Písmák Tunikám o poušti šeptáme
Nemilosrdná Atakama
letní Atakama plná touhy
jen duny a duny
A nic mezi tím
Nebe je na mne zamračené,
s jedinou hvězdou nad hlavou,
která mi hořce připomene
náladutesknou, toulavou.
Sněhuláci rádi tají
Zima sotva sfoukla listíten poslední se ještě bráníaž jednou i on zjistíže je už čas opadání. Poté už nic nezabránímrazu rozkvést ledovou svou krásouvětru rozběhnout se stránísněhu zakrýt barvy bílou masou.
Už dnes severák chladný dujeslunce stoná za temnými mrakymráz v noci zakalujemé otupělé zraky. Já čekám až napadne sníhvše bude mít barvu bílou, prostoukvěty nálad intimníchprozatím mi neporostou.
Bratr Spleen
Bratr Spleen
Ulicí jde bratr SpleenA já jsem Tě potkal, málem,princezno ze země kopretin. Nechci však být králem,to jiní po tom chamtíUlicí jde bratr SpleenA já taky odcházíms potulnými muzikanty.
Když jdu tou neprůstřelnou nocí,krutě žertuje si bratr Spleen. Zahalil vše svou černočernou mocí.
Naposled
Naposled namaluj slunečný den,na památku všem kteří v něj už nevěříNaposled nech se osvěžit ranní rosou,přeci nechceš nastydnout Naposled otevři své okno rannímu vánku,příště očekávej uragánNaposled přivoň si k vůni jablek,všechny plody jsou už sklizenyNaposled rozčísni zelené mikádo trávníku,než ho Zima ostříháNaposled se rozluč s nádherně rudým sluncem,bledé západy jsou dnes obvykléNaposled pohlaď stříbrný samet noci,odteď černější než kdy předtímNaposled se projdi po spadaném listí,dříve než ho vítr odvane.
Prosím, řekni, žeTvoje Létonikdy neskončí.
Vzpomínky uplynulého léta
Probuzen chladnem do ránabojuji s touhou nechat si o Ní zdát;ta bitva je předem prohránaa nejsladší je to vzdát. Jak ošidné je tohle zdáníukáže každé nové probuzeníbývá dosti krutou daníže to co bylo, už tu není.
Chodím světem jak chudý malířmíjím zámky i hradynevadí mi, když nemám ani halířs ostatním nevím si rady. Jdu pěšinkou mezi stromkymá mysl stává se temnouzas myslím na Ni - nevědomkyProč není tu se mnou.
Píseň
Labutí píseň podvedence oslazená vůní jara lžičky šoupnuté do kredence nad hrnce stoupá pára.
Bezmezně věřím neznabohům odmítám každé výtky, měřím kulatost všech rohům vlastencům trhám kytky.
Uvádím štamgasty k vytržení nalévám prázdné pohárky,poznávám nepoznané ženya odmítám chodit do dálky.
Nečekej sladké pohlazení od neznáme oběti,ten kdo nezakusil odcizení nepochopí co je ti.
Osamělé srdce
Chodí všude pěšky;
pod žhavým slunce pouště,
za deště ve velkoměstě
i v horách mezi závějemiNaslouchá tichému šumění větru
Po posledním poslední ...
Po posledním poslední začíná dalších 365 dní dalších ničím vyjímečných kolikpak z nich bude věčných. Plynou si jak řeka dopředu nevíš co tě čeká nahoře nad vodopádem jenom s jedním pádlem. dál už není třeba domýšlet jak si uvědomíš let nezmění se v plachtění co chtějí všichni nechtění. brouzdat se svou krajinou myslet přitom na jinou na jinou zemi za obzorem slunce je tím vzorem jež je třeba následovat co ho nutí nás sledovatna své pouti oblohou celý den je na nohou večer ukládá se ke spánku na růžovém červánku osamělý bod v prostoru nepoznáš v běžném hovoru proč tě pálí nebo málo hřeje nepoznáš co vté hře je za podivnou logiku Ráno při zvonění budíkudoufá že je poslednízačíná dalších 365 dní.
Byl jednou jeden...
Pro ty, co neberou to jako vtip:chtěl bych vám dát jeden tip,jak číst tyto řádky smělé,aby všechno bylo skvělé -určitě nezdály by se vadnéa dočkaly se odezvy kladné,kdyby pohlíželo se na autorajako na šaška u královského dvora,jenž zamiloval se do princezny(řek' bych, že to špatně nezní)Jenže milá princezna,tak hezká a tak líbezná,čeká prince na bílém koni,jenž bojoval by jenom pro ni,vládnou měl by mečia sladké šeptat řeči,pokud možno zároveň. "Šašek nemá úroveň",má za bernou minci,"takže, kde jsi, princi. "
Princ ne a ne a nepřichází,šaškovi princezna zas schází,kdo ví, kde ta lítá,jsou dny, kdy to vítá,jindy trápí se jen žalem,spokojil by se i s málem,jen slov párprohodit by mohl,snad by se i na ně zmohl,aby řekl to, co neměl,nebo spíše by oněměl,aby dál měl nadějišaškem zůstat, raději. A co náš princ, kde se válí,takhle svoji šanci spálí,zahrává si nebezpečně,čekat nikdo nechce věčně,co když ONA mine ho,v náručí skončí jiného.
Barvy života
Barvy života
Život neskládá se jen z černé a bílé. jestli to někdo nevidí,ať nasadí si brýle. Ať alespoň se zastydíten, kdo nepochopil do dneska,že Život není horor ani groteska.
Život není jen černá a bílá.
Nálady a pocity (My Roadstory)
Nálady a pocity ( My RoadStory )
Odkud beru svoje nápady .
Vznikají z pocitů a nálady.
Prostě jsem se popsat snažil