Volby, aneb fraška o více dějstvích
Dějství prvé:
Kandidátů mraky, skutečná legrace však žádná. Hrstka těch kteří volí. Přehršel těch, kteří nevolí.
Dějství druhé:
Kandidátů je o něco méně, o to více je legrace.
Mince
Sedím na lavičce a dívám se na ni. Na středně velkou stříbřitou minci, která leží ztracena ve spěchu na dlažbě.
Možná ji před chvílí ždímala dětská dlaň. Poklad nesmírné ceny zlaskavé dědečkovy ruky.
Pán Bůh. Pán Bůh?
Dnes vládla vNebi stísněná nálada. Pán Bůh pobíhal po Úřadě jako vzteklý pes a na každého se jen utrhoval. Archanděla Gabriela svými bezdůvodnými výpady dokonce rozplakal. Citlivá duše andělova totiž nedokázala tolik příkoří najednou vstřebat.
Kam letos nepojedu
Každý se chlubí, plánuje nebo doopravdy chystá někam na dovolenou. Nuda. Šeď. Průměr.
Masakr v kině, aneb šílený promítač
Dnešního dne zasahovala vKině Svět speciální policejní jednotka. Vprůběhu promítání se totiž zkina ozvala prudká střelba, která rozhodně nepatřila do předváděné romantické komedie o trampotách tajné lásky. Na tuto podivnou událost upozornil policejní oddělení již po hodinovém trvání všímavý místní občan, kterému se zdálo podezřelé, že kino uprostřed plánované doby promítání houfně opouštějí zakrvácení diváci a místo vášnivých diskusí o posledním polibku a utírání slziček se sneartikulovanými skřeky rozbíhají do dáli.
Přivolaná policejní jednotka o síle jednoho muže nejprve kino obklíčila a poté všechny vyzvala silným hlasem- vzdejte se, nic se vám nestane.
Když v ráji neberou 2
Nejhorších bylo prvních pár měsíců. Nemohl jsem zavadit o žádnou kloudnou práci. Jedině dělat hlídače na parkovišti, ale to se mi vzhledem kpředchozímu zážitku smojí milovanou audinou eklovalo. Navíc to nebylo placené zaměstnání a ani tu nebyla šance na nějaké spropitné, třeba za umytí oken či zvláštní péči, protože tu koneckonců nebyla žádná auta.
Když v ráji neberou
…. a pak jsem se jen volně vznášel nad kouřící hromadou plechů, která ještě před chvílí byla pořádně nadupanou audinou ….
„Tak pojď, mladej, moc se tady nerozhlížej a plav támhle do řady, ktý přepážce. A dělej, nejsi tady sám.
Naopak
Budík ne a ne zazvonit takže jsem se večer probudil právě včas. Slastně vrníc nevyspáním jsem ho natáhl, zhasl světlo a začal se svlékat. Za chvíli musím být vpráci, což jsem vprůběhu dvou hodin pohodlně stihl. Hned ve vrátnici jsem měl konflikt svrátným, který mne nechtěl pustit dovnitř ačkoliv jsem mu odmítl ukázat občanku.
O černém andělovi
věc: mimořádné hlášení
adresát: anděl-divizní komisař
odesílatel: anděl-vrchní seržant, 14 nebeský okrsek
Dnešního dne, v6:30 ráno, byl před barem U dvou cherubínů na Námětí klidu duše nalezen mrtvý nebešťan. Policejní hlídku přivolal anděl-barman když hodlal dodržet policejní hodinu a chtěl bar zavřít. Mrtvý však svou polohou, hlava na chodníku, nohy na schodišti bránil vuzavření vchodové mříže. Hlídka ve složení anděl-strážník 2.
Volby 2002
Tak jsem se včera vracel domů zcela přesycen medově plastikovými úsměvy, kterými mne po celý den provázeli naši milí volební kandidáti. Najednou jsem si uvědomil, že se náš národ zcela potichu a nenápadně přerozdělil – na lovce a lovnou zvěř. Krvelační lovci, naštěstí netoužící po skalpech nýbrž jen po našich hlasech se na nás zářivě zubí ze všech nároží a stran. Kde se tu, proboha, všichni tak najednou vzali.
