Písmák Deník
Za oknem lije jako zkonve. Provazy deště bubnují na mou okenní římsu, občas oblohu prosvětlí bílé blesky a zdálky zazní ohlušující rachot hromu. I přesto, že je odpoledne teprve krátce po obědě venku je tma jako vpytli. Naštěstí nemusím jít nikam ven.
Jako ti lidé
Unavení lidí po ulicích chodí,v přístavu bývá pár velkých lodí. Osudy všech slijí se vjeden,rychlostí světa autem si jedem. Láska, touha, nenávist každé své si hlídá,podzimní období zima už střídá. Mrazivé ráno, kabáty lidí,kráčí kupředu, nikdo nic nevidí.
Sen
Vlásky tvé do tváře jemně mě hladí,jsme šťastní lidé, máme se rádi.
Na ruku tvou něžně tě políbím,celou noc dlouhou o tobě sním. S tebou jsem šťastný po celý den,
Doufám že tohle není jen sen.
Dám ti všechno i své srdce,nepouštěj ho prosím,drž ho pevně vruce.
NECHUTNÄ NÄDIVKA
Vážený čtenáři,
Právě jsi začal číst poslední povídku ve svém životě. Jakmile otočíš na poslední stranu, přečteš posledních pár vět pak přijde moje chvíle. Jsem totiž za tebou, zatím mě nemůžeš vidět, ale radím ti, neohlížej se. Dočteš poslední větu a já se pak pomalu vykradu ze svého úkrytu a podříznu ti hrdlo.
Opustena
Opuštìná ( byla napsána jako písnièka pro kamarádku která jí nazpívala)1 sloka Jdu tmou nekoneènouulicí šedou chladnou a neosvìtlenouprocházím mìstem se smutnou tváøíjdu kolem domù a obchody záøíMì nezbývá nic jen pár hodin smutkù vèerejšíchosudy lidí tak náhle ztracenýchProè láska je tak nároènáje pravá nebo zbyteèná. Nevím jak dál nevím co øíct nechci se smát už nechci nica tak si øíkám nikdy vícrefrém(neopakuje se) Setkání a opustìní vyznání milencùcítím tvé rty tvé nìžné libánía zbyla mi jen samota pøíštích dnùsetkání a opustìní návrat k pøedstavámnajednou zbyl jen pouhý senláska patøí k záhadám2 sloka V opustìném pokoji sedím v dlaních mám tváøze svìtel poulièních stoupá slabá záøs mlhou na duši nikdo netuší co bude dáljestli zavolá jak vìdìt mámS hlavou sklopenou v oèích slzy mámza záclounou šedou to není klamVenku padá sníh vánoce komu dárek dám. rolnièky na saních a život jde stále dála život jde poøád dál 12. 12.
V Parku
V parkuKdyž noc se probouzí a den už usínákaždý na lásku svou rád vzpomínáV parku na lavičce slyším dívčí pláčsrdce jí zlomil a už se nevrátilDívka pláče schoulená v ruce jeho fotku má a vzpomínáVzpomíná na jeho smích jeho slova v noci temné zármutek se schováVzpomíná na jeho očijeho tvář nad ní už jen měsíční zářVzpomínky mučí, trápí a bolínad ní se sklání jen černé stromyStromy místo chlapce, kterého má rádasedí a pláče byla to zradaPláče a vzpomíná na lásku v podkroví nad ní zůstavá jen kus černé oblohyUž se však rozhodla jak život ukončíměsíc jí posvítí bude to nejlepšíNejlepší co se jí zrovna může státnepomůže nikdo žádný kamarádNad vším smrt náhle jen tak zvítězilapunčochu černou přes strom si přehodilaNa lavičku stoupla až na samotný krajsmyčku si uvázala ach to bude rájTichý výkřik něco se tu stalo. Nad lavičkou dívčí tělo nebo se mi to jen zdálo. 30. 1 2002 -dm-
Moje ráno
Moje ráno
Ráno snídám pomazánku o neznámé chutipodívám se na teploměr 10 stupňů rtutiV koupelně se oholím svou žiletkou tupoupokaždé se poškrábu svou nešikovnou rukouPustím si telku se snídaní s Novounemůžu chodit mám něco s nohouOblíkám se pomalu vždyť mám spoustu časupohledem z okna po ránu se pasuNa ponožkách díra a špinavé kalhotytohle jsou po ránu vždycky mé trampotya už jsem v předsíni obouvám botytradiční otázky: Mám všechno. Co ty. Tak výjdu na ulici hned mě málem auto srazíti dnešní řidiči jsou fakt už vraziUž se blížím ke fabrice voní to tu skvělevůně mi hned připomene jak se saze s gumou melea tak je to každé ráno pořád dokolana bráně na mě čumí jako na vola. 8.
Chci být blázen
Chci být blázen
Chodím po zemi před sebou utíkámNic se mi nedaří radši nic neříkámodkudsi z dálky slyším dva hlasykdybych byl blázen rval bych si vlasyJenže jsem normální a to je to špatnéživotem provází mě jen vzpomínky matnéChtěl bych být bláznem co myslí si že lítájenže už se probouzím venku už svítáTakže jsem normální z dálky slyším hlasyNejradši bych udělal - co myslíte asi. 8. 10. 2002 -dm-
O mě
O měK volbám nechodím pivo nepijuinženýr nejsem dobře si nežijujak to tak vidím brzo se zabiju. Lidi rád nemám ani sám sebev parku na lavičce trochu mě zebeBezdomovec nejsem ale domov nemámco na tom světě vlastně ještě hledám. Už nic nehledám všechno jsem našelbydlím v kanále a mám černý kašel. -dm- 8.
Bojím se
Bojím se
Bojím se. Sedím u stolu a bojím se. Zase je noc. Bože ať už to peklo skončí.
Měsíc
Seděla na verandě malého domku, který patřil jejim rodičům.
Vlasy měla kaštanově hnědé, dlouhé až kpasu a konečky mírně
vlnité jako vlnky klidného moře. Zpívala si nějakou písníčku, co
znala zdětských let, ale vduchu myslela na Franka. Jak dlouho