit
a ptáci budou zpívat
až tu nebudem

Daňové přiznání požensku

co ti mám ještě říct
můj dospělý ženský život
zatím nebyl žádná selanka
má dáti - dal

Pojď zas se mnou na procházku!

Záliv je v zimě neméně krásný,
i když je napůl zamrzlý. Budeme pozorovat,
jak vlny narážejí do ledu,
jedna z nich nás láká ke koupeli,

Veletrh dětské knihy v Liberci

V areálu libereckého výstaviště se koná ještě zítra a v sobotu
18. 3. - 19. 3.

ženy a muži

jsme
plné - plní
vzdechů
jsme

Vztek

Vztek je moc ošklivý pocit
přesto mu někdy podlehne každý z nás
ke vzteku se vždy najde nějaký důvod
Kéž by vztek zmizel

Jen sval!?

šeptám si tvá slova
abych nezapomněla
jedinou vteřinu
magie slov

Jen tak trochu

jen tak trochu
nejdřív potichu
zaťukám
nahlédnu stydlivě

En morfar

Siv Anderson - En morfar
Nar mamas far blir morfar
han byter generation.
Nur blir han sa central

Dveře

Jak ze všeho ven.
Vyjdi dveřmi.

Historický vzkaz

Přemku,
miluju tě, přijeď.
Tvoje Libuna

v budoucí jednotě

Tvé srdce je průzračné
i to méprůzrační.

Spekulace je prázdná

Růženka: Já jsem nejkrásnější.
Boženka: Já jsem nejkrásnější.
Vlasta:Jsem Vlasta.

Hlazení

hladím dlaní
tvé sny
o ohni
vůni dřeva

Ráj

Kdysi dávno
jsem svými prsty tvořila koně.
Tys jim dával jména.
Nechali jsme je ržát

Příběh prokleté lásky II.

Prolog a tanec
Kdo vybělil třešňové kvítky.
Žena to byla.
Co to drží v rukou.

Eviččin deníček

Je zima a sníh až po okna.
Všichni nadávaj, ale já né.
Dnes jsem se zas přistihla, jak si prozpěvuju.
Musím si dávat bacha, jinak budou kecy.

Porod

Ženy rodí děti.
Muži by měli rodit
moudrost
a krásu duše .

Nejen dnes

pro své kořeny
postím svůj den
i noc
prolnu

Dívky z Galileje

Chtěla bych jí darovat květy
Její rty na mých prsou
přeskok a pirueta
klesáme lehce

Zvuky

problém se smrtí
není v tom co se změní
ale co zůstane stejné
ptačí zpěv

falus humanicus

než si falem mozkovnu prorazíš
na agoře
svých dobyvačných snů
nech mne

Písnička pro démona Hurmizaha

Tvé tělo je slaný liz.
Jak jen ho miluju.
Stromy mi sice říkají, že je zima,
já ale stále podléhám svému osudu

Zbyněk Hejda - Až se probudí žena

AŽ SE PROBUDÍ ŽENA
Až se probudí žena
z neznámé netečnosti prsů
a pod prázdnýma rukama muže,

Synovi

Budeme dělat krůčky novými městy,
zastavíme, kdykoli budeš chtít,
kdekoli, kde je tráva
nebo strom, o kterém s určitostí víš,

Adonisovi - malá narozeninová

do zeleně tvých očí
se zas podívám
až propadneš se
mnou

sebestětí

jeden den
maximem
hned druhý
minimem

Nuda v zimě

Časem by i tohle mohlo přejít
stejně jako posmrkávání a popotahování
když tomu necháš dost času.
Nedostatek tvé "velké touhy" po mně

Zhmotnění alby

v zápasu
s pachem kozličím
z tvých slov
maso vytesám

otázky

co protne se čím
pohyb pohybem
horko mrazem
paprsek mhou

Bez studu

Měl jsi pravdu v obou případech.
Mé oči říkaly "Ano"ačkoli jsem řekla "Ne".
V hotelu na mě někdo čekal.
Teď když sněním uplynulo

Ivan Diviš - Žalm 92

Ivan Diviš - Žalm 92
Vladimír Kafka je mrtev; raketou Palach
dopadl sžehnut na hnůj Čech.
Filozof vypil nepenthes.

