Písmák Jeden den
Hlavní hrdina by měl být v realitě velmi nejistý, plachý, bázlivý, tichý, skromný a především velmi smutný a opuštěný a trouba.
Ve snech je šťastnější, ale stále nejistý a zbrklý.
Int. koupelna - ráno
Muž ve středním věku se pozoruje v zrcadle nad umyvadlem, jak si čistí zuby.
Dva roky jsem nenapsal báseň
každý píše básně
nikoho nezajímají básně
až teď když zemřel Havel
už zase už pátý den po sobě
Písmák
jt vyhrál Ortena, k čemuž lidovky napsali: "Básnická prvotina třiadvacetiletého Těsnohlídka je podle poroty generační básnickou výpovědí o revoltě "v době, kdy se k ní těžko hledá důvod". Autor patří ke generaci, která vyrostla po roce 1989, její pocity se autor snaží lyricky vyjádřit a kriticky reflektuje současný svět. Knížka nejprve vyšla jako příloha časopisu Psí víno, náklad byl rozebrán a sbírka vyšla ve druhém vydání. "
No asi to tak je.
FAMU scenáristika - nábor
Každý rok se aspoň jeden písmák hlásí k nám na katedru scenáristiky a je časté, že se i dostane. Ovšem je velké procento těch, kteří píšou dobře, ale nedostanou se, protože jsou blbci a neinformovali se, co se po nich chce.
A protože si myslim, že na Písmáku je lepší próza než na katedře scenáristiky, nabízím vám konzultace se mnou, se studenty katedry nebo s učiteli, které vám domluvím.
Já si před přijímačkama došel za učitelem, který shodou okolností publikuje na Totemu a nechal si poradit a dostal jsem se a nepochybuju, že by se dostali i další písmáci.
Smím prosit
Smím prosit
Chlapec naprosto nehnutě – prkenně stojí na náměstí a čeká. Fakt, že na někoho čeká, prozrazují pouze oči, které těkají zleva doprava. Za jeho zády je vidět harmonikář v slunečních brýlích, který hraje neznámou melodii a u nohou mu leží pes. Kolem chlapce proudí mnoho lidí, když se najednou za zády chlapce vynoří ruce a přikryjí mu oči.
Defloratio
Defloratio
Dvacetiletý Petr čeká pod stromem. V ruce má slunečnici. Přistoupí dvacetiletá Nela.
Petr:
Ahoj.
Kachny
Kachny
Tma. Kvákající kachny a podivný, tlumený ženský hlas v telefonu.
Režisér uctivě a snaživě odpovídá:
Samozřejmě --- Líbil se vám scénář. Máte nějaké připomínky.
Ateisté
Venkov v ranních hodinách. Pozdní březen. Jinovatka na oknech a všude rosa. Mladá těhotná žena je v hnědém svetru a modrých teplákách, na hlavě má pletený kulich a v ruce kastrolky.
Bratři
Bratři
Lukáš Hrdý a Michael Kupec
Sen. 19. století. Dva muži - bratři, dobově oblečeni, letí balónem nad klášterem.
Toby
14ti letý Toby sedí na záchodě a nemá kalhoty dole. Kouří a dívá se na oblohu skrze špinavé okénko, které je téměř u stropu, aby nikdo z protější budovy neviděl žáky vykonávat potřebu. Toby je holohlavý, hubený, s něžným obličejem a oblečen v co nejtěsnějším oblečení. Stejně starý Chcanky sedí stejně jako Toby a kouří.
Superman
Superman
Superman (i když vypadá naprosto normálně a obyčejně) se převaluje v posteli, kouše do polštáře, potí se, když najednou vystrašen otevře oči. Dívá se zmateně kolem sebe a ujišťuje, že to byl jen sen. Jde do koupelny, otočí kohoutkem a nechá proud vody dopadat na svůj obličej.
Zase se mi zdál sen o tání ledovců.
Děda umřel
Děda
Oběd. U stolu sedí otec, babička a syn. Matka přináší na stůl a přisedne jako poslední. Nejprve si otec nabere kaši a maso.
Sousedé
Sousedé
Ráno mě vzbudil zvuk vrtačky a už mě neopustil. Ani jsem se pořádně nenajedl. Koukat na televizi bylo zcela zbytečné, pokud chyběly titulky. Nepomohlo ani tlučení pěstí do zdi, ani následné tlučení hlavou.
FILM - Revolvery nejsou, co bývaly
Jsme si o prázdninách natočili jednu mou povídku a poslali do soutěže. Tak kdyby jste se chtěli podívat a navíc i zahlasovat: http://www. muvi. cz/aerokratas/278-revolvery-nejsou-co-byvaly.
Překvapivá zpráva
Poklopec
Je kolem čtvrté odpoledne. Chlapec se kolébá na dětské houpačce, kouká na hodinky a nohou víří prach pod sebou. Přestane se kolébat a jen se zadívá před sebe, když mu někdo zakryje oči a zeptá se: „Kdo je to. “Chlapec se pousměje a nadechne vůně rukou.
Obraz
Obraz
Tma. Teprve rozsvícení odkryje účelně zařízený byt bez zbytečných okras. Jeden velký pokoj s postelí, kuchyňskou linkou, gaučem a stolkem. Žádné květiny, žádné fotky, jen věci, které člověk potřebuje nutně k životu.
Singularita
„Tati, co říkáš na Černé díry. “ „Díry. “ řekl a podíval se na mě. Odhadoval věk.
Diskuse o Kafi
O Kafi toho bylo za poslední dobu zmíněno již mnoho, ale přece jenom bychom si rádi s vámi podiskutovali a nechali si poradit. Není dobré zapomínat na pohled zvenčí a uzavírat se do vlastní komunity. Spolupráce Kafe s Písmákem je úzká a většina našeho týmu jsou právě písmáci. Témata diskuse:
Nový časopis: Kam směřovat.
Malboro Classic Video
http://www. youtube. com/watch. v=lWdIoxEod8o
Ekafe.eu
ekafe. eu
Jak jsme již dříve avizovali, vedle statického časopisu Kafe v pdf jsme připravili také dynamickou část časopisu www. ekafe. eu, za což děkujeme M.
Předstíraná lež lepší než pravda co visí ze rtů
v noci věřím v ženylžou jen pro mě své orgasmy v citoslovcích falický strach před divákyzastřený slepenými ústy jsou smutné jako klaun bukkake emocí v tváři pornografické polohy ženského tělaňadra plná mléka a klín pro početídalšího díluporna .
TV Nova a nová vlna nových písmáků
Po reportáži na Nově se na Písmáku objevilo poněkud více nových autorů a protože za to trochu můžu, tak bych rád nabídl nováčkům rady a případně i kritiku. Byl bych rád, kdyby se ke mně přidali i ostatní zasloužilí písmáci. Já bych novým autorům jen doporučil, aby nevkládali více děl v jeden den, více četli ostatní autory a nejlépe knižně vydávané spisovatele. Rádi doporučíme.