O povídce do Písmáka
Chtěl jsem dnes napsat povídku. Co povídku, literární bombu, zázrak, který tak osloví davy že se Písmákovi zhroutí server a jednou provždy bude zrušena možnost přidání kritik, protože vše pochvalné už bude řečeno a po mně již nebude co říct. Vyloženě jsem se těšil na chvíli, kdy Flo zdrceně zahodí tužku a své literární ambice a vydá se na cestu lemovanou sportovními úspěchy. V předtuše tak skvělé budoucnosti jsem se s vrhnul ke klávesnici.
Zatmění slunce
Světlo a tma
A mě se zdá
Že pláčou stíny
Zbavené kůže
Tenkrát s Ježíšem
Šimon řečený Petr se nenápadně šinul za ozbrojenci. Měl silný pocit, že něco neudělal správně. Vždyť vedli jeho nejbližšího přítele a učitele Ježíše. A to nevěstilo nic dobrého.
Ego te absolvo ...
„…ano, Hospodine, ale to ještě není vše. Jednoho dne jsem od Tebe dostala novou práci. Práci opravdu novou, a zvláštní. Až do toho dne jsem Tobě sloužila bez výčitek a odmlouvání.
R.I.P.
Není tu moc vidět, respektive, není vidět vůbec nic, i kdyby tu snad něco k vidění bylo, jakože není. Takže, když tu není nic k vidění a není na to ani vidět, tak to vlastně vůbec nevadí. Všude kolem je teplá, skoro by se dalo říct, zadýchaná tma, lepivě se lnoucí k tělu jako pohřební rubáš, čímž je to úžasně stylové a děsně se to sem hodí. Je tu prostě tma jako v rakvi.
Mapa tvého těla
Bloudím a hledám na mapě tvého těla
To, cos dávno ukázat mi chtěla
To místo pro lásku stvořené a čisté
Je někde na jih od pupíku, to je jisté
Podrobný průvodce vraždou
Následné pojednání vychází z potřeby uchazečů o vraždu získat ucelený přehled o jednotlivých klíčových momentech při současném hodnocení jejich dopadu na společenskou prestiž.
„místo činu“
- je velmi důležité dobře si vybrat místo k provedení svého úmyslu. Jednak se na něj budete často vracet (známá to poučka) - do ošklivých míst vzbuzujících nepříjemné pocity se vám rozhodně nebude chtít vracet, a navíc, začátečníkům ve vraždománii se bude v odlehlejších částech krajiny lépe pracovat i s dosud nevyzkoušenými technikami. Příznivě přijímány jsou parky, romantické zříceniny a vlaky metra.
Karlovi s úctou
přemýšlel jsem dnes o Bohu
sušenky tiše chroustal
stín pak proťal oblohu
anděl na stole přistál
Zoon politikon
Odtéká odpadem v růžové pěně z milování špína a všechen ten hnus. Patnáct let odhadem, takové štěně, poznala násilí, nelásky pořádný kus. Plakat už nemůže, sprchu jen podpírá, rejžákem všechno se pokouší smýt. Hluboko do kůže život se zadírá, jak s tímhle zážitkem bude teď žít.
Rychlé šípy
Do průjezdu vpadl Mirek Dušín se svým věrným druhem Jarkou Metelkou v patách. Bystré oči rychle prolétly dvůr a Mirek střízlivě zhodnotil situaci. „Jarko, jsme v koncích. Je to slepá ulička.
Tři mušketýři
Tiché zákoutí u Carmes-Deschaux bylo oblíbeným místem soubojechtivých. Souboje v Paříži byly přísně zakázány ale zde u bosých karmelitánů k tomu docházelo pravidelně. Když přišel d‘Artagnan na dohled k zpustlému prostranství kláštera, Athos tam už pět minut čekal; právě zvonilo poledne. Vida d‘Artagnana přicházet, povstal a zdvořile mu popošel několik kroků vstříc.
Nebáseň
Nemile a nečekaně nikde nikdo.
Nikdo nikam nespěchá, nikde nesedí.
Nikdo nic nedělá, nepracuje.
Nikde není nic.
Hrabě Monte Cristo
Edmond Dantés po dlouhém, téměř sedmiletém, nespravedlivém veznění v pevnosti If začal kopat tunel ke svobodě a osud tomu chtěl, že po dlouhých dnech vysilující práce narazil na nepřekonatelnou překážku v podobě nosného trámu. Edmond propadl záchvatu zoufalství. Stále znovu a znovu se pokoušel trám přesekat, ale jeho nedokonalé nástroje selhávaly. Pak ale se něco stalo.