Divoká šelma

Na scéně - v popředí autorka - recitátorka, v pozadí v šeru klec s divokou šelmou. Autorka vchází do světel reflektorů:
Divoká šelma (úklona)
přišlanečekaně
(nositel otevírá klec, puma vbíhána scénua vrhá se

odpusť!

panebože
ach odpusť
odpusť mi
můj malý pichlavý pámelník

Obíračka

obírám ráda
horké kosti
od biskupa
a celé dětství

touha

zvony vyzvánějí
zapomnění
nohou vrostlých v zemi
mé dobrovolné ukřižování

Odtud na věčnost

Probouzet se vedle tebe do dne
a cítittvé spící tělona mém.
Dotknout se a hladit ti vlasy
aniž bych tajila své touhy.

lososově růžová

svým křehkým tónem
prošel jsi
do mé sedmé komnaty
lososově růžové

jemné kousnutí

jemné kousnutí
do mých rtů
z věže ze slonoviny
jsi pohnul vším

L´amour!!

bez tebe nemohu být
s tebou sama jsem
bez tebe
bez tebe hodiny počítám

spolu

spolu
na chvíli
zadržet dech
ve tmě dusajících strojů

pokoušení

pokoušíš
slovem svým
můj rub i líc
hrou slov

Recept pro kurtizánu se zlomeným srdcem

jeden polibek k obnově dechu
dvě objetí k navrácení síly
tři slova která ji přimějí k životu
neboť žila kdysi

Venuše

okusuji v nedostatku
své tělo na kost
marně
métorzo

řekla

plozením a rozením v krásnu
v nesmrtelnosti a věčnosti
hledáme trvalé dobro
erotické opojení

Protni!

protni
paprskem svým
můj tichý prostor
temně horečnatý

Příběh prokleté lásky

Rozevři mango v rukou svých
a já z nich budu jíst.
Přijď po kolenou svých
a já nohy své spoutám

pocit marnosti

všechen cit pohltila
bezedná studna
marnivé marnosti
tvrdě křehké

do naděje

dlouho dopadaly stíny
údery času
co naplňují zánik
svíci zažehla jsem

hedvábné nic

snad ještě jednou
mě navštíví
kmotřenka Láska
snad ještě jednou

ženská angažovaná poezie

říkal jsi mi
vyjdi ze sebe
do světa
vím dobře

kapří levitace

je to jen příběh
levitace
šupinatých ryb
mysl

Jeruzalém II.

Některé noci mi přináší ty nejvybranější lahůdky.
Některé noci dvojspřeží.
Některé noci to nejjemnější z moří.
Učí mne jíst s požitkem,

Dvě z deseti

výhonek který
vedle tebe roste
v úctě měj
jsme spřízněnci

Přední hlídka

Ten oheň je už teď mimo mne,
od prvního řezu dovnitř, pak napříč.
Bylo to tvrdý, ale měla jsem pomocníka
v tvém neustálém říjení.

Pavel Kolmačka - Děravé kalhoty

Děravé kalhoty na břevnu vlály,
v spadaných hruškách oheň vzplál.
Bronzový ledňáček v babiččině dlani
zimou se zachvěl, zazpíval.

Otče!

požehnejte mi
pro svit na našich společných cestách
pro blahodárnoujistotu společných dnů
pro hřejivou radost jezero vašeho mužného smíchu

Příliš křehká

zrozena pro lásku
jí zabita
slza prolitá
okem nebeského Taura

Zero

zanechám
vše
tam
v dálce

Mona Lisa

kdo projde
ustrne
tolikžen
a přitom

Své ruce v tvých

s drobnou ručkou
v tvé velké
plné síly
pod dohasínajícími hvězdami

horou

lidský cit
ten opravdový
poznáš
je jako hora

Otisk

ptačí hlas
nás probudil
z magické nečasovosti
živočišna

Artemis vs.

s o u c i t e m
vzkřísím zas
nepravost
a svou slabost

jeho obraz

a kdybys nebyl
nezacelí se
nikdy vzpomínky
na bezstarostnost

Větrné mlýny

dát chtěla jsem
TI
velké smaragdy
i ten nejjemnější

anima

hladinu mého jezera
stále čeří
nezkrotný vítr života
v hlubinách Bethesdy

Ženský syndrom

proč pořád myslet pičulou.
proč mít za každou cenu manžílka.
stát u plotny
nechat se buzerovat.

