Písmák V tiché hospodě "Na Útěše"
V tiché hospodě "Na Útěše"
Před zavírací hodinou, .
Rty slepené k sobě hořkým pivem.
Svou pravdu chcem vyměnit za jinou
Krátké dny
Krátké dny
Ty krátké dny, co teďka máme,
šlokujem jak cigarety.
Když najdem chvilku pro sebe
Jizvy
Jizvy
Autobus. Večer. A ještě dlouhá cesta domů.
Únavou vypárané stehy mám.
Pan učitel Staňura
Pan učitel Staňura
Pana učitele Staňuru jsem poznal krátce potom, co jsem nastoupil do druhého ročníku. Byl to menší postarší pán. Mírně obtloustlý, řekl bych. Vlasy měl už stříbřitě bílé, jeho obličej byl už zlehka povadlý a uprostřed jeho tváře trčel mohutný nos jako brambora.
Kouzlo pondělního rána
Chtělo se mi spát, ale namísto toho jsem poslouchal, jak tužka škrábe po papíře. Tenká nitka písma, kterou zanechával její tanec mi mizela za okrajem stránky. Oči mě pálily. Zbyla jen nějaká podvědomá touha zavřít je a nechat tělo vbezesném spánku rozpouštět alkohol.
Prší déšť
Věděli jste, že reálně vzato je cestování vesmírem nemožné. Člověk se nikdy nedotkne hvězd, i kté nejbližší by mu cesta vlodi, která letí rychlostí světla trvala čtyři roky. Jenže rychlosti světla nikdy žádná pozemská loď nedosáhne. A taky, i při desetině této rychlosti jemný vesmírný prach vzhledem kobrovské kinetické energii lodi doslova rozežere jakýkoliv kovový plášť.
Sluncepláč
Sluncepláč
Nebe bylo krásně modré, bez mraků. Bylo tak úžasně čisté a krásné, že když jsem se jí díval do očí, byl to právě jeho odlesk vnich, který mě nutil zapomenout na všechno ostatní. Vjejích hnědých vlasech tancovali sluneční motýli a ona se tomu smála. A vítr zpíval sní.