koloběh
Ležíš na louce
slunce pálí tě mezi lopatky
však necháš ho být
Vracíš se domů
Balada o příběhu
Povím Vám příběh,
Který se nikdy nestal.
Povím Vám komedii,
Které se nikdo nesmál.
Jiný člověk
Lesklé černé šupiny,
Čpavý žhavý dech,
Zrak pronikající tmou
Sluch vnímající trávu
chci si ...
Kdopak přišel k nám.
Kdo tu dlouho nebyl.
Není brzo.
Už je to týden.
Člověk tmy
Člověk, jenž nezná svou cenu.
jenž neví, zda nějakou má.
jenž zde není pro odměnu.
jenž neví, kde zůstat má.
Já smrt
Slyším havrany krákat.
Vidím supy kroužit.
Vědí snad, co chci spáchat.
Vědí snad, že se nechci dál soužit.
Smrtící kruh
Sedím.
Sedím a čekám.
Čekám až přijde.
Až přijde smrt.
Smrt Jde Kolem ...
Smrt Jde Kolem Nás,
Nevadí Ji Čas.
Odmíta I Lidskost, Soucit,
Neví Jaký Je To Pocit.
Den předtím
Čekal na ni, nevěděl jestli někdy přijde. Říkala, že nikam s nikým nechodí, nikomu nevěří. Vypadala tak veselá a smělá, když s ní mluvil telefonem. Přesto říkala, že je to jen zdání.
Den poté
Tak a zase je sám. Nejspíš už ji neuvidí. Stalo se to, čeho se bál. Ne, ona přišla, ale jak.
Neměl snad hrát na flétnu?
Ztichlou opuštěnou ulicí, spícího nočního města prochází muž. Má černý klobouk, černý plášt, černé kalhoty i boty a vlasy černé jako havran, do očí ni obličeje mu pořádně vidno není, jak ho stíní jeho klobouk a vysoký límec. S sebou si nese černé kytarové pouzdro. Pomalu prošel celým městem až na konec, zde protéká říčka, má však vysoké břehy a prudký spád, přes ní vede kamenný můstek, tak pro jeden povoz.
Kristýna
Potkal jsem jí jednou v létě, když jsem s několika kamarádama o prázdninách trampoval(no spíš jen tak cestoval). Večer, když jsme se utábořili, jsme šli s jedním kamarádem do blízké chatové osady, že se podíváme, co tam je vlastně za lidi (popřípadě jaký tam jsou děvčata). Vzali jsme sebou kytary (takovej malej zvyk), kdybychom tam náhodou zůstali. Přisedli jsme k nejbližšímu ohni, kde seděly nějaké dvě rodinky a ještě několik mladých holek a kluků.
Letní déšť
Padal teplý déšť,
Byla letní noc.
Smáčel ji vlasy,
Stékal po tváři.
Holub či poštolka
Dnes ráno, viděl jsem poštolku
Za letu holuba chytila.
Tlukot křídel, žalostné vrkání,
Rychlý pád k zemi a pak
Slova
Já říkam slova
Zas a znova.
Slova, za která se člověk stydí.
Slova, která člověk nenávidí.
Povídání o iluzích
Však jednou přijde den, kdy iluze, jak padlí andělé, budou před tvými stopami ležet. Ty budeš je zvedat jednu po druhé a ony už nevstanou. Nebudeš mít dost sil vdechnout život ni jedné z nich. Překročíš je tedy a půjdeš dál.
Křídla
Když jsem se narodil
neuměl jsem chodit.
Vypadl jsem z hnízda
a čekal co bude dál.
Pro ni
Básník verše psal,
Protože ji miloval.
Chtěl by zůstala dál.
Jího odchodu se bál.
Nigril
Uprostřed malé místnosti, nepříliš osvětlené několika svíčkami, plné polic, s malým stolkem pod nepříliš velikým oknem vytesaným v kameni, stojí žena. Oděná v dlouhé roucho barvy šarlatu žíhaného smaragdem. Dlouhé vlasy možná měděné možná světle hnědé barvy, ji splývají po zádech sepnuté pouze jednoduchou sponou z kostice. Netuším co říká, ale její myšlenky cítím jasně.
Zóna neuvědomělých sebevrahů
&nbps; Kde začíst, asi tím, o jakém místě píšu. Někteří možná znají, někteří ne. Když jedete v Praze po Husitské na Balkán, je tam předtím odbočka na Florenc, na téhle křižovatce, ale i nad ní (směrem po husitské), dost často přecházejí lidé, a nejen na zelenou, a nejen po přechodu. Jasně, já vím, nic nového neříkám, ale jen pro upřesnění.
Půl nebo nic
Odřízli mu jedno křídlo
Půli srdce naplnili bolestí a smutkem.