Setkávání v zemi Nikoho

končí mé lidské já
i božské ty
vyzářené
pro naše ega

Někdy se rouhám

daleko v životě
daleko k smrti
ještě rvu
svůj díl

Čekám

odvrácená
na tebe čekám
tančíš si daleko
od mého srdce

snad

a kolik nocí
kolik dní
v chladných dlaních
hlavu tvými výkřiky

blýskání

chce to jen pochopit
v okamžiku
magnetického blýskání
neodpírat si

sbližování

ve tvém zvrásnění
slídím
po svém osudu
jsme zbloudilé hvězdy

Loňské sněhy

připomínkou loňských sněhů
v zamžených brýlích
vtiskl mi vlahý dech
na saharu úst

běh vstříc

přerývaně běžím
stíny žalu
raněná šelma
krvaví mech

Tvá podoba lásky

tvá podoba lásky
je pluh
co ryje
vlastní krvavou brázdu

měsíční

viděl jsem
miliony bytostí tisíce chrámů
křík pompa
pracha kámen.

sentimento

pro citové já
jsi taktovkou mých dnů
něžné ranní pianissimo
avečerní roztoužené vivace

Zas

Prošli jsme spolu
temnou roklí
teď stojím
na pevné skále

Ostrovy

ve svémrozbouřeném moři
jsem vždy
nacházela pohostinné
ostrovy

K narozeninám

Oviň můj vilný kmen
pažemi pijana
hustých vzrušenýchvín.
Nasaj plnými doušky

Neztracený čas

a zapraskalo
ve větvích i osrdí
úlek do radosti
skryl se v pískovci

Cesty IV.

spěch překrývá
chvění za víčky
ticho a tmu v nitru
přehlušuje křik ptáků

Cesty III.

hej květe skvělé výmluvnosti
za bezoblačného dne
v pláštěnce
na perónu

Cejch

NOCIV ÚPLŇKU,
ještě nedávno
žehnala jsičistotě
láska - vítězná štafefa

Cesty II.

svobodné cesty
do dálky
občas už bez nesmyslných hranic
zaplaťbánbů

Cesty I.

člověk se má snažit
být milý spíš než arogantní
život je pak pro všechny
s n e s i t e l n ě j š í

Tvým tancem

Tvým nohám nestačí země
tvým prstům nestačí touha
tančíš mi v rytmu šalmají
k samému okraji

Billie

svěží tón
týtamtá
v rytmu
chacha

Na dno Macochy II.

zimolez slasti
prorůstá maso
i kosti
růžovorudé plátky

Chuť

dnes mám chuť
na trošku pepře klevet
z krevet
rozhovor o bleděmodři

Na dno Macochy

miluju tě
lásko
miluju tě
k smrti

Udělejme to!

i rybář na Islandu to dělá
Pepa Tonda
i Franta to dělá
i Litevci

Od devíti večer

Půl dvanácté. Čas uplynul tak rychle
od devíti, kdy jsem zažehl lampu
a posadil se tu. Sedím, aniž bych četl,
mlčky. Úplně sám v domě,

On pase v liliích

můj milý
jedinečný
vznešený
neprodejný

Kostas Kavafis - Přísahá

Pokaždé tak často přísahá, že začne lepší život.
Ale když přijde noc se svými vlastními radami,
se svými kompromisy, a se svými sliby;
když ale přijde noc se svou vlastní mocí

Succuba

jen setrvání
v rýze dlaně
námi vyhloubené
pro jistý osud citů

Popěvek múzy Erató

v našem objetí
Bakchu.
se snáší tvá mléčná dráha
do mého klína

Kostas Kavafis - Čtenář

Přišel a četl. Dvě nebo tři knihy
jsou otevřeny; historici a básníci.
Ale četl pouhých deset minut,
a odložil je. Podřimuje

Panenské vpíjení

oblékni se
do sladkosti mých snů
jsi na útesu
zpěv sirén

Bílá schránka

Ty sám víš jak otevřít zámek k mým fantaziím.
Pokračuj. Pátrej. Sestav si plán.

