až projdeš hranicí
až projdeš hranicí z hořících těl
zkrásníš
až ukamenují tvoji tvář a tělo zohyzdí pod svých chtíčem
vykoupíš se
v ní se chci skrýt
v ní se chci skrýt
co žene těla
co se z nich v křečích vytrhává
mezi vlčími máky
v ústech ozvěny
v ústech ozvěny se
navracíš
smíš.
jehož škleb spadl z tváře
strachy
ty mý strachy
zas oplakávám neznámou ženu
jako ty
teď podívej.
bez názvu
klamu sebe a
jiné neznám
opustil mě vlastní stín
vedle cizí (bez pozvání)
"nechtětný"
plaše odháníš včerejší známé
doprovází tě
jen "nechtěný"
dráždí tě
zvláštní ráno
odezírám z pohledů
je zvláštní ráno
ruce z kamene
prosí němé
JEDNA SAMOTA
ruce se odpojily od těla
zabolí mě
a tedˇ. někdo je odnáší
ze zastávky metra
tříštěné ...
tříštěné o betonové stěny hříšné
v první světové
kapku po kapce
pro tebe obrysy mraků spouštěné
TĚLA
krásná těla klečela a modlila se
- sténala
----------------------------------------------
ženy se vykláněly z oken
HRA SMRTI
HRA SMRTI
seřazeni ve dvojicích
propadáme do tmy
---------------------------
až se vymluvím
až se vymluvím
rozpačitý věštec
něco neví
v koutě sále stejný sám
ŽIVOTNÍ ROLE
a naše životy.
vymazané každé já
v kapkách jsi upustil pláč
ale právě jsme začali žít.
trápíš se zas
trápíš se zas malá vílo z kamene
jsi stálá pořád stejná
našel jsi mě
líbáš a zapomeneš
žene se ulicí
žene se ulicí splašená
rozmazaná tvář bičovaná deštěm
a kavalérie jezdců
za křiku: "jsi bezcenná"
(bez názvu)
Já neznám slov neviděných
v našich tělech můžeme potichu usínat
jak odpráší malované dřívější na dosah
plno sítnů chtěla jsem otevřít
smrt
třepot křídel ustal pláč o samotě a
ticho rozráží příboj
jen průhledné slzy mořští koníci
kapka po kapce prožívá bílo se ponořilo a
Portrét (seznamka)
Koupila jsem si noviny
s obrázky - byly černobílé -
a ty jsi tam měl fotografii
s tlustými písmeny: "bývám melancholický