Třeba se... třeba se vás... plachej
Někdy hádámco by se stalokdybych místo na tvářtě políbil
Au. ještě to pálí
A ty ses ani neotočila.
Noční můra zhuštěná mezi peřinou a polštářem
Zapadlý jazyk, vytřeštěné očipomněnkový nádech v obličejiBuňky zmítané ve smrtelné křeči(kyslík, kyslík, kyslík. )ruce tápou po nadějiJako ryba, němá ústas překvapenoutváříkřeče v prstech, polámané nehty(vyhrabat se, vyhrabat se, vyhrabat se. )zpod prachové peřiny na polštáři.
Bonbónová
Mám kapsu plnou bonbónů sladkých a lepkavých (co zalézají za zuby)
Nevím, jestli ti někdy odpustím,žes mi je tam dala
Asi si tě na něpřilepím
Sebevražda sněhové vločky v přímém přenosu
Sněhová vločkauvízla na tvé řasechladná a lepkaváspáchala harakiriv reálném čase
Ty smázlas jiteď od líčidlamáš tmavý šrámneplač má milána nose pro tebe jinou vločku mám.
Konec půstu
Užmáš zase ústa plná touhy a vykasanou sukni z teplých rukou obruč kolem pasu a kalhotky ztracené na makovém poli
Užmáš zase rychlý dech a tep v šíleném letu a zakřivení času mezi tvými ňadry je osudový bod bez návratu
Užmáš zase rozpálené tváře a schováváš se za zavřenými víčky a ztracený poustevník v adamově rouše tě celou pomalu rozpouští.
Cibule
Své kypré vnadyty cibule jednaschováváš do slupektěch protivných tkanina plna studua se špetkou touhyříkášneA já vím,že bych tuhle dívkurád pomalu svlékal,celou ji pokryl květya pak se tiše dívaljak klidně usíná.
Mějte rádi babičky
Mějte rádi babičkyco umějí vzít paličkydo vrásčitých rukoua s úsměvem na tvářijako by šli k oltářipo večerech šálu pletou
Mějte rádi babičkyi ty jejich pejsky&kočičkyna třaslavých nožkáchsvět je o fous veselejšíkdyž babička vnoučka těšíse zmrzlinou v ručkách.
Zimní spánek
Kvíteček bilýna sněhu uvadálísteček po lístkupomalu opadáZahalen do hávuve sněžném přelivuprospí se do jarazimního odlivu.
Slunce přichází každé ráno (ranni poluce)
Od západu k východu- slunce -mé sny o Tobě- přichází -chtějíc dravě ven- každé -noci a- ráno -jich je plná peřina.
Slzy
Když první slzy
a první výkřiky
plné šílenství
a zoufalých slov
Momentka
Noc na zemiprázdná láhevv rucesním
Hvězdy na nebiduše děravápalísny
Řeklas tojá kývnulkrokyklid.
Týden
V pondělí vstávám,V úterý své oči všednosti otvírámVe středu v úžasu vidím, jak tvář mizí ti ve studni vrásekVe čtvrtek klidně přikyvuji hluchým slovům našich nekonečných hádekV pátek můj němý křik se mění v paniku a v tvůj tichý pláčV sobotu si před spaním své já v hlavě přebírámV neděli hmmm, co v neděli. slepou touhu na polštáři pohřbívám
Vyschlá
Z tvého klína je jen poušťKůže plná starostí a vrásekA tvá ústa - bez úsměvu, bez výčitek -jen počítají pondělí úterý středa čtvrtek pátekVyplavená prázdná dušeHlas, co už nedokáže šeptatSny vykřičené do polštáře A studené srdce,co před lety přestalo tepat.
Rymovacka o mouse, vine a poctech
Rude vino ve sklenicia v nem plave moucha,zaschla skvrna na lednicimouse silhaj oka. Vino vyzahnul jsem skoro cele,vidim mouchy dve,nejde mi vsak do palice,kolikrat ona vidi me.
Okno
V me loznici je okno do me duse. Tim oknem vidis moje srdce,jak den co den tak dychavicne,tepe krev po mem tele. To okno vidimna Tve bile kuzi,kdyz vytahnes roletunocnich kosila noc co noctim laskavym pohybem,kterym rozeviras stehna,me lakas k nahlednuti.
Kyvadlo
Už v tom zase lítám.
Od rána do večera
od večera do rána.