Poselství vesmíru
Nekonečnou prázdnotou hlubin černého vesmíru letí úžasnou rychlostí malý posel. Někdy se přibližuje k velkým nebeským tělesům aby se nechal jejich přitažlivostí ještě více urychlit na další pouti. Ale dráha vcelku zůstává přímá a přibližně zachovává původní směr. Zlatostříbrná ukázka lidského důvtipu letí a řítí se k nejvýchodnějšímu výběžku naší galaxie.
O dopisech
Neznám nic horšího než nečekaný dopis.
Nemyslím ten dopis, který mi píše Klárka o svém sladkém stýskání a smutnění. Je totiž na povinné rodinné návštěvě u prapříbuzných na Slovensku. Ani nemám na mysli ten dopis, ve kterém mne můj oblíbený bankovní dům pravidelně informuje o katastrofálním stavu mého účtu a zapřísahá mne, abych konečně dodal nějaké ty koruny do plusu.
Strach
"Áááááúúúúúhh. ", nelidský výkřik se rozběhl studenou chodbou a zůstal zavěšen u stropu. Chvíli se tam chvěl, pokoušel rezonoval a pak splynul s rychlým dusotem nohou dvojice ošetřovatelů. Zachrastily klíče.
Půjčovna osudů
Je velmi časná ranní hodina. Ulicí bloumají jen sněhové vločky provázené ztraceným úryvkem z musik-boxu. Tma se pomalu převtěluje do šera a schovává se do koutů a průchodů. Před obloukem mého okna se mihl neurčitý stín.
Zvuky ticha
Ticho hovoří. Často se v noci probouzím, temnota jako had obtočí mé rozespáním rozjitřené smysly a já, očarován, naslouchám. Někdy hovoří něžně a tichounce mne znovu uspává, jindy nechává tušit hrůzu a strach z nepoznaného.
“Ach, ty jsi ale tíha.
Ptákoviny
Milan Sýkora, přáteli láskyplně přezdívaný Datel, stál na zahradě opřen o holubník a přemýšlel, co by vyvedl Evě Vránové, sousedově dceři, za ptákovinu. Ta seděla jako kvíčala na plotě a vesele klátila svýma ptačíma nohama. V tom zahlédl jak se od sousedů skrz plot prodrala slepičí hlava a začala svým zobákem opracovávat tam rostoucí ptačí zob. Sýkorou, ergo Datlem zacloumala zlost.
Déšť
Prší. Temné, šedavě modré provazce svazují zemi s nebem. Prší. Všude samá voda.
Podzim
Nedělní ráno v podzimním, odkvétajícím lese.
Jako náhlým smutkem zasažení pozůstalí vzpínají se stromy ke kalné obloze, odkud šedé mraky za ně roní slzy. Na zemi důstojně leží vážení zesnulí, přikryti královským hermelínovým pláštěm z mechu a plísní čekají na volání k poslednímu soudu. Zatím se na ně tiše snáší zlatavé krajkoví.
Poslední
Vítr, který se znenadání zvedl ze země, začal dychtivě rozhánět líné cáry posledních jedovatých plynů. Rychlé poryvy vyčistily vzduch a odhalily tak stovky všelijak pitoreskně poskládaných lidských těl. Některá ještě žila, jiná již pokorně odevzdala svou duši. Bitevní pláň byla velmi tichá.
Přepadení
NOC sevřela stromy v parku do svěrací kazajky. Keře zaházela tou nejčernější temnotou a utopila den v louži inkoustové černě. Na bezhvězdném nebi se dosud neproháněly ani noční můry dosud otřesené existencí denního světla a snad jen sen na svých křídlech proletěl povětřím. Tma tiše zírá ze všech zákoutí a poslední večerní stíny se staly obětí její nenasytnosti.
Povídka plná smutku
Zachmuřené, nevesele pošmourné ráno. U chodníku před domem tiše přistál nekonečně dlouhý Rols. Šofér, hrubými tahy vyřezaný z ebenového dřeva, vystoupil, pomalu obešel vůz a úslužně otevřel dveře. Z omamujícího tepla vypnuté klimatizace se z neprůhledného temnoty vozu vynořila černá bota.
Barvy
Modrá, modrá, pro blázny dobrá
děti ji na nebe tak rády malují
na modré obloze obláčky putují
na modrém polštáři o lásce bude se zdát