slanosladké války

Slané je opak sladkého, anebo taky ne.
Nebo snad když sníme cukr a sůl, je to jako když nesníme nic.
Snědl jsem pytlík soli. Pytlík cukru jsem už nezvládl.

Přemýšlecí

Co se stalo, ti nepovím, jistě na to přijdeš sám.

Au revoir!

Hraje. Hraje vesele. Barvami. Vínem posilněný na harfu.

Šetři si síly

Šetři si síly, aby ses vydržela chvíli bát,
jen malou chvíli, mezi nohama dýchat.
Ve tmě se ztrácí, ulomí ruce a pak zamává,
slzami mlátíš a moc tě mrzí že se schováváš.

Protože vždy je co říct

2. 1. 2008
A to je vše. Vše po čem prahneš mi říct.

nádherné?

nádherné. nad hrou visí otazník a pod ní čára, přes kterou děti hází své čepice na talíř, a nad talířem visí hra a pod ní čmárá, to dítě svou křídou poslední, že rádo by vidělo sníh, sníh v květech a s chmýřím na očích, jen se mu smějte, když nestačí, že smát se chtělo, a nad otázkou visí otazník a pod ním čárka, to ruka ujela když ptát se chtěla, a jaké je být šťastná už snad zapomněla, a nad rukou nám visí dotazník a pod ním. návod ke hře.

Andělská trochu jinak

černá. černá je dobrá a sluší,
když letí. Tak letí a studí ho uši,
když najednou sny se mu zalesknou, tak vymění radost svou za tesknou, vzpomínku,
a srdce, ho bolí a dusí se krví,

všechny tebe

Všechny lásky v mém životě byly k tomu, abych se naučil milovat z celého srdce - tebe.

Mrtví klauni mi tancujou na dlani

Mrtví klauni mi tancujou na dlani Mrtví klauni mi tancujou na dlani, smějou se BEZ úsměvu. Tancujou okolo ničeho, těší se na snídani, bez tónu plnouzpěvu. Jsou dva a jeden a moc. Spíš se jich bojím, než abych je prosil, že už je noc.

[Já]

Když jsem viděl jak spíš

Když jsem viděl jak spíš, musel jsem se zastavit, dusil jsem kašel, abych tě nevzbudil, ale tu krásu jsem prostě musel vidět. Jak jsi spala, byla jsi šťastnější a nevinnější než za dne. Dusil jsem touhu přisednout k tobě, jen tě pohladit a zas jít. Dusil jsem touhu přilehnout k tobě, jen tě políbit a pak jít.

A na tvých prsou dvě sněžnice něžné

A na tvých prsou dvě sněžnice něžné, dvě hory plné sádla, sněhu z umyvadla, ty co mě pozvaly na doušek kávy, čaje a kolébají mě, že jsem ten pravý, že jsem v ten pravý okamžik přišel. Jsme krásní, viď. Jsme nejkrásnější, že. Jsme jako papírky v ohni co si lítají odshora dolů v hrnku a nahrazují sáčky s čajem.

Vždycky jsem věděl, že tam někde jsi

Chceš víc slov. Jsi pro mě kapka,ta poslední kapka potu,co zbývá kvyvrcholení,i to všechno předtím. Poslední vzdech a bolest vzádech,než jdeš spát. Žádné fráze o smyslu života,tvůj smích, tvá radost zmého úsměvu.

Jsem umělcem na dlani tvých řas

Opět spousta prázdných míst |Jsem umělcem na dlani tvých řas,to jak zakopávám o dávky kadeří. Poslední polibek přišel včas,v dodávce bez dveří. |Jsem umělcem na dlani tvých řas,to jak zakopávám o dávky pološera. Z tvých očí jen chloupky hladí moje ruce,jako šál letních vloček co neroztají.

A ve stínu hvězdy jsi ty

A ve stínu hvězdy jsi ty, úplně celá zmáčená v mém potuTy víš co chci, abys vzdychla, ne jednou, ne trochu. Trochu přitom zapomínám na své předsevzetí nepít, hltám tvé slzy a opíjím se něžností úderů našich těl. Jsi to, co jsem tak dlouho chtěl, a na ostatní zapomněl. Pohlť mě a vzlétni, do mých očí, do mých rukou, jen se dotkni, jednou pro radost a víckrát z touhy.