Tak píšu, tiše
tak píšu tak píšu utišené řádkystačí málo a hlavy se ztrácejí od tělhlavně k nocikdyž milenci mají hlavy v okně jak v gilotiněvykuřují mraky a listy listy jsou popravené ruceco píšou po zdech vzdechy ranní co hladí mezi řádkyco hladí z lásky vrásky stačí lehce a oči se nedívají listy opadají jsou amputace srdce je penetrace dušejsou lidská těla navzájem si nepodobnaje bolest v tichujsou slova příliš strohá báseň nahlas vykřiknutá stačí. stačí málonapsat slovopřečíst tiše
Poesie.net
Co si myslíte o internetové poesii. Jaký je rozdíl mezi internetovou poesií a knižně vydávanou. Jaký je rozdíl mezi anonymním/nickovým autorem a básníkem publikujícím pod (většinou) svým jménem. Čtete více internetové básníky než živé básníky z knihkupectví.
Zhudebnění vašich textů
Dohodl jsem se s frontmanem kapely Ticho de Pre Cupé BAND Míšou Kupcem Mirkem Jechem z kapely . a vůbec na zhudebnění vašich textů, básní. Zpěvák má několik podmínek: text by to měl být ironický, vesměs zvrhlý a vtipný. Samozřejmě nevyhýbáme se i vážnějším básním, textům.
Gerbera na stole
Když oči se pozorují čas plynně zastavuje rty by předbíhalya hlava hlava přemýšlíjestli ta chvíle nebyla příliš dlouhána jedno políbení
Kachny
KachnyStřelecký ostrov. Lavička. Mladík kouká nepřítomně na vodu. Pohled kamery na mladíka, pohled na vodu, na mladíka, na kachny na vodě, na mladíka.
Iva Fruhlingová
Zamiloval jsem se do Ivy Fruhlingové. Vkině jsem už dlouho nebyl. Nerad chodím do klubů a rád si povídám ve tmě. Stále nepiji alkohol.
Časopis Bezvedení - redaktoři, korektoři, ...
Zatímco se bude vytvářet systém pro správu obsahu, bych rád přijal redaktory a korektory. Postupně vás budu přijímat i do klubu Časopis Bezvedení. (Výběrovat bude redakce tehdy až bude připravená a zkonsolidovaná, tedy brzo)Byl bych rád i za grafiky, fotografy či jiné estéty. Prosím, hlaste se mi zde pod dílo.
Časopis Bezvedení
Časopis Bezvedení
Je třeba si položit několik filosofických otázek (na které skoro není pořádná odpověď):
K čemu potřebuje Písmák časopis. (. rád připíšu i vaše pro/proti)
Proti: K čemu časopis s díly, když je Písmák plný děl. Jde jen o další výtvor skupiny vyvolených, který beztak čte málokdo.
Hledají se programátoři pro písmácký časopis BEZVEDENÍ
Našli by se programátoři, kteří by pomohli s provozem, úpravami a jinými technickými záležitostmi prováděnými na časopisu Bezvedení. Za pomoc nabízím neutuchající vděčnost, protekci a přízeň žen. či mužů (dle vkusu).
Vyhlášení soutěže Hledá se příběh
Klub Prozac zhodnotil soutěžní povídky následovně:Tragicus:1. StvN, protože je (samozřejmě) nejlépe napsaná, přijde mi nejpřirozenější - příjemně čtivý bez přemrštěné snahy o co nejzvláštnější postavu, jak je tomu u 57188418432178751875. 2. 57188418432178751875, proti StvNově povídce není tak dobře zvládnutá ani ze stylistické strany ani z obsahové.
HLEDÁ SE PŘÍBĚH
HLEDÁ SE PŘÍBĚH
Literatura je výrazem svobody. Zároveň však potřebuje svá pravidla. Pravidlo této soutěže je však jen jedno: toto je jedna z postav vaší povídky. Její jméno je Tereza.
Vyhlášení Koule - Obrození
Vítězí moorgaan se svou básnía vyhrává snídani s uživatelkou Johanou Beasil. Gratuluji.
Sourozenci
Sourozenci
Sedí v obývacím pokoji. Celí skleslí. Jako by probděli noc. Lukáš si opírá hlavu o zkroucenou ruku a nohy má na stole.
Proces - Orson Welles
Proces - čsfd
Franz Kafka je pro mě tajemným autorem, o kterém bych si nikdy nedovolil tvrdit, že ho plně chápu. Ale naprosto jasně vím, že stojí za to se pokusit proniknout do jeho díla. Je pro mě tudíž fascinující sledovat, jak si Orson Welles vyložil Kafkův Proces. Welles začíná svůj film animovaným ztvárněním příběhu, který se vypráví v Kafkově Procesu.
Mé druhé já
objektivem objímám tvůj subjekt věc kterou jsi porodila ty má druhá strana stínu jsi místo v zádech kam nedohlédnu jsou kusy vytržené z tělakrátká expozice obracený pohled mozkem vytrvalá změnakoukám ti do pohledu a hádám jak vypadá má tvářdojem těla
Dokonalý svět
Dokonalý svět
Muž leží v trávě. Ruku za hlavou. Kolem poletují dolary a vedle leží maska ducha (Casper). Idylka.
Lukáš
Noc. Kapky deště mlátí do vozovky takovou rychlostí, že se odráží od země směrem k nebi. Prší i odspodu. Některé kapky ulpí na skle Citroenu XM.
Jelen
Jelen v souboru PDF
Malá noční hudba
Por Ti Volare
Vivo por Ella
Revolver
Tu cestu zná dobře. Vnoci jen patníky odráží světlo zreflektorů, jinak tma. Kolem jsou stromy. Řady stromů.
Skákal pes
http://www. pixy. cz/osobni/basnicky/skakalpes. html http://psaci.
CrashTest
přes teplý asfalt nociautomobilem s automatemspolujezdcem stopařema spoustou mincípronásledujem kolotočepřerušované čáryaž do koncevečer co večerpatníky se míjejía pak prolnou v světlookna intimního osvětlení
s mým automatem nocistopujem divá světladva lovci za sklemoči reflektujíkaždý náraz
Nevhazujte letáky!
Nevhazujte letáky.
důchodci trpí nostalgiíkaždé ráno vstávajío život dříveslyším jejich rucešustit papíryv igelitcejdou cestou tesknouk Tesku
stáří se brojíbojí se holíholí se hůřevrásky na kůřeuž mají plnéschránkytěchNevhazujte letáky. umírajírychlejinež druzí
Jean-Paul Belmondo
„Vidíš to. “
„Vidím co. “
„Tohle. “
„Myslíš slunce.