Tam a zpět
Lament
Nemůžu změnit nic,vůbec nic ve svým životě. Byl jsem zasazena jen rostu v zahradě přízraků,kterým říkám dnešek,kterým říkám přátelé,kterým říkám svět.
Do prdele s tím vším.
Gas Alert
In the dark & muddy line
of lost and hopeless souls
when gas alert rang up
crying eyes were screaming out
Plk 151
Řekl jsem ti děkujua ty, že není za co. Řeklas:"že prý pírka nesou naše snypryč z pod víček ke hvězdám,ráno potom na zemizbydou smutná těla a my se oddáváme vzpomínkám. "Zvláštní myšlenky -prý sny se vrací v kapkách deštěa z nich řeky, jezera, mraky,kvítka, lístky, stromy. Při tom z očív slzách a rozpuštěny v soli,se vyplavuje duše,co v mořích oživuje vlny.
Růže a mrtvola
Růže;růže ve voděve vodě ve vázeve váze na hrobě
Mrtvola;mrtvola v rubášiv rubáši v rakviv rakvi v hrobě
Hrob;na hrobě růžemrtvola v němčas všechno zmůžezbyde jen sen
Růže a mrtvola,už na ně nemyslímsvázány místemhrobem pod listím.
Zával
Schoulen v neznámém prostoru
jazyk v ústech bolí
odevzdán osudu
volám matku svojí
Střípek
Neznám tě
a tvé oči mě spalují každou noc.
Neznám tě
a přesto mi chybíš moc.
Plk 146
Je den pro anděly jejich úsměvy a slzy, den pro otázky a odpovědi, co občas trochu bolí.
Je den pro závist ptákům a jejich křídlům v letu, den pro zářící oči dětí bez slzičk strachu. Je den hledání ztraceného, co už ani nevím, že jsme měl.
Je den přiznat si, že když lžu, když stojím tváří v tvář strachu z pravdy, bolí tě to víc jak mě.
Plk 138
Stálas uprostřed regálů plných věcí, co si lidé myslí, že potřebují k životu. Stálas tam a bylas krásná, jak tolikrát před tím s vůní všecho pachu prázdných těl kolem ses na mě dívala, vlasy rozcuchané vztekem a zepala ses naštvaně, kam máš tedy jít.
Řekl jsem, že můžeš jít třeba prd. pokud ti to pomůže a měl jsem děsný vztek.
Plk 139
Říkáš, že mě nenávidíš a já přikyvuji tichým hlasem noční můry ztracené v lampě kdesi uprostřed města.
Říkáš to stejně tichým hlasem, jako je můj souhlas.
Asi ti rozumím, také se nenávidím. .
Plk 140
Pod noční oblohou zataženou mraky, padáš odněkud z výšin svých snů a víš, že dopad bude tvrdý.
Určitě máš pravdu.
Tvé tělo mocně přitahuje zem od chvíle, co tvé nohy opustil vršek domu s červenou střechou ve tvaru spící velryby. .
Plk 141
V přikrývkách dnů a probdělých nocí, ze kterých táhne pot ženských těl a zbytků spermatu, láhvý červených vín, cigaret, kořalek a zvratků, v přikrývkách zválených hodinami snění a lhaním sobě sama, co byly kdysi tak jasně modré, tak v těch přikrývkách právě marně hledám zbytek svého života. Mám nejasný pocit, že jsem ho tu před časem ztratil. .
Plk 127
Můžeme být hrdinové na pár minut, dní či roků, hrdinové bez okolků.
Já tvůj a ty moje.
V potu tváře, v prachu peří, v krvi, můžeme být hrdinové - na posteli. .
Plk 137
Prásk a bude po všem. Po starostech i smíchu. Prásk a s ozvěnou bude klid. Zacílit.
Plk 26
Pojď, změníme se v ptáky, roztáhneme svá mocná křídla, co nás donesou kam jen budeme chtít a odletíme pryč. Pryč, někam do neznáma, kde potkáme divné bytosti a uvidíme divné věci. Pryč, kde čas je jen zákruta řeky a svět je ukryt v prachu hvězd, kde pláč je jen pomíjivá slza a řev lvů je nekonečný. Pojď, změníme se v hady a propleteme svá těla od konce až k věčnosti, otevřeme chřtán a spolkneme celý svět, jen lásku ne.
Plk 30
Chci být špión a ukrást si svůj vlastní život. Chci ho odnést na horu věčnosti a tam ho zakopat, aby ho nikdo nenašel, jenom ty.