Komety

Komety letěly nad naším světem, já zpíval jeteli a naším dětem. Svátek, je neděle, pozdě a večer, zavřete oči a spěte. Doneste na křídlech z posledních dní radost a prach svých nadějných rusohlásků. Darujte vlastní tělo vědě jen pro pocit odevzdanosti a že si vás nevedou na provázku.

Carmen, part 1.

Tvé rty, tak sladké, když hltaly můj jazyk
mé sny, tak prázdné, kdy lidé nemají své tváře.
To teplo, studivé co mrazí,
jak řempo v oblacích co do něj ptáci vráží.

Stačí fouknout

Stačí fouknout a tvá pírka odletí, někam dál, od srdce, od dětí. Jde duha zočí a dva hlasy vjeden jak falešné písně zprotrhlých reprobeden. Zvedne se vítr a krve jak zvola a vytryskne ztěla zhora i zdola. Zvedne se vítr a romantik křikne:“Přestaňte vykrádat, není to vtipné.

Stačí fouknout

Stačí fouknout a tvá pírka odletí, někam dál, od srdce, od dětí. Jde duha zočí a dva hlasy vjeden jak falešné písně zprotrhlých reprobeden. Zvedne se vítr a krve jak zvola a vytryskne ztěla zhora i zdola. Zvedne se vítr a romantik křikne:“Přestaňte vykrádat, není to vtipné.

Nikdo tu není

Nikdo tu není, nikdo není doma, nikdo kdo by chytil za dvě ruce slona.

Zpětné díky

Dvě vyhřeznutý žilý,jen letmo odkrojený od těla,a prázdná duše střílí,křičí že lhali když knám letěla. Mince se točí, točía hrana břinká, máváa červená se hádá,když černá na ní sahá.
Hlavy se točí, točía uši nezaslechnou,výkřiky mrtvých očí,těla co neulehnou.
Jen když se slije barva sperletí,sepnou se ruce, křídla odletí.

Světe div se

Proč mám Ortenovu cenu,
nobelovku za literaturu,
jednu za mír a bůh ví za co ještě,
když mám být podle svých otisků prstů nula.

Chytá mě srdce a hmoždí skrze prsty

Chytá mě srdce a hmoždí skrze prsty,
vlastně už chytlo a tlačí ze mě krev.
Ulpěla trocha na kraji dlaně,
jakoby nechtěla nikdy stéct.

Něco navíc

Napůl rohy a napůl srdce,
přijde pro ní,
jenom vzlyká nechce ven.
Prosil zase

bledé

bledé
Když dva černé listy se popletou, tak je to v naději být planetou, rozkvetlou bez poupěte.
Bez divných šarvátek šíří se rychlostí morové rány,
Ty blesky. A on se v nich svíjí, jako by pomatený.

druhá fáze, zatmění slunce?

Večerní svěření, druhá fáze, zatmění slunce.
plavat v nebi, lítat, bláznit kvůli ní.
vřískat, smát se, svádět boje kvůli ní.
nelitovat předem, jen se vznášet s blázny.

křísím křesadlem

plavat v nebi, lítat, bláznit kvůli ní.
vřískat, smát se, svádět boje kvůli ní.
nelitovat předem, jen se vznášet s blázny.
jen aby mě nebolela hlava, že zas svádím anděly.

Hračky na padrť

Rozdupaný hračky
dvě zlomený duše
v záchodě nedopalky
krev rozlitá kolem

Prozac

Vzal jsem si Prozac a nevadí mi, že ty bílé myši tolik řvou,
předvádím se a trhám strany,
nejsou odpovědi.
Vtipné…

Poslední oáza

Poslední oáza
Zpráva o planetě – Multinational Geographic XAc53120
Na planetě Vanilla se rozprostírala oblaka nad velkými pralesy a do vyprahlé pouště se opíral přímo smrtelný žár. Z veliké vzdálenosti bylo vidět modré pláně vodních ploch a barevné pralesy pestrobarevných rostlin, neexistoval tvar, nebo barva, která by se zde nevyskytla. Planeta rozporů a souznění. Okolo Vanilly obíhalo pět měsíců pojmenovaných po milencích bohyně Afrodity, každý jinak zbarvený.

