Písmák Isabel
Jemná melodie klavírní skladby hrála mu vuších. Mhouřil skleslé oči do sluníčka, nebyl šťastný, nebyl ani nešťastný, byl jen on, hudba a snivá realita. Všechno jako by se mu zdálo, ale všechno si naprosto uvědomoval vabsolutní hmotě skutečna. Seděl a poslouchal tu skladbu, pořád dokola a při tom je vždycky úplně jiná.
Úředník
Vydal se František svižným krokem ke stanici autobusu, poháněn zimou a nedočkavostí, kterou pociťoval k čaji s rumem a teplé dece. Autobus konečně přijíždí a on usedá do poloprázdného vozu vstříc panelovému bludišti, vstříc své teplé kóji uprostřed změti lidských osudů.
Vystupuje, když mu autobus dá rozkaz skrytý za názvem zastávky. Jsou to skutečně rozkazy, protože František nikdy jinde nevystupuje, dokonce ani za dlouhých dvacet let co bydlí v tomto panelovém monstru , nepodíval se o stanici dál.
Odvrácená strana Měsíce
Dýchej, dýchej ten vzduch.
Můžeš si oddechnout, ale neopouštěj mě.
Možná, že zase se uvidíme
na odvracený straně Měsíce.