Chci být námořník a plavit se svým mořem slz. Chci doplout až k útesům nenávisti a na nich ztroskotat, jako unavený racek v bouři hněvu a lží.
Údolí stehen
Ztracen v údolí tvých stehen jak hříšník v chrámu Tebe, bohyně, se modlím. Má duše, jak nejvyšší kněží obětuje na oltáři- propoceném loži -mé tělo bledé. Jak bohové si berou co chějí, tak i Ty necháváš svému hříšníkovi, by myslel si, že obětuje a darem dostává. Je to lež.
Ještěrčí král
Jsem ještěrčí král, můžu dělat co chci a můžu dělat vše.
Můžu roztáhnout ruce a být vším a všude. Mohu plnit přání všech a mohu všechno změnit.
Letím na svém orlu od úsvitu k měsíci, jedu na svém hadu od začátku ke konci.
Město
Přeplněné ulice srcí tepajících krev. Oči věčně těkající, dusno, proud potu. Plechové schránky, uvězněná těla, přikované duše.
Hořící kříž.
Plk 46
Chtěly plavat, ale jezero je táhlo dolů do věčnosti, do němoty. Zpátky mezi slzy. Chtěly se milovat, naposledy a navždy, ale bylo už pozdě. Pozdě na nářek i křik.
Cizost :-)
Cizí město cizí ulice cizí holky cizí postele cizí pocity v cizím člověku.
Pocity v duši zracené na náměstí kdes mi včera dala sbohem. .
Plk 84
Myslím, že když nebudu žít - - když se nebudu smát, když nebudu milovat, plakat, nenávidět, zbožňovat, když nebudu nadávat a truchlit, toužit, chtít, potřebovat, snít, vzpomínat, hledat, slibovat a lhát - - tak určitě umřu. .
Plk 90
Včera jsem ti nevěřil a nevěřím ti ani dnes. Zavřené oči, jak dlouho si ještě musíme lhát. V noci zase budeme pozorovat spíci děti a pak přijde další nudná neděle.
Další neděle a další slzy utopené na polštáři.
Plk 97
Možná tě zas někdy potkám a možná ti zas někdy přinesu růži, možná někdy zase ucítím tvůj dech a možná se tě zase jednou dotknu, možná tě jednou zase políbím a možná v tobě jednou zase zabloudím.
Možná spolu jednou opravdu spadneme z našeho světa a nikdy už se nevrátíme zpět.
Možná. .
Plk 100
Bojím se mlčet a mluvit se mi nechce, snad mi rozumíš. Proč také stále říkat věci, které dávno víš.
Snad to mé oči řeknou za mě, snad jeden dotyk prozradí ti víc teď, když se mi mluvit nechce, ale ty mi rozumíš. .
Plk 102
Strach ze smrti Doprovod všedním dnem Útěk ke kořenům města Nenávist a bezmocnost Půjčovna duší Ztráty & nálezy Nádraží plná těl Všední den Stovky ostatních Pár rozdílů mezi námi Barvy domů, cest, lidí Pach potu všude kolem Hudba v uších Věčné bubny přenášejí zprávy Z kohoutků kapou slzy Věčný pramen Všude kolem není nic Svět mezi nocí a dnem Umírání zadušením.
Plk 111
Hledal jsem tě někde uvnitř sebe, ale byla tam tma a zima a já potřeboval více světla a tak jsem spálil duši.
Moc to nebolelo, jen jsem měl zvláštní pocit - napřed zamilování, potom prázdnoty.
Ani to nebolelo, ale teď to křičí zevnitř hluchým hlasem ven. Slyším to hluchýma ušima a duch mé ubohé duše mě straší ve snech.
Plk 114
Chyběla jsi mi tři dny, pak utekl týden a chybíš mi pořád. Tvoje fotka v hlavě, šrámy nehtů v duši, nic víc po tobě, jen prázdno v raním dešti.
Plk 115
Seděli jsme a pili,pak jsme se smáli,pak jsme tancovali a nakonec jsi někde ztratila šaty a zbytek noci jsme se milovali.
Pak přišlo ráno, ty jsi vstala, zajala jsi vlasy v síti sponek a odešla jsi do studeného rána.
Zmizela jsi. Ztratila ses v mlze.
Plk 119
Věčně nervozní prsty ťukající na stůl, můj pohled věčně zakopávající o tvé oči, ruce propletene v tvých, rty utopené v druhých.