Marlboro Classic
Jeli jsme státou na hokej. On jednou rukou řídil a vdruhé držel cigaretu. Když zastavil na červenou, kousal si horní ret. Na oranžovou jsme se rozjeli a nikdo nás nepředjel.
Citroen XM
Byla krásná noc a já sledoval hvězdy, jak se mísily se světly lamp. Člověka to uklidňovalo.
Pak začalo pršet a na skle se objevily třepotající se kapky. Pomalu stékaly a zanechávaly za sebou stopu jako slimáci.
drží město nad vodou když se topí
Jsou lidé
dívají se na dálnice
a nevidí konce
potkávám je na střechách
Výsledky Konce světa
Poetickou část jasně vyhrál guy s dílem neplatný pokus konce světa a co při tom třeba číst nebo tak a vyhrává večeři s pozorovatelem s polopenzí. Ovšem jak guy chytře předvídal již v názvu, je jeho pokus neplatný a s ostudou je diskvalifikován. Ani zákusek nebude. Nesplnil datum Konce světa, čímž ho popřel.
Zas další konec světa
dnes to vím jistě vesmír se rozpíná i v naší ložnici a otáčí nás zády mám očičerné dírya chci tě vícvidět v nocitemná hmota manipuluje těly má zvuk prostěradla na nahé kůži i ty máš oči plné genetiky ví vše a neptají se jaké to bude bude ráno zas další konec světachceš zůstat vzhůru. dívám se .
My (Má sobeckost) VIII
Sedli jsme do auta. Honza nastartoval a výfuk si nemocně odkašlal. Seděl jsem vzadu a pozoroval ty dva. Přemýšlel jsem, jestli jsou na mě naštvaní.
My (a můj špatný pocit) - VI
Bylo něco kolem dvanácté. Štěpán byl otrávený nebo filosoficky zamyšlený. Nikdy jsem to nerozpoznal. Jan byl chlap, co si přisedl.
My (Mé mokré vlasy) - I
Seděli jsme u baru. Štěpán pil pivo a když jsem mu ukázal na některou z dívek, řekl „To není nic pro mě. “ Tu samou větu zopakoval ještě několikrát, než jsem se zeptal: „A co tu potom děláme. “
„Díváme se přece.
Třídní sraz
Nikdy jsem bývalé spolužáky neměl rád. Ani teď je nemám radši. Martin si dělá stále stejnou srandu zostatních. Bára má větší prsa, ale pořád stejně Martinovi přikyvuje.
Lži o Václavu Krištofovi
Včera v podvečer se na komerční stanici Nova objevila lživá reportáž o panu Václavu Krištofovi, sponzoru a příteli Písmáka. Nova ho nepřímo označila za podvodníka. Copak může být podvodník přítel prezidenta, radní na Praze 4 a manžel majitelky literárního serveru. No nemůže.
Po ulici pozoruji dívky a koukám jim na hlad
anorektičkám je po ránu zimasnídají led na dně sklenicea je ho stále méně v ulicích ukazují se po stínech ve svetrech svých otců spletených v rukách matekztrácejí se paže procházejí vidím je v odrazech ve výkladních skříních jak prsty drží zábradlíptám se jich na čas ale nezastavívolají z dálky a já jimnerozumímjen se ptámjak těžké jecelý ten densníst
Arytmie G B Showa
G B Show píše “šťavnatě“. Nepíše jednoduché, prosté či úsečné věty, ale nabaluje. To také odpovídá poloze, kterou si vpovídce vybral. Jde o třetí nezúčastněnou osobu.
Jakubovi eska
k nohám ti zložím báseň
a pôjdem i vyššie
pod šatami môžeš zostať nahý
ak neotvoríš oči
Vánoční soutěž
Rozhodli jsme se vyhlásit nejlepší a nejhorší vánoční díla. ať už básničku, povídku, esej, fejeton, dopis nebo haiku. a třeba i pajpu, ale může být i miniatura nezařaditelná či Garth může nakreslit obrázek a JiKo složit písničku i šéfredaktoři napsat koncepci. ničemu a nikomu se nebráníme.
Vylepená Praha
Vzhledem k tomu že se nám vše daří až podezřele moc dovolili jsme si naprosto sebevědomě vylepit Prahu našimi ironicky agitujícími plakáty
uvidíte je vedle modrých šipek a oranžových růží
volební kampaň potrvá až do soboty 14:30
kdy vyvrcholí v Balbínově poetické hospůdce (Balbínova 6, Praha 2)
30.9.2006
Na koni v osmNa ulici se samopaly proti bombám kolem pasu studenti žebraliabych přispěl na léčbudětí s obrnoujinak zemřouale jámám jen pětkuO roh dál jsou slepína míráku postiženímůstek s rakovinou plica černoch má fet za polovicale jámám jen pětkukoupím aspoň kytkuza pětkuVaškovi na hrob.
21.10. ČTENÍ v BALBÍNCE
Kde: Balbínova poetická hospůdka Balbínova 6, Praha 2 (mapa jest zde) Kdy: 21. 10. , sobota, v 14:30 Vystoupí:
Pablo honey
po cestě
vautobuse plném pasažérů
vydaných na cestu kapek po skle
píšu na okno básně
když dýchneš uvidíš je
hlavou zdí neprojdeš
hlavou zdí neprojdešgrafity mého dětstvívšude tmou po stěnáchmaluji si stíny tělastrop plný vzpomínek je zeď do nebe.
Strojař Kafka
V práci jsme dostali nový buchar. Úplně nový model, několik tun těžký. Významná chvíle pro strojaře. Oslavili jsme to se spolupracovníky a ožrali se do němoty.
Babička umřela
Babička ležela na posteli. Když přestala chrápat, zaostřil jsem na její vousy na bradě. Pokud se pohnuly, věděl jsem, že je živá. Vydržel jsem ji sledovat celé odpoledne.
závody
utíkal jsem deštěm před lesemblesky ho bily přes kořenyběžel jsem raději bosýabych neprobudilpadlé kroupy velikosti dětské pěstidoběhl jsem až domůa splnými ústy vody křičelže ani jedna kapka mě neporazila.
millenium
milleniumnajednou byl pokoj prázdný vysoko vpatře nezbylo než vokně počítat hvězdy jako by zabili otce jen zvláštní pocit a panelák plný lidí kteří nemají závěsy spadla hvězdaa já si víc nepřálnež najít místo dopadu.
