Písmák Medvědí služba
Celým šapitó pulsovala známá cirkusová melodie. Zpoza opony vyjel medvěd na koloběžce, sníž opisoval kruhy podél celé manéže. Za ním se vyřítil klaun, různě medvědu nadbíhal či se jej snažil chytit za srst a strhnout na zem. Medvěd musel složitě kličkovat, někdy srážce zabránil až saltem přes klauna na poslední chvíli a podobně.
Patvoři aneb Chladný polibek čili Zas to chci zpět neboli Svatá Eulálie
Vystrčím hlavu z peřin, v pokoji je zima. Dívám se na poletující závěs před oknem a mám nepříjemný pocit, že tam někdo stojí.
S dekou přes hlavu jdu k oknu a přibouchnu ho. Zamknu na kličku.
Flegmatik aneb Hotelové peklo
Přes okna v jídelně sledujeme, jak se po obloze ženou temně fialová mračna a v dálce pod nimi bledě poblikává podivně nazelenalý měsíc. Chápu mého přítele, že mu to připadá poněkud zneklidňující.
Mám po večeři vyhlédnout ze svého pokoje a prý uvidím cestu lemovanou hroby. Snažím se odporovat, že jím avizované aleje křížů pod okny zdejší hotel určitě nemá, budou to spíš na tyčích vyvázaná rajčata v místní bylinkové zahradě.
Umrlčí prkna
Promnu si oči, ale nepřestává to. Vidím všechno kolem sebe jen v odstínech šedé, jako to bývá na podzim brzy ráno před rozedněním. Vytáhnu mobil z kapsy. Všechny ikony barevně zaplanou.
Zapálím si kradenou svíčku
Kamil zapaluje svíčku a říká mi, že je krade na hřbitově. Má pokaždé pocit, říká mi nadšeně, jakoby jej ti nebožtíci, co jim tu svíčku vezme, nějakou dobu ještě pronásledovali. Kroutím hlavou, abych nemusel nic říkat, a Kamil pokračuje.
Včera se probudil uprostřed noci a viděl nad sebou sehnutou šedivou postavu, než našel sirky a rozžal svíčku na nočním stolku, byla pryč.
Gurmet a bicyklista
Po obou stranách silnice se táhla širá kamenitá pláň, kam až oko dohlédlo. Místy se na chomáčích šedé, pichlavé a suché trávy pásla stáda býložravých taklamů. Šlo by je připodobnit například bizonům, jsou však mohutnější a chlupatější.
Silnice byla místy úplně zavátá štěrkem.
Kde domov můj
Cítil jsem studený, vlhký vzduch. Pár osamělých kapek zmlžného oparu dopadlo do olejovité louže přede mnou. Listí ze stromů dávno shnilo a svraštělé zbytky jablek rozklovali havrani. Bledá obloha na obzoru rozpitě spojená smrtvolně šedivou zemí násilně odvracela můj pohled.
Pes (a) domácí
Kachny vpotoce se rvaly o housku. Voda se čeřila. Celé okolí potoka halila mlha, takže se zdálo, že nic víc už tady není.
Morbegot se opíral o zábradlí mostu, který se přes potok elegantně klenul.
Antropofág
Na úpatí hory se krčilo město. Vprvních paprscích slunce se podobalo shnilým zubům obra. Jak se rozednívalo, působilo město mnohem méně fantasticky. Několik desítek jednopatrových domů stálo všicích rozčleněných křivolakými ulicemi.
Co malují děti
Na silnici číslo 55 jela dodávka. Za volantem seděl Jindra. Znal cestu zpaměti, a tak se věnoval více svým myšlenkám, než řízení.
Děti se mění.
Špinavá práce
Nevděčné ráno. Bartoloměj se strnule zvedá skavalce. Strhaný obličej sebou párkrát zaškube a Bartoloměj zívne. Pohledem bloudí po místnosti.
Ďábel na schodišti
Morbegot seděl vkuchyni a myslel, že dopije čaj. Ďábel stál na schodišti a zvonil na zvonek. Usmíval se, věděl, že se Morbegot nebude bát otevřít. Zaškrabal na dveře a zahuhlal.
Vydařený útěk
Oni si myslí, že jsem blázen. Možná jsem trochu ulítlý, ale v žádném případě blázen. A navíc mám kamaráda a to blázni nemají. Mám kamaráda, takže v žádném případě nemůžu být blázen.