Na konci světla hoří

Na konci světla hoří
„Víte, v životě se stane spousta věcí, kterých následně litujete, nebo je chcete prožit znovu. Mezi tím vším se odehrává mnoho naprosto běžných chvil a událostí. Já je řadím mezi ty, kterých „lituji“, protože jsem je nevyužil k nějakým větším zážitkům, ale zároveň zastávám postoj, ve kterém toho, co jsem udělal, nelituji a jsem rád za poučení, kterého se mi následně dostává. S každou další chybou nebo činem se stávám „rozumnějším“, citovějším a zároveň otrlejším a obecně více vnímavějším člověkem.

básnička na černým papíře

sestřička napsala básničku do dlaně,
na dlani kapička stékala ke straně,
na straně básnička končila náhle,
dvě slova se táhle zapletla

Vysušený žaludeční šťávy,

Žádný jsou slova bílých hvězd
Zasypu pískem kostel a s ním stovky katedrál
Spálila ústa a v nich křest,
Zamrzlá tichá postel a v ní milenecký pár

Manon

†
Manon je smrtihlav, Manon je žízeň, Manon je děvkou odmítnutá přízeň. Manon je ďábel, struna na basu, Manon je lebka, smrtka bez vlasů. Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon, nelitoval bych. Jako kulka co vletěla do těla, jako voda, hlava bez rukou, bez těla.

obyčejný člověk

přišel jsem, viděl jsem a bojím se

Protože JÁ!

,,výstřižková služba, se hlásí,,
Protože JÁ. Jsem dementně paranoidní.
Já vím, je to jenom vmé hlavě, jsem ubožák, jsem nic, jsem prostě jen falešnej.
Lidem je ze mě na blití a jsem jen pitomec.

Já nejsem panenka

Já nejsem panenka
Já nejsem panenka, do který se tříská,
možná pak dělám stejný zvuky, ale jí to bolí víc.
Já nejsem panenka, jsem čistá voda,

Krádež, krade se všechno a všude, písmáci pod palbou

Krádež, krade se všechno a všude, písmáci pod palbou.
Ano, je to pravda i na písmáku se začalo krást.
Myslíte snad že ne. Nevěříte.

Hematom v duši

Jsem jaký jsem, jsem dílčím způsobem odmocnin.
Proboden ledovým sněhem,
ostnatým drátem všech slov.
Jediný úder.

Vzpomínka na léto, detaily noci

Vzpomínka na léto, detaily noci
Víš, zažil jsem mnoho krás, těch nezapomenutelných okamžiků vrytých do paměti, nesmazatelně. Některé mi dnes přijdou banální, trapné, směšné, rozkošné, .
„Nádherně prší nemyslíš. “
Chvilku dozníval pláč, tu chvilku, která byla potřeba, aby se rozednilo.

- Stromy -

- Stromy -
Svět je jedna velká hra,
otřepaná fráze co zná každé malé dítě.
Jsem vní jako herec na záskok, mluvím cizí řečí.

Je mi blbě

Je mi blbě
Je mi blbě, zvracím.
Prostě už toho je moc.
Nemám sílu ze sebe dělat hrdinu.

Pod proudem utopená žula, popukaná,

Pod proudem utopená žula, popukaná,
Bolí, když ti zatloukají skrze tváře hřeby a stejně tolik bolí když tě milují.
Jsou jak krutovládné příliš věrné ženy, nebo coury co se nepřejí.
Tisíceré díky pane bez šeříků, i tobě pane bez květin.

krása je umírání naopak

krása je umírání naopak, ale bolí to. [Je to jako by ti někdo strkal dítě zpátky do těla]tomu říkáš krása. [a čemu říkáš žít. ]

nedotčení

nedotčení
Asi jsem se narodil už ztracen, když promluvím jen tlumím smutný pláč.
. polibek je složen ze sta dracén a na oblacích letí věčný spáč .
Možná jsem tě potkal a otočil se zády, nechal tě tak vprostřed davu stát.

lichá 22

(kapo I. ) 22. 8. 2004 16:27-17:33
lichá 22
Přišel na mě stín, že je brzy, přišel mi jen říct To se stává
že mám někam dát svoje slzy, a ten klíč od těch dveří zakopat.