Praha z okna vysoko v patře
v noci jsou auta nepolapitelná světla která nikam nemíří jako padlé hvězdy zbloudilé v ulicích města dohořívají s lidmi uvnitř stejně tak i žárovka v pokoji spaluje nahlas tmu spolu s grafity stínů které nezaženu jen mlčky pozoruji
Dítě po dešti
narodil se za deště
ještě nestihly sundat prádlo
jen vítr voněl
roznášel noviny po ulici
V jednotlivostech
pozdě večer
v okně je spousta hlav jak v gilotině
kouří ke hvězdám melancholicky mraky
a druhý den prší žlutej nikotin na naše hlavy
černobylské děti
padal popílek
když jsem poprvé řval na svět
a doktoři mi tahali hlavu zmatky
tehdy poprvé jsem se podíval na východ slunce
Zahrada
Možná máme mrtvé rucena oslavu konce
když nemůžeme se dotýkatpadlého listí lípy
Kat
Ale já mám pocity. měsíce října
P.F. 2006
prý z času voda plyne
a stromy ji počítají v letokruzích
jako když kámen hodíš
je i čas tak bouřlivý a proměnlivý
Panenky v Praze
Všude umělý panny
pláčou oční stíny
tvář si řežou
rtěnkou
Zabila by
Nezapomeň na můj nůž
na mé ostré hrany
křehkého těla
tak křehkého
Diskuse poesie
Vybral jsem si jen zajímavý úseky zdiskuse pod mým dílem. Nechci nijak vyvracet něčí názory, ale spíš přidat knim názor svůj.
Zbora: "mám rád, když to spolu slovům sluší, když mi hezky samozřejmě zpívají. a zároveň proto, že ve mne vyvolávají emoce.
Hloupá diskuse, nejlepší diskuse...
Mám jen dotaz:
Jak je možné, že diskuse týkající se literatury nikdo nečte, zatímco diskuse (a lit. kritiky, které ani nejsou literárními kritikami) týkající se konfliktu dvou lidí nebo jen pouhé vtipy všichni čtou a ještě kladně hodnotí. Asi to hodnocení mě nejvíc zaráží.
Otevřete si jen stránku diskusía Kritik (lit.
Já jsem básník!
básník je přežitek
co stává pořád zhrobu
a nese si tu svojí smrt
stále před sebou
Co bych chtěl
chtěl bych holku
co mi řekne
chcípáku.
ale když ona každá
Mrtvá panenka
ani ta mrtvá panenka
z umělý hmoty
co mi někoho
připomíná
"Nový pohled z mého okna"
“Miluji tě
copak to nevidíš
když jsi dole.
Možná mi nevěříš
Klec
Nic jiného nechci Budu na něj hodný
než ptáčka vklecia najíst mu taky dám
mít ho tami povídat mu budu
ať mi zpívá jen ať nejsem v kleci sám
Otázka
„mě jenom zajímalo
až po smrti budeš držet vzpomínky
jestli stále budu krásná
nebo zavřeš dlaň"
Chci vyrůst!
„Mami. …vyrostu až budu velký. “ Zasmála se, ale neodpověděla. Hrozně moc jsem se naštval a byl rozhodnut odejít od matky a žít v té malé jeskyni, jak je v Hostivařském parku, ale máma se ke mně naklonila, cvrnkla mě do nosu a řekla „Ale vždyť ty už jsi velký.
Mám dům a v něm spící dívky
Byla to ta dívka, co ráno vstává dřív než já. Zatímco jsem spal, ona stála u okna sžaluziemi. Nevím, kam se dívala, spal jsem přeci.
Ale určitě jsem snil a vtom snu ji viděl.
Vysočinná
Takže….
Tohle jsou fragmenty zVysočiny u Petra Pana. Vše je zkreslené a každý ve skutečnosti vypadá jinak.
66 se mile usmívá, zatímco 64 se potutelně směje.
Jako že hledat mě stále baví
Nakreslím tě nahou
na černé nebe plné děr
kam se schováš
a nikdo tě neuvidí
Šišky v podzimu
Pozval jsem ji k sobě domů
připravil svíčky i svíčkovou
napsal si básně o počasí
s jemnou erotikou
Jsem anděl, ale nemluvím o tom
Možná nejsem kolibřík
možná ani orel
ale naprosto jistě vím
že do pěti let jsem létal
Radio neposlouchám, ale maminka má vždycky pravdu
žiju ve vlnách
rádiových reklam
na šťastný život
s pračkou
Smetana má krásnou Vltavu, ale lidi spíš potřebují Dvořákův Nový Svět
Jako malej chtěl jsem Smetanu
hrozně moc jsem ho chtěl
ale měli jen Dvořáka
Pak jsem vyrostl
Kurva u sv. Víta
Kurva u sv. Víta
se zamilovala
do Ježíše
v poloze kříže
Potkal jsem nového Ježíše a zpíval anglicky a sprostě
Rád chodim na koncerty
Masy lidí skáčou
jak jim krysař Landa píská
Takovej hard rock kostel
Řekněte všem rodičům, že Debussy je láska a oni se rozvedou
Vážně jsem měl těžký dětství
Nikdo si se mnou nechtěl hrát
na Mozarta a Beethovena
Lidi jsou zlý
Einstein věděl, co je láska
Udělal bych pro tebe cokoli
ale mám omezené schopnosti
včase a prostoru
tak se už nediv
Rachmaninov na záchodě národního muzea v Praze nikdy nehrál
V koutu
na toaletách
pro vozíčkáře
poslouchal jsem Rachmaninova
Smutná
Jsou smutné
a ještě smutnější
jsou už ze skla a čekají na střepy
už
Do mě
Ráno hluboko vdomě
se promnuly pomněnkové oči
vkvětináči,
aby uvítaly skleněné slunce
Jak do lesa voláš, tak les umírá
Jsem třeba ozvěna
když do lesa voláš
když stromy prosíš
aby přízeň naklonily
Básně pro všechny!
Jsou všude
vlouži po dešti
za tebou vtramvaji
zády ktobě když se nedíváš
Je tolik
je tolik řečí
jak dorozumět rybu svodou
či soblohou
aby mohla létat
Nejlepší básník mrtvej básník
Nejlepší básník zná své místo
na hřbitově s básní na pomníku
s jednou rukou v hrobě
V druhé drží lopatu a kope
Nebe je sklad mých věcí
Nebe je sklad mých věcí
Tak dlouho hledám na zemi
až začnu hledět vzhůru
a říkat si „nebe je“
Tyjo
Měsíc svítí
protože tě vidí
snít a že ti září oči
je žhavější než žárovka
Ty a tvoje
je to všechno ty a tvoje břicho a tvůj byt jenže tenhle oběd je plátno na kterém budeš nastříhaná pod podlahou se začínají rýsovat příbory vyrůstají nejsem tu pro nikoho natožpak pro tebe každý by chtěl kousek světa který není na papíře kulatý aby se mohl obracet v hlavě a nebolet jenže tohle je hra hrana místa kam se neschováš .
