Podzim
Komu by se líbilo jenom tak sedět vzámečku, chovat se jak se sluší a patří podle etikety a nechat si diktovat co se životem. Mně určitě ne. Je to neuvěřitelná nuda to je to nejhorší, co může být. Nenávidím to.
Ztratila ji...
Úzkými městskými uličkami se proplétala štíhlá postava vtmavě zeleném plášti. Kápi měla staženou hluboko do čela a nebylo jí vidět do tváře, jen na okamžik ve stínu probleskly tvrdé a nemilosrdné černé oči. Neběžela, ale pohybovala se rychle směrem knáměstí. Vysoké kožené boty tiše dopadaly a zase se zvedaly od špinavé kamenné dlažby.
Tanec mezi kapkami deště
Noc byla horká a lehký vánek sebou od jihu přinášel zvláštní vůni tajemna, která se mísila se slaným mořským vzduchem a tvořila neobyčejně silnou atmosféru.
Tohle byla jedna ztěch nocí, kdy je všude cítit podivné napětí a očekávaní…
Jedna znocí, kdy je všechno…neumíte po popsat…jiné.
A máte pocit, že občas zaslechnete zvonivý smích měsíčních duchů…