Vzdbudili v něm hněv a zlobu
Položili do čerstvého hrobu.
Pestré jsou barvy
Sobota
Dneska je venku hezky. Člověk by šel i ven. Člověk možná, já ne. Nemám náladu chodit mezi lidi, je mi zle, asi půjdu spát.
Az zitra ...
. rano se probudim,
nebude se mi chtit vstavat.
. vstanu,
nepujdu nikam, hodne dlouho.
Óda na pivo
Sedím u sklenice Velveta.
Sleduju, jak se pěna zvedá ze dna.
Zdá se, že ve mně vzbudil se poeta.
A báseň krátká vznikla jedna.
Non Sense
Bizarní krajina,
Temná noc,
Přetéká hněvem,
Prosí o pomoc.
Neznámá
Do života vstoupila mi
Nová neznámá.
A já doufám, že řekne mi,
Co je před námá.
Samota
Patologický pocit strachu a nenávisti. Samota užírající sebe sama hrůzou unášená bezbřehou řekou bolesti a smutku. Na černé cháronově lodi já kráčím vstříc temným krásám podsvětí. Nemám ni nejmenšího důvodu se ohlédnout za krutým světlem jasného dne, který mi nepřinesl nic než bolest a utpení.
Archanděl
Jako anděl
Staral se o můj život.
Tak ďábel
Stará se o mou smrt.
Anděl
Žhavý konec cigarety
Pálí mě teď do dlaně.
Na holé písečné pláně
Já vycházím smrti v ústrety.
Báseň plná chyb
Já psal jsem báseň a nenacházel slova.
Já psal jsem báseň a nevytvářel verše.
Já psal jsem báseň každý řádek zas a znova.
Já psal jsem báseň a poztrácel rešerše.
Básník
Já básník chtěl bych být,
Svou básní všechny krásky okouzlit,
Když krásu jich bych popsal v ní,
Kdyby to veš byl můj poslední.
Konec pohádky
Smrť shlédla se ve tvé tváři,
Nikdo neví proč a zač.
A tak milý pohádkáři,
Nastal čas ukázat pláč.
Láskou šílený
Jak rád bych cítil
Dotyky dlaní tvých.
Jak rád bych slyšel
Tvůj hlas v uších mých.
Síla lásky
Dokonalá krása
Vystřídána nekonečnou hrůzou.
Přichází spása
V polibku můzou.
Usměj se
Tak už se usměj.
Co ti to udělá.
Na mne se podívej.
Jsme tu jenom my dva.
Minuta
Počítám minuty svýho života,
říkám si: 'Proč žiju v týhle době. '
Počítám minuty tvýho života,
Kéž bych pár svejch mohl dát tobě.
Moment úniku
Neživý obraz neskutečna Jak zrádná myšlenka Na pozadí starostí všedního dění. Neživý obraz neskutečna Vynořil se z mé mysli A pohltil celé mé soustředění. Má práce jako by nebyla, Má mysl se upjala k neskutečnu, Mé sny ožily a já byl v nich. Byl v nich, ale sám.
Myšlenky
Myšlenky jdou.
Hlavou táhnou
Smutnou dálavou.
Klesnout nemohou
Já šel dál ...
Já šel dál,
Na místě nezůstal stát,
Ani se neohléd,
Měl jen sebe rád.
Klaun
Viděl jsem klauna, který pláče,
Myslel jsem, zda se mi to nezdá.
Nerozveselilo ho ni ptáče,
Které právě vyletělo z hnízda.
Myšlenka
V hlavě mi utkvěla skvělá myšlenka.
Nemohu ji najít, je tak malenká.
Malenká obsahem, velkého významu.
Jen až ji pochopím v plném rozsahu.
Desire Noir
Já toužím ničiti.
Býti osudem.
Býti smrtí,
života přeludem.
Kolik jmen ...
Kolik jmen má krása.
Tolik, co je hvězd, snad.
Tolik, co jich každý tvor hlásá.
Tolik, kolikrát jsem už řek', mám tě rád.
Zóna úniku
Tak jako už tolikrát slézal Ďábelskou stěnu. Ale dnes to bylo jiné, podruhé v životě ji slézal sám. Přesto si byl jist vším co dělá, každým nepatrným pohybem, umístěním ruky či nohy, náklonem vlastního těla. A pak se najednou utrhl.
Duše
Chtěl bych mít duši jak les po dešti.
Chtěl bych mít duši jak slunečnou louku.
Zatím v ní nosím jenom neštěstí
Vzpomínku na jednu pěknou holku.
Dark Angel
Anděl ničitel, anděl utrpení,
Přínaší zlo, které není.
Útěcha, kde. klid nenastává
Anděl pomsty právě vstává
Život
Jednou ke mně přišel,
Život mi daroval.