Básnim na všechno
Mám hrany na srdci
jak potřebuji
kulatý svět
s plachetnicí za obzorem
Ubitovaní
Uvízlo
spoustu tváří
v rozbitém okně
V kusech tam dole
Láska jako hovno
Nech do sebe vstoupit
kousky rozdroleného nebe
kousky krás
tolik
Opilé vody
Zabořil prsty do očí
a vytáhl všechno
naškrobené tělo
Pověsil ho za krk
Šupina v peněžence
Ryby nejsou němé
To rybáři jsou nevidomí
když neumějí ponořit hlavu
do komunikací vod
Soutěž o 10 000.
Haha, mám 9999 kritik a až někomu napíšu tu 10000. , tak budu konečně tím registrovaným magorem, jak jsem celý život toužil, haha.
Hihi, asi bych to měl nějak oslavit nebo od Písmáka dostat nějakou věcnou cenu za věrnost a vykonané služby, hihi.
Hehe, také by má 10000.
V básni
(Mrtvý soused)
Ten den se mi nelíbil. Lidé se chovali, jakoby pracovali a měli rodiny. Zavřel jsem oči a napadaly mě básně. Napadaly… Bolelo to, jako když soused umírá.
Pod městem lidí
jeli jsme metrem
pod městem
a narazili
na hromadu střepů
jednou
poslední dívkapřed plotem neříká:
jednou
jednou projdu plotem
vlastním tělem
za nebem
za mým pronajatým nebem:
ale jestli se podíváš
směrem ke mně
vyosíš celý svět
chodit okolo
pozorovat škvírou vplotě:
chodíš okolo
mé zahrady
sživým plotem
kůl v plotě
smutnej jako kůl vplotě
hledat otevřené plody
naší společné
zahrady
Pod povrchem kostí
nemám rád metra
kde se lidé drží kostí
vzájemně utržených pěstí
jsou strašně tišší
Budeš mi psát
mám roztřesené písmo
tak jsem ti nenapsal „otoč se“
a nemám pevný hlas
abych ti to řekl
Nebudem si psát
přišel mi dopis
už jsi nemyslela na smrt
prý jsem tě zachránil
anděl
Budu ti psát
chtěl jsem ti odepsat
na dopis
tak jsem napsal
křídou na chodník
Budem si psát
Nejlepší dopisy
jsi mi psala před sebevraždou
se slzou na konci
tečka
Žíznivý uvědomit si
Nesmím tolik pít vodu, vkteré plavu
a víc být vyprahlý sluncem, které stojí
nedosažitelně daleko za dnem moře.
Tak hluboko potopit se sdechem…
Lehký život ukřižovaných
Chtěl bych být mesiáš
šlo by mi to
vedl bych lidi a přitom jenom stál
nic nedělal
Povídky měsíce - červen
Za první místo jsou 3 body, za druhé 2 a za třetí pouze 1 bod
Permon9k
1) giball 2) Moje sestra 3) lesy [ale_mohla_by_to_být_klidně_vodoměrka]
StvN
.nesrozumitelný básně jsou Proč
Vážně si myslím,
že nejsem květina.
Ale kvůli tomu je nepřestanu zalévat.
byla já malý květen
s cizí ženou v nahé posteli
s cizí ženou v nahé posteli
očima visíme u stropu
malujem si monety
na záda tvých milenců
Jeden svět nestačí
Když zahledí se
vokamžik
tolika svitů
tak tvar zas změní
Bez víček
nocí probouzí se bozi
vosamění
vodí si hvězdné
kusy nebe
Věřím na modelky
Přišla modelka a řekla
„Láska existuje“
když jsem jí koukal na prsa
věřil jsem jí
Moje sestra
Sluneční paprsky nám lítaly před očima, nebe se tě dotýkalo neviditelnými mraky a my úspěšně skrývali, že se nic neděje. Jdeme si jen tak domů jako každý den a nedržíme se za ruce.
Kousek od nás se líbal milenecký pár. Tys je neviděla a já je jen cítil.
X-ray image
Když všichni najednou
roztouží hvězdné
pnutí tepla
slunce pukne
Radio image
vzplály hvězdy
na protest elektrické
síly
slunce vypálilo měsíc
Ultraviolet image
Umrzlo
vtoku energie
se vsoustředilo
do ledu modrého
promine mi nekonečnost zabitý kus, tebe
mám něco jako
svědomí doby
na projížďku vnoci
když narazíš na
Svoboda pod rukou
nikdy jsem ti nesáhl do oka
nenapustil ucho slzou
abys mohla volně vonět
po rtech
Když se nedaří
Jakýkoliv pohyb možná
přinese bolest.
Intenzivní pohyb
bolest uvolní.
Chceme růžový svět
svět je hrozně ošklivý
a my se na něj už nemůžeme koukat
tak si ho natřeme na RŮŽOVO. A hned mu to bude slušet
a všude bude mír a všichni se budou mít rádi a skončí hladomor a teroristi budou taky růžoví, tedy hodní a nebudeme potřebovat politiky a bude krásný růžový život
sourozenci
Přemýšleli jsme se sestrou v zahradě. Já přemýšlel, ona zavírala oči a usmívala se. Říkala . Hele, jak to všechno bliká,.
Zadarmožít
Betlém ve výloze
znahých figurín
nestydí se tělajarní slevou
jen se dívají a nemrkají
jestli se někdy zamiluju
jestli se někdy zamiluju
cesty se zkrátí na polovinu
obsahu země
řeky se vypaří
Aukce
za darmo vyprodaný
té dívce vzadu
nevratný vlahvi
ztroskotá na dně tvý hlavy
Miluju tě jako auto
přejedu ti nohy má milá
kolem boků
vytočím zatáčky
do klína, budeš cudná
Jedno duchost ok
Všechno je až jednoduchý
Abych chápal
Hloupě ptal smyslů
Pro splétání sítí
Propocený pyžamo
Potkal jsem na ulici noční můry,
nebavily se o mně
a tak se smály
ty krásný holky ze zadu
Bijí rány, rány ubijí
Dát ránu slabosti
Přeměnit vsíly
Všechny kameny ze srdcí
Padly
Opilý anděl nemá křídla
„Proč umíraj. “
Děda se na mě podíval. „Všichni jednou umřeme. “ A napil se piva.
Pitvornost
Jel jsem na červenou
A zapomněl že rudá vzrušuje
Přejel jsem jí šestkrát
Pokaždé omylem
Pomsta růže přináší
Seděli jsme vparku na lavičce. Ona kouřila a tupě zírala před sebe. Zboku vypadala zasněně. Podíval jsem se jí na srdce, jestli tluče.
