Písmák Pohádka o Amálce a Nedíkovi
Bylo nebylo…pod slunečními paprsky běhala malá roztomilá dívenka s kaštanovými vlasy. Jmenovala se Amálka a když se narodila, předpověděly jí sudičky, že Amálka jednou zachrání svět. Amálka věcem, které jí sudičky předpovídaly, pochopitelně nerozuměla. Když ale Amálka vyrostla – a její vlasy začala sytit kaštanová hněď – od svojí maminky se vše dověděla a na sdělenou pravdu byla náležitě hrdá.
Další modlitba kláře
Kláro, jsi tu zase, viď. I když budu moc chtít, ještě tě neuslyším. Tak řekni jen prosím svoje tiché ANO…
ANO.
A nemohla bys třeba jen lehce pohnout touhle růží ve váze.
Královna deště
Jsi mojea tvoje hrana se leskne na slunciale nezvoní ti, neboj sejá ji nenecháma nedávám se ptát
Jsi modrátřeba ještě ne a zcelaale budeš, těším semezi ostatnímijediná a výjimečná
Nejsi příliš silnáa hrdí severní bratřitě prohánějí dnem i nocía prohánět mohouale ty jsi silnější, my jsme.
Jsi váha mých snůa ač jsi štíhlámé sny váží mnohoa vážit budouprotože ty jsi moje
Bořitelé chrámů
Co tím vlastně myslíša co to všechno znamená.
Slova má čteš dobře taknedělej už ramena.
Tahle cesta končí víšmoc dobře co to znamená.
Dostal jsem ránu sádroua objal tě pevněteď dala jsi mi ránu tya kdo obejme mě.
Ráno
Ráno jsem se probudil a uvědomil si,
že nežiju.
A tak jsem se otočil na polštáři a řekl si,
že se ještě chvíli
Modlitba Kláře
,,Kláro, jsi tu. ''
,,Jsem. ''
,,Já vím, že tu jsi. A že mě slyšíš a jenom mi nemůžeš odpovědět.
Rána pěstí
Jsou věci které nepotřebují komentářmít vlastní bylo jim vždy vlastnídny básníků a slova staví vlastní kalendářvstříc nejhloupějším ze všech lidských pastí
Kámen drtí v prach a kmeny v třísky lámou lidská slovaa v nitru nehorší z nich trhá žílysmrt utíká před pojmem lidská zlobaa dávno pryč je svět v jenž jsme se narodili
Být dusot kopyt statných mustangůnevolal bych slávu živé smrtihrdinové špíny nazýváme sebrankuco svojí váhou svět na střepy drtí
Amy co dýcháme a dýchat nepřestanemstavíme dál svoje bobří hrázea s každým novým svítáním a ránemučíme se novým lekcím o odvaze
Citadela
tváře halí mlžná tmaa šátek ušpiněnýrota vojáků se skrýváza zdmi citadely
dech přátel hřeje zádaa svět co býval kdysi skvělýdopřává svůj poslední si nádechv temnu citadely
rány krájí tmu na střípkyhlas má roztřesenýod vrat odletují třískyod vrat citadely
studený kámen kolemobzor posetý je chrámytady jsme si jako děti hrália teď sklízíme tu rány
Polsko - kapitola XIX.
XIX.
Pastelky
Zatímco Evropa se utápí vnočním tichu hvězd, nad Severním teritoriem je čistě modré nebe. Ostré slunce vysoko na nebi rozpaluje rozlehlou pláň. Od východu na západ, od severu na jih, kam jen je schopno lidské oko dohlédnout, není nic než prach a zněj povstávající stébla suché trávy.
Polsko - kapitola XVIII.
XVIII.
Návrat
,,Tak jsem zastavil tady. ‘‘ řekl řidič: ,,A teď tady sedím a nevím kudy dál. ‘‘
Barman nevěděl, co odpovědět.
Polsko - kapitola XVII.
XVII.
Sedmý den: den poslední
Sedmá noc vPolsku byla nocí nejdelší. Před sebou jsem měl stále okamžik, kdy zavírám a znovu otvírám oči a dívám se na prázdnou polní cestu. Stokrát jsem ksobě vnoci tisknul víčka ve snaze usnout, ale stokrát jsem je opět otevíral vbeznadějném boji o klidný spánek.
Polsko - kapitola XVI.
XVI.
Poté
Dlouho jsem stál po kotníky vlouži dešťové vody a bezděčně mířil svým pohledem nikam. Nemyslel jsem, nevzpomínal. Mezi roztrhanými mraky prosvítalo modré nebe.
Polsko - kapitola XV.
XV.
Bouře
Šum. Proudící zrní, které probíhalo dopravním potrubím kombajnu a při dopadu zvonilo o stěny návěsu. To byl zvuk, který nás provázel celý týden.
Polsko - kapitola XIV.
XIV.
Den šestý
Můj první ranní pohled směřoval na orosené čelní sklo kabiny. Přes něj pronikalo do interiéru jenom slabě matné světlo. Noc, která jako most spojovala včerejší den sdnešním byla tou nejdelší vmém životě.
