Písmák Přátelé
Hledám vás, přátelé.
Protože potřebuji radu.
jsem labilní, nemilé,
ale s tím já nic nesvedu.
Čas se nám krátí
Pospěš, ruce chladné byly a stále budou,
třikrát se tu pohostily a dál už nemohou,
řasy padaly a padaly na pošpiněnou zem,
nestačily zachránit roztančený sen.
Bývalo
Co potřebuješ, synu.
Poradit, či jen získat sílu.
Neptej se mě na budoucnost,
není nikterak dlouhá.
Budoucí
Odletěla vrána,
přidala se holubice,
nedožiju rána,
budu mrtvá a nic více.
--
Kámen praskl pod mou vahou,
dusil, krvácel a zvracel.
Kosti rozlámány v jabloň malou,
jabloň v prachu, v zemi zmizel.
Jsem zavřená
Jsem zavřená v tvé krabičce,
kdykoliv ji otevřeš - zpívám.
Má červenou barvu a puntík v mašličce,
obepnutá křídou , na dně s kódem.
Proudy vody
Celý les byl prosycen listím,
které plachtilo.
a cesty byly posypané chmířím.
a sochy se hýbaly
Krysy
Krysa černá hlodá bílou,
modrá krev jí tryská žílou.
Ostrý pochod bez nadávek
kručí v břiše plném splašek.
Prosil mě
Už jednou mě prosil Bůh
(nechci se chlubit, v žádném případě)
snad abych ho zprostila viny
a pustila ho zpátky do nebe.
V obchodě
Stál tam a nemohl spustit oči zté roztomilé malé krabičky. Přemýšlel, co ho kní tak silného může táhnout. Nechápal to. Chtěl se pohnout, ale jeho nohy ho zradily jako Kain Ábela.
Upadnout a zase vstát
Upadnout a zase vstát
Říkala jsem ti, že to nemáš dělat. Ale nemělo to cenu, neposlechla jsi. Tvrdohlavost zvítězila, bylo ti to jedno. Chtěla jsi zkusit něco jiného, neotřepaného.
Mami, neodcházej...
Slyšíš ten tikot času, mami.
Slyšíš ho, či snad bdíš.
Neunavuj mě svými sny,
nechoď spát, prosím.