Měsíc se oběsil
Visela bys krásně
Na obloze
Místo měsíce
Svítily by ti tváře
Proč líbáš zrovna rty?
na rty se líbá
aby muži nemluvili
vyčistili plíce
dechem ženy
Básnička úplně o ničem hlubokomyslném
Tancovala poesie dole bez
Až všichni zvraceli vstupný
Ve formě kalhotek
Do manéže na striptérku
Proč zavíráš oči, když tě líbám?
Nikdy jsem nepochopil romantiku chvíle
zapadajícího slunce
Letících fotonů
zhynouce klesajících hvězd
Chudák Sněhurka dostala první polibek až v rakvi, zatímco Popelka si užívala na zámku až jí padaly střevíčky
Naťukla jsem ti skořápku ale
krásné šaty nenašla
Možná nejsem Popelka a
neuklízím za tebou ráda však
Země mě nevytočí
Země se scvrkává na přitažlivosti
připoutat ktělu gravitaci
závazkem
jednou se sklouznem po obzoru
Co na těch kozách všichni maj´?
Dnes jsem jí sledoval prsa
a hledal srdce
až na pár vzepření hrudi
nic zajímavého
Praha plná Franzů
Praha je napůl vymyšlená a zbytek grafity z první republiky Tramvaje má pro turisty kolemjdoucí básníky co si hryžou nehty na nohou Občas projde přízrak kolem bezdomovce Dá mu květináč a nuzák zaplatí
časem v hodinkách Parky jsou plný květináčů Praha je sen Kafky když se nudil kousal si ruce u nehtů a psal aforismy nohou Když zakašlal
krevměl spoustu květináčů
Být dobrým člověkem
Chci vraždit a podvádět
a přitom dobrým synem býti
své vlasti domy vypálit
znásilnit dcery
Výhybky III - IV
Výhybky III
Šlo to lehce
najít vyjeté koleje
po jejích vráskách
Výhybky II
Provést po vráskách mozku
labyrintem vkruhu
nechci vystoupit
ale najít
Výhybky I
Měla tělo plné map
výhybek a tratí
Po slepých uličkách milovala
chůzi bosá
Soutěž, pičo!
Soutěž, pičo.
Hnutí P_I_Č_A se hnulo a vymyslelo soutěž o nejlepší Pičovinu, případně Piču (prosím, nezasílejte mi indiskrétní fotografie, sám jich mám dost a nám nejde o vulgaritu a porno, i když vlastně taky jo, ale ta literatura především, že ano).
Psát můžete cokoli (pičovina totiž nemá přesná měřítka ani hloubku), jen když vás to bude bavit.
Proč se zúčastnit:
Cesťák
nikdy jsem neměl ucelené představy
jen mozaiky, shluk teček mých snů
nikdy jsem je nespojil, nikdy jsem nechtěl
a tak jsem stvořil světy malých teček:
Zapomněl jsem na nebe
Zapomněl jsem na nebe
už jsem zapomněl, jak strom vypadá
že po větvích se leze a listí schovává
zapomněl jsem na odřený kolena
Prej poetická...
vrána pohodlná
vyhazuje dítka zhnízda
příroda škodolibá
sprsty stromů
Strom
Strom
Vyrostl mi vbytě strom
sopadaným listím
teď si stelu
Moje první láska
Moje první láska
Jako vždy jsem šel já pro ni. Až kjejímu domu. Zazvonit přesně dvakrát a čekat než se Martina oblékne, navoní, namaže olejíčkem, namaže krémem a než se podívá do zrcadla – pak konečně vyjde. Je krásná a tak jí řeknu „Kde se couráš.
Markýz de Sade mi čistí boty
Rád onanuji do bílých prostěradel
když vnich ležíš
Kálím mimo mísu
a vpráci tajně masturbuji
Mám psa radši než lidi
měl jsem psa, co nechtěl umřít
pořád koukal, jako by prosil
a trpěl, hrozně trpěl, nebo tak aspoň vypadal
byl věrohodně hodný a nelhal
Do vyčerpání zásob krásná
Mám rád složitosti tvého těla
když mění tvar a tvář je jiná
nekamenná
hřeješ pohybem boků
Píšu, abych nemluvil
Píšu, abych nemluvil
o tobě, kterou neznám:
tebe jedinou
mít nemůžu
Eidetické obrazy IV
Na víčkách mám tvoji fotku
před sebou obraz
řasou malovaný
vybarvený duhovkou
Eidetické obrazy III
Vlastně toužím po mutantce
Jakoby beztělesná
poletuje, pohlcuje
Bezrysá
Eidetické obrazy II
Smála ses slunci do
o-čí
paprsky mi jde
jdeme kolem
Eidetické obrazy I
Mám rád tvoji stopu:
smích vlalůčku
Dotek za nehet vešel
a malá rýha na prsou
Bezdomovec
Zhromady odpadků se vypotácel bezdomovec. Vhubě žvýkal banánovou slupku a cosi si brumlal. Lidé ho obcházeli, přestože dělali, že ho ani nevidí. Bezdomovec znovu zabručel a vypadalo to, že nadává.
Pohřbívám rád
Jsem usměvavý hrobník,
co si hraje slopatou,
pohřbívající své ruce
- píšou do hlíny,
Můj Červený stan
Pamatuju si tvůj stan
přes celtu nebylo vidět
k nebi a větru
necitliví
Terorie relativity
Zplanety na planetu
měnily jim síly čas
Oba herci zaletu:
chytaly se oči řas
Andělé prý nejsou mimozemšťané
nikdy jsem neměl ucelené představy
jen mozaiky, shluk teček mých snů
nikdy jsem je nespojil, nikdy jsem nechtěl
Můj anděl je Frankenstein
Láska bez bodu G
Ve vztahu bez tíže
přitahuješ planety
a hvězdy necháš mně
aby mi svítily
Revolvery nejsou, co bývaly
Probudil jsem se a viděl všude ten nepořádek. Špína, prach a rozházené šaty. Naštvalo mě to, ale když jsem se podíval na druhou stranu postele a uviděl Katku, jak brečí do polštáře, stala se znaštvání rozmrzelost.
"Co je ti.
uvíšř čůomn napodv íc, uf
city, pocity, myšlenky, vjemy, pojmy
je toho tolik
je toho moc
a pravdy se maskují
Voják bez války
A já chci válčit
Lámat stonky pampeliškám
Cítit stékat mléko po dlani
Po zkrvavené čáře života
Asexuální
svlékám tě úmyslně
bez šatů se neutíká
a líbám na rty
dál se bojím
Nadrženej
Já se snad neudržim
autržim tržní žně
žně žen žadonících
na dně nádrže
No e?
noha Noa mine nohu Noa obě v boa v Boha Noa věří boa čili peří nosí jen ti kteří no a
nic
Vyplatím se
život vpenězích pochovaný
nevyplatitelný
srdcem – uchovatelem hodnot
duše velebená
Pokřivení
Pro pokřivenost zad skláním hlavu při podlézání mrakodrapem inhaluju nebesa v zeleném nádechu vyměňuju plíce
Křivím se soutěskami
přitakávám společníkům
usmívám se plynovou maskou
Literatura
Včera mi umřel pes a mě napadla báseň.