Polsko - kapitola XIII.
XIII.
Noc
Venku už byla tma. Uprostřed haly stály srovnané soupravy. Světlo ze zářivek, pověšených vysoko u stropu, se odráželo na lesklém laku kabin a rozsvěcelo chromované rámy, klaksony a ráfky.
Polsko - kapitola XII.
XII.
Den pátý
,,Co když ztratíš svá křídla. ‘‘ zeptala se Klára.
Nejspíš byla už chvíli vzhůru a přemýšlela nad tím, proč my jsme jako ptáci a někteří lidé takoví nejsou a být nemohou.
Polsko - kapitola XI.
XI.
Exploze
,,Líbí se ti, znám tě. ‘‘
,,Jo, líbí se mi. Jen…‘‘
Polsko - kapitola X.
X.
Den čtvrtý
Rána na farmě byla den ode dne příjemnější. Tým se stával rodinou a jako každý den, i dnes bylo nebe čisté jako naleštěné kamiony, srovnané před obytnou budovou, připravené pro další den. Vždycky jsem měl rád ranní vstávání.
Polsko - kapitola IX.
IX.
Hlasy
Stáli jsme u kombajnu a zdopravního potrubí se do návěsu sypala čerstvě sklizená pšenice doprovázená svojí charakteristickou vůní a jemným prachem. I když se slunce již schovávalo za obzorem, bylo příjemně teplo. Po strništi se od jednoho kombajnu ke druhému couraly kamiony a sbíraly jejich náklad jako včely vybírající nektar zpřetížených květů.
Polsko - kapitola VIII.
VIII.
Den třetí
Bylo ještě šero. Naše nejbližší hvězda teprve pomalu vstávala zaobzorem, ale já už nedokázal spát, ač jsem měl za sebou rušnou noc. Moje, jinak klidné, podvědomí rozrývala tupá bolest na hrudi.
Polsko - kapitola VII.
VII.
Noční jízda
Trochu přibrzdit, spojka, řadící páku do neutrálu, dvě otáčky volantem doleva, brzda, podřadit a trochu přidat plyn. Sjížděl jsem ze silnice zpátky na pole a dál hnal soupravu prašnou polní cestou až za obzor, kde ve světlech reflektorů dokončovalo svoji dnešní práci stádo kombajnů.
,,Kolikrát už jsem to dneska jel.
Polsko - kapitola VI.
VI.
Den druhý
,,Vstávej. Udělala jsem ti kafe. ‘‘
,,Tady nikdo není.
Polsko - kapitola V.
V.
Bloudění
,,Počkej, sakra, nic nevidím. ‘‘ položil jsem mapu na nádrž.
,,Ty nemáš baterku.
Polsko - kapitola IV.
IV.
Den první
Den začal jako každý jiný. Snídaně, trochu muziky, srovnat věci vautě, doplnit zásoby vody, naplnit lednici, vyměnit kolečko vtachografu. Táta mě už dávno naučil být připraven na cokoliv, a proto jsem po sobě všechno ještě jednou překontroloval.
Polsko - kapitola III.
III.
Polsko
Stačí pár dní a člověku se změní celý život. Život se dokáže změnit ve vteřině, natož pak za týden.
Celé to začalo před osmi dny.
Polsko - kapitola II.
II.
Sedmý den: den poslední
Jednoduché fyzikální zákony vyprázdní nádrž červeného kamionu a donutí řidiče kzastávce. Ten, zčirého zoufalství, zastaví a bez zájmu o doplnění pohonných hmot zamíří přímo kbaru na čerpací stanici vnaději, že najde někoho, kdo by převzal jeho náklad.
Stejný vítr, který splétal a rozplétal copánky ztrávy, si nyní pohrává se zbytkem obilných plev na dně návěsu.
Polsko - kapitola I.
Toto je můj příběh, můj život i můj sen.
I.
Příběh začíná
Polský vítr se prohání krajinou a načechrává neposekané lány obilí, které byly posledních několik dní smáčeny deštěm. Deštěm, který ukončil jeden příběh.
Okapy v dešti
Usínám a zase sám pod okapem v dešti postávám lásku hledám přesto nehledám jen po světě už nechci chodit sám Keee zastav se a řekni "Poslouchám". vím že po světě už nechceš chodit sám já lásku hledám ale nehledám a pod okapem v dešti promokám Postáváš a svůj důvod máš proč úsměvy lidem rozdáváš přesto co dělat chceš sama neděláš a pod okapem v dešti promokáš Stojíme, pohnout se bojíme v dešti na sebe mlčky hledíme v duchu spolu mezi kapkami tančíme navenek všemu tiše se bráníme
Dokud...
Till there'll be fuel in my fuel tankstill I'll be able to hold the steering wheel in my hands till I'll be able to listen to the engine sound I'll never fall down to the ground.
O létání
VKlářině tváři vyvolal tanec ptáků úsměv. ,,Nechtěl jsi být někdy jako pták. ‘‘
,,Já jsem jako pták. Ty, já, Tereza, Tom, my všichni jsme jako ptáci.