Dva v hodinovém apartmá

Dva v hodinovém apartmáDva v hodinovém apartmá bez času na polibky,zůstali tam sami dva a napůl zvadlé kytky,nakradené noviny a příbor z druhé ruky,výfukové zplodiny a auto bez záruky, co ještě běží. Na oknech jsou závěsy z pavučin a prachu,dva dýchací přístroje, k navození strachu,a na podlaze peníze, poslední co zbyly,nikomu teď nevadí, že přes noc lehce shnili, na vlhkém koberci. Do červena laděné, obrazy a rámy,k povzbuzení tříděné, pro pány a dámy,vytouženě srovnané, podle abecedy,do klubíčka smotané, vlasy cizí dcery, v knížce o vaření.

Sobeckost a naivita

Když nemůžeš být na dvou místech najednou, i když bys chtěl, tak nenič to druhé.

Kamínky na obočí

Kamínky na obočí
Nemám slov, už mě opustila duše, i slova co jsem napsal jsou jen vzpomínky.
Rozsypaný čaj mě pálí na obočí a přátelé jsou jako kamínky.
Lépe se s nimi mluví a bez nich sucho v ústech.

Co stane se, když

Co stane se, když
Co stane se, když pohrdnou citem, pro kterýs dával svůj život všanc, pro kterýs vytrpěl tolik hrůz, zabil jsi pro něj tisíc múz a na nebi zhasla hvězda.
Nepřímo zavrhnou darované a ústa přelijí pečetním voskem – jen pro zábavu, neb dávno již neslouží osudu.
Osmnáct zemřelých koní a nespočet splašených vnedohlednu, pět konví krví naplněných a vylitých do esšálků, pět čerstvých hlasů přetržených, devět zlých časů přejitých.

Až sedmdesát devět květů roztrhá dvě skály

21. 4. 2004
Až sedmdesát devět květů roztrhá dvě skály
Až sedmdesát devět květů,
až devatenáct strhlých koní,

pláč

27. 5. 2004
pláč
Nejhorší na tom, že nedokážu říct jak moc to bolí.
Jak moc bolí plakat, myslet na to, cítit to.

Jsem stvořený z ocele

Jsem stvořený zocele
Jsem stvořený zbezcílných vět,
Prozrazen davem
ne bezcílných jako můj svět,

Snad jednou

Snad jednou
Snad jednou, nebo za dva roky, prostřelí mé úzké boky, laňka sbrokovnicí.
Budu se jí divit, říkat proč snad. Já jsem malý. Býložravec, připravený kvyhynutí.

Myšlenka devíti

Myšlenka devíti
„Nějak nevím co mám čekat, co mám chtít,. “
přehání se hlavou myšlenka co neví kam zas jít.
„Koho mám zas svázat. A komu mám dát vruce kyj.

Peklo nebo ráj

Peklo nebo ráj
Peklo nebo ráj, toť otázka co řeší velcí.
Nadhodí svá lana a popustí se větru.
Přidají se ktisícovkám vran a miliónům světů.

Nohy křížem svázaný

Nohy křížem svázaný
Padá další hvězda, co se může stát
A snad nám řeknou, co si můžem přát.
Nebo uvidíme zázraky, spřátelený snudou

Paní Kristová

Paní Kristová
Připnu si tě na kříž jako vnoci když jsem nebyl sám a přitloukl jsem na zeď svoji tvář.
A nakreslím si na zem svoje boty, plachetnice bez moří a na těch plachtách budu já.
REF:

Viděl jsem anděly

Viděl jsem anděly
Viděl jsem anděly snášet vejce,
zažil jsem potopu sedmi světů,
cítil jsem bolest zbabylonské věže,

Proč ne?

Proč ne.
Jsem poslední zbytečnou maličkostí, vetknutou mezi sny.
jsem prohlouben dýkou a bezmocností a to je dobře.

Vyprahlý dárce krve

Vyprahlý dárce krve
Jsem zahrada zasetá doprostřed květináče,
jsem poslední motyka pod vzkvetlým stromem,
jsem nedělní siesta strávená pod jehnědy

Nové dimenze,

Nové dimenze,
Vnestřežené chvíli se dostávám jinam,
upaluji jeden knot za druhým,
jen doufám, že perutě zvlní okamžik.

Nedělám si hlavu, mám ji u kolenou

Múzy jsou jen výdobytky prolitých slz nad ranami z štěstí.
Hrůzy jsou jen naposledy ošetřené rány po úderu pěstí.

Až dvacátý třetí den vychází slunce

Až dvacátý třetí den vychází slunce