Až mi zemře maminka, napíšu knihu.
Nemasturbuju
Jako brouk vhlavě
Tak i jinde
Příjemně lehtá
Když dělá nemravně
Tušení
básním do zdi
svých zad
neupřímných zadků
nemohu se vynadívat
Eschatolog
A byl ráj. Lidé se měli rádi a zvířátka už nezabíjeli a nestahovali zkůže, hladili je. Všichni se cítili krásně a usmívali se. Neznali bolest ni smutek.
Když miluješ, máš stále co hřešit
Když miluješ, máš stále co hřešit
Věnuji všem věnováním.
/Jsem zjistil, že už nevykrádám jen sebe ale i své blízké.
Jsem šťastný. /
Okno
našel jsem okno
mezi světy soběžníky:
světy nejsou
to jen rovnoběžníky je všechny prolnuly
Pupíček
Začalas sáním krásy své matky
Už vlůně plodové vody
Jsi uměla plavat
Pak odstřihli
Poesie v obrazech, obrazy v poesii
Začalo to nevinně. Dadik vkládala krásné obrázky. Pozorovatel se nadchnul a vydechnul nápad:Co kdybychom napsali báseň k obrazu. A výsledek byl natolik potěšující, že jsme se rozhodli přizvat i další.
Osud
točíme se občas rychle
že všechen prostor jímáme
vsebestřednost dvou
středy dvou kružnic
Ona je
v podstatě jsem dokola jen variací na sebe sama což je smutné ale pro Tebe
/bojovná žena za své variace, kombinace/
ZOO 131104 chci tipů!
Celý sraz začal velmi podivně, jakoby varovně.
Dalmatýnové již neměli černé skvrny nýbrž bílé a jejich příbuzným druhem se náhle stal sibiřský tygr. Tramvaje prokluzávali, jakoby zapomněli na zimní obutí. Místo tramvajáře žena za zábradlím.
Srdce ryvné stopy
Srdce ryvné stopy
Jakobych tě viděl na prahu fantazie srukou zťatou.
Vpísku stopy jen jednoho znás
ale já vímžes mě povznesla
Bod
píšu nechci vidět
zavřu se a zhasnu světla
sprostorem ztrácím se
i půdu pod nohama
Hudba
Když člověka dotkl se bůh, zanechal šmouhu-dbu
Představte si prostor konečný
ale neohraničený
Představte si uvnitř hudbu
Fichtova ideologie
(Teď rychle)
Potkaly se spotkáním na potkališti
dva potkani
až pozorovatelé zčekání porodili ježky
Zasraně nepoetická doba
Kde je věznění.
Kde je revolta.
Jen zasraná nova
Zasraně zábavná
Vše je dobré... a tedy i zlé
Zabil jeden druhého a všichni se divili. Každý litoval oběť a proklínal vraha. „Už není člověkem. “ A vyřadili vraha ze společnosti.
Trpitelé
Šel kolem plačících žen a zlomených mužů. Usmíval se na ně a oni ho proklínali, že nezná jejich utrpení. Muž prošel a padnul na zem mrtev. Tři krvavé rány na temeni: matka, otec a on sám
30.9.2004
Nikomu to nevěnuju a nikomu neděkuju. Leda tak sobě.
Jeden den
Trpím hrozným snem. Cítím hodinové ručičky na hrudi svědomím, že za pět vteřin zemřu.
Sex se to musí jmenovat
vzáhlaví spousty prsů i trsů
těch mechových
stál jsem jako topol osika
- no možná bonsaj
Věřící ateista
Stvořil jsem náboženství
na zemi leželo
nic nestálo
jen se sehnout.
Konzervárna absurdity
Trávím hodně času
zakusuju prostorem
Jsem biokonzument
Iluzí.
Je pozorovatel Bůh?
První den stvořím sebe. Druhý den zrcadlo. A třetí se jen budu pozorovat. Stvořím vás k obrazu svému.
Muž s očima
Dusno, parno a ještì ke všemu jsem se strašnì potil. Byl to takový ten studený pot, který cítíte, když vám pomalu stéká po tìle. Hrozný den. Díval jsem se radìji kzemi, snad aby mi nìkdo pohledem do oèí nevyèetl mé pomatené myšlenky.
Maličký pozorovatel, aneb nemusíte taky číst všechno
Komiks
Jsou dvě kreslené figurky, které si myslí, že žijí. Jedna druhou honí se sekerou vruce. Čtenář se zasměje a otočí stránku. Figurky jsou zmatené, ale hrají své role dál.
Mé bicepsy fantazie
Stál proti mě a posmíval se mi. Ten jeho úškleb krysího krále… Jakákoliv má obrana byla vyhlášena za trapnou… i nečinnost. Celá třída se na jeho příkaz také smála a co na tom, že to nebylo vůbec směšné. Jde přeci o společenské přežití: kdo se nesměje jde proti nám.
Má antinomie paradoxu
Jsem inkarnace
metafyzické tísně
Má transcedence
působí vágně
Večerní procházka
Rád se po nocích procházím městem a nasávám ten vzduch, který uklidňuje a inspiruje kpřemýšlení. Aniž bych potkal živou duši, zůstávám sám se sebou. Tento čas tak využívám křešení mnoha svých rozkolí a problémů. Ráno moudřejšího večera, říká se.
Šmírák
Medajlónek
Servác je podivný muž. Zatímco normální lidé spí, on bdí a schovává se za stíny. Je totiž šmírákem. Každý člověk má svou vášeň a stejně tak každého něco vzrušuje.
Láska nezná výjimek
Stála vrohu a zasněně si hrála svlasy. Přítmí jí přidávalo na tajemnosti. Byla krásná. Potutelně na mně pohlédla a nepatrně – jen pro mě – se pousmála.
Sebevrah
Na chvíli ztratím vědomí.
Silný proud vzduchu mě donutí otevřít oči a procitnout. Nemohu se vzpamatovat. Všude je mlha.
Šílenství
Nejdřív samota
Nastane náhle. Nečekáte ji, nechcete ji, nejste na ni zvyklí a bráníte se. Přesto přijde. Jde po cestě smutku, stesku, nouze, ale i přesycenost a touha po klidu jí udává směr.