Na nic se neptal,
Nic za to nevzal.
Zpověď pro mrtvou dívku
Trýznivá vzpomínka a přec tak krásná.
Nádhera, která skrývá jen žalost a stesk.
Proč ty jsi tam a já zde.
Proč nemohu za tebou jít.
Proti času
Nešťastná vzpomínka na budoucnost.
Minulost o které nevíme.
Přelety, pohledy na současnost.
Ovoce, jež ještě nesmíme.
Únava
Byl mrtvý, dřív než začal žít.
Byl vzhůru, dřív než začal snít.
Nemohl usnout, protože byl bdělý.
Nemohl se bát, protože byl smělý.
Mladá jarní
Seděli si v parku
Nesmělí a mladí.
Pozorovali měsíc,
Čekali na vítr co chladí.
Sny
Procházím se v ulicích
Vítr čechrá moje vlasy.
Všude kolem slyším smích,
Všude kolem vidím spoutu krásy.
Těžké rozhodnutí
Jak bílá vrána,
Jak světla stín,
Jak čerstvá rána,
Já se cítím.
Město a čas
Tichou ulicí zazněli čísi kroky. Právě v tuto noc a tuto chvíli to byla ta nejpodivnější věc, co se mohla stát. Nikdo nevěděl odkud přišel, co chtěl a kam potom odešel majitel těch kroků. Všichni však dobře věděli, že musel zažít velmi mnoho, když se odvážil jít v noci a navíc právě v tuto ponurou noc.
Možná
Smrt, smrt to byla,
Přišla, od sebe je oddělila.
Nenávist, nenávist a zrada.
A vypadala, že ho má tak ráda.
Mrak
Pluje mrak jako drak,
Je to tak a ne jinak.
Co to moje oči vidí.
Za mrakem se slunko stydí.
Karta smrti
Stavím si ze vzduchu zámky.
Stavím si z karet domečky.
Stříhám si vlasů konečky.
Vkládám je mezi své poznámky.
Krutost
Co je smrt, se svou tmou věčnou
Ve srovnání s touhou nebezpečnou.
Touhou ničit, pálit bít,
Nenechat nikoho snít.
Masky
Každý nosíme svou masku,
Někdo si ji občas sundá.
Někdo předstírá i lásku,
Jiný, že je bílá šedá.
Ohňostroj marnosti
Ohňostroj marnosti
Svítí teď na kosti
Nevalné jakosti,
Co dřív byly hosti,
Koťátko
Malinké koťátko,
Přišlo sem na krátko.
Přišlo sem před chvílí,
Hrálo si s motýli.
Kniha
Byla jak čistý nepopsaný list,
Nebylo co znát, nebylo co číst.
A tak kdosi začal její život psát
A stalo se, co muselo se stát.
Dvě místa - dva lidé
Proč ty jsi zde a já jsem tam.
Proč jsem sama a ty jsi sám.
Proč když jdu někam, ty jdeš nikam.
Když já jdu nikam, ty jdeš někam.
Děkuji ...
Děkuji za tvou přízeň.
Děkuji za tvůj smích.
Děkuji za tvůj úsměv.
Děkuji za záři v očích tvých.
Cigareta na rozloučenou
Sedím s nohama na stole
Mezi prsty doutnající cigaretu.
Slyším spokojený vzdech z postele,
Jak slunko probouzí se k světu.
Dal mi ...
Dal mne do vody, řek' plavej.
Dal mne do vzduchu, řek' lítej.
Dal mne na zem, řek' běhej.
Dal mně vesmír, řek' zkoumej.
Zpráva
Přišla zpráva z neznáma,
Že už je to za náma.
Co se děje, co se stalo.
Vždyť me teď nic nepotkalo.
Král pierotů
Stojí tu sám
Poslední Pierotů král.
Nikým nesledován,
Protože nikdo ho neznal.
Copánky
Pletu si copánek,
Jeden za každou vzpomínku
Na s tebou strávenou chvilinku.
Pletu si copánek,
Vrak
Nikdy si člověk nepripadá tak špatně, aby si nemohl říc', že už to nemůže být horší. Všichni tuto starou pravdu známe a proto se nad tím nezamýšlíme. Nastal však okamžik, kdy se nad touto pravdou zamyslet musím. Co může být horšího než vrak.
Krátká z láhve
Sedím na zemi
Před sebou láhev od tequily.
Vše jedno je mi.
Myšlenky lesk svůj ztratily už před chvílí.
Bizzare Impressions
Tanec při svitu luny,
Temný obřad na oslavu samoty,
Svíce jejichž světlo pohltila tma,
Bizarní stíny postav tančících kol ohně.
Cesta
Já nemohu žít,
Když život je jen zdání.
Já nemohu snít,
Když strach mé sny zháší.