Horké noci - Georgia Scott

Staří opouštějí své lavičky.
Pod stromy až po horizont
nacházejí svá místečka nové páry.
Zaoblázkujou celou pláž.

zaskočena

očima
chycena
h l t á m
černé tulipány

Georgia Scott

Ve světě známá, v Čechách téměř neznámá americká básnířka
řeckého původu Georgia Scott, autorka osobitých, eroticky
laděných veršů, bude číst básně ze své poslední sbírky
The Penny Bride:

Sláva proporcím!

Proporce
božská proporce
kárá zoufalství
zavírá do ústavu

Dech

Žijeme
od nádechu k nádechu
Ve všech rostlinách a zvířatech
bijejeho vzdušné srdce

Georgia Scott - Černobyl

Oddávali jsme se světlu,
seděli na balkónech a pozorovali
děti které se hrabaly v písku
Později večer,

antikonzum

akdo by si všiml
igelitovýho pytlíku
trhavě stoupajícího k bílé obloze
jak vzdutá medúza.

Georgia Scott - Ramínka

Sněhy roztály
Tramvajevíří prach
Autobusy smrdí
Žádnéchrastění řetězů na kolech

NeZdar

když to
za co bys
podkovy řeřavé
příbít si dal

IIIááá

dala bych
svůj
poslední dech
jediný hnutí

Když padá sníh

Ještě se zasni
v hřejivé závěji labutího peří
má malá
zakletá do moudrých pohádek

Utichám...

do temného podloubí
zabloudil malý ptáček
vystrašeně píp
jakoby zaslechl

Vzpomínka na Jana Palacha

Dnes, ve čtvrtek 15. ledna, se v budově Filozofické fakulty UK
na Palachově náměstí v Praze v 17. 00 hod. , v učebně č.

Dar

v samotách
vyprahlých
hledáním vroucí ozvěny
jen ticho .

Slovo je bastard

slovo je bastard.
zařízne se do slabin srdce
zabije jepici křehkosti
rozetne rozum trnem výmluvnosti

K prameni

Rvu se
za odvrácení hadího uštknutí
co hatí sladký dotyk vzpomínek
v mrazivé noci

Za tvé srdce

polykám zpozdilou lítost
nad nedořečeností
svých pravd
a tvých slov uzamčených

Popálenina

jedna menší popálenina
po vyprsklém oleji
při vaření
ale ta bolest.

Třináctého

to byla noc.
to vám povím.
nejdřív se láska
rozplynula jako dým

Bohyně na jezu

Seděly dvě bohyně
na hraně jezu
nehnutě
kakaové

U Berounky

tak pokojně tu plyne voda i čas
beránci na lukách
i na nebi
hladina řeky

Mateřství

vzdouvající se pohoří
rozbrázděné drobnými puklinkami v úbočí
souzvuk prudkého a jemného dvoutepu
dech vyrovnané vodní hladiny

Na sv. Jiří

Prasklina výdutě pukla
útok tlaku zralé Madony
zelený sliz vyhřezl náhle
jak heboučký lístek smuteční vrby

Upřímnost!

Proč pořád tišit
rozjitřené city,
rovnat se do učenosti a ctnosti.
Proč si neříct naplno to,

Nevinnost

Nebuďme
zajatci
marnivých choutek
trýznění sebe i jiných

Prolínání

Neprorazím do ryzího ženství.
napůl vkročena
do
slastných návalů mužství

Pokus o harakiri

při Pohledu doTvýchmájovýchočí zrÁna
i pevná sKála mění se
na jemně chvějivý rossol

L ´amour I.

Neumím psát osobité básně
o kytičkách,
o ovoci,
o opuštěnosti,