člověk uvnitř sebe, uroboros opodál
člověk uvnitř sebe, uroboros opodál
zrak zamlžených skel
sluch zazděný hlukem
duše vtisícero závorkách
Dávám se dohromady
Dávám se dohromady
Ústím zmnoha vod
a vlévám se do delty
Proudy vdechů linou se
Reportáž
Měl jsem napsat krátký článek o nově postavené věznici někde za městem. Nebyla to nijak významná reportáž a tak jsem kní i přistupoval. Řekl jsem si, že to za odpoledne sfouknu a večer strávím vjedné ztěch mnoha vesnických hospod a doplním tak málo se vtěle vyskytující vitamin B.
Krátce po dvanácté hodině jsem dorazil na místo.
SPARTA!!!
Vložnici řve dítě, vobýváku si manželka lakuje nehty u televize a vkuchyni si tchýně stěžuje na křečové žíly a neschopného zetě, zatímco Jarda Mečoun se neslyšně vykrade zbytu. Ještě za zády slyší tchýni, jak mu spílá do ožralů a debilů. Nevadí jí, že už vbytě dávno není. Je ráda, že si může na někoho zanadávat.
Narozeniny
Bylo překrásné ticho. Vše nehybné a stálé. Okolo nebylo nic a tudíž nebylo ani co vnímat. Blaženost.
Malá holčička
(Pan a paní Malá)
Byl pozdní večer a hvězdy na obloze jasně viditelné. Vkopcovitém kraji, kde lidí je poskrovnu, nocí prosvěcují světla znedalekého hostince. A když přistoupíte blíže, uslyšíte šum slov a třeskot sklenic. To obyvatelé malé vísky se baví po svém.
Občas mám pocit, že ani neexistuju.
Občas mám pocit, že ani neexistuju.
Lidé mě míjejí bez zájmu. Přátelé ignorují nebo ode mne rovnou odcházejí. Příbuzné nemám – nechci je ani vidět.
Lidé
Od určité chvíle jsem začal pozorovat svět a chápat ho. Před tím jsem rozlišoval pouze dvě věci. Mne a to ostatní. Nedokázal jsem udržet myšlenku, ani si nic zapamatovat.
Pro smrt!
Tisíc statných mužů stálo na kopci. Vrukou meče a štíty. Vtvářích strach a bezmocnost. Stáli tam na obranu svých domovů a rodin proti drtivé přesile nepřítele.
Podivný tvor
Podivný tvor
Viděl jsem tvora velmi podivného. Pohyboval se nemotorně - div, že se udržel na tenkých nohách. Nebyl rychlý ani obratný. Svalstvo neměl nijak vyvinuté.
Odpuštění
Bylo pozdě večer, když se můj unavený otec vracel zpráce. Ztěžklou rukou nemotorně otevřel dveře domova. Potichu pozdravil svou ženu a mlčky usednul za stůl čekajíc večeři. Nemluvil a snad ani se nehýbal.
Pozoruhodný sex
Stalo se to jedné vlhké noci (jak říkáme my milovníci). Smým dlouholetým kamarádem jsme poctili svou návštěvou noční klub, který se jen hemží krásnými ženami ve zralém věku, ale hlavně ženami vevyzrálém těle. Stačilo si jen vybrat…
Je samozřejmé, že profesionál jako jsem já, si nevybere žádnou ušmudlanou ženskou, na které jsou ještě vidět šrámy dětí, a může být jakkoli hodná. Vůbec hodný ženský jsou zkázou našeho cechu.
Láska ne(ve)smírná
Byla studená noc, jaká ostatně téměř vždy bývá ve vesmíru. Už dlouho jsem se nesetkala sžádnou galaxií natož Sluncem. Plně jsem si užívala svou samotu – čelo přilepené na skle a tupě doufající, že se objeví alespoň nějaká loď. Řeknu vám, že tyhle cesty za dobrodružstvím nestojí za nic.
Rodinný výlet
Odpočíval jsem na zadním sedadle našeho vzpomínkami oprýskaného auta. Opřený čelem o okénko jsem nepřítomně sledoval míhající se přírodu. Bylo ještě ráno a mírně mrholilo. Kapky nepřirozeně pluly po skle a zvuk okolí byl nahrazen tichým předením našeho motoru.
Slitování
Bylo brzy ráno. Mlžný opar se snášel nad rosou skropenou trávou. Naprostým tichem pronikal ptačí zpěv a slunce paprsky každého probouzelo. Když postarší muž - avšak statné postavy - kráčel pevným krokem ulicí městečka, cítil vůni připravovaných snídaní a slyšel veselý křik dětí nedočkavých nového dne.
V zajetí snu
Olověné nebe tlačilo chodce do hlavy a bránilo mu tak vidět na cestu. Ten rozrážel kroky mlhu. Hlavu měl svěšenou, že mu nebylo vidět do tváře. Pozoroval kaluže, které zaplňoval věčně padající déšť.
Něžný hlásek
Barem se nesl levný dým a kyselost obličejů číhala za každým stolem. Štamgasti do sebe nalévali hořkost a pohledem jí šířili dál. Obvyklý šum slov přerušila malá holčička stojící na pódiu. Pod bělostnými šaty s květinovým vzorem se klepaly hubené nožky.
Cela
Je ráno a zmého snění mne vyvádí líbezný hlas probouzející se přírody, jejíž záře vloudila světlo do mé probíhající noční můry. Zprvu nedokážu definovat stav, v němž se nacházím. Obrazy hrůzného snění se mísí s idylickým ránem plným různých zvuků, které i přes odlišnost souznějí. Po procitnutí už nepřemýšlím o svém snu.
Procházky se psem
Procházky se psem
Mám psa a musím ho několikrát za den venčit. Občas, když už je pozdě večer, sním jdu velmi neochotně. Překonávám rozmrzelost a sneochotou se oblékám. Dokonce jsem na to nevinné zvíře někdy i roztrpčený.
Občas
Občas se na sebe dívám do zrcadla a snažím se poznat. Doufám, že mi ukáže mou pravou tvář. Hledím si do očí a čekám, až se uvidím. Mám dojem, že to nejsem já.
Život podle televize
„To byl ale krásný film. Tak romatnický a tak smutný,“ paní Nováková se ještě sdojetím dívá na televizi a sleduje závěrečné titulky.
„Pěkná slátanina to byla. Vždyť to nemělo hlavu ani patu.
Láska až za hrob
Je noc. Jen hvězdy jasně svítí na obloze a dva milenci se milují na vonné trávě. Slastné výkřiky opojení vycházejí zjindy tolik poklidného hřbitova. Mezi hroby se vextázi objímá nahá dvojice.
Pohřeb
Černý hlouček plačících lidí objímá hrob nebožtíka. Kněz hledí do oblak a odříkává modlitby. Rodina zesnulého se drží za ramena a chvěje se zármutkem.
„No, tak Maruš nebul.
Kastrace
Byl to dlouhý večer. Slavili jsme spřáteli až do rána. Musím se přiznat, že si konec oslav vůbec nepamatuji. Jen od přátel vím, že jsem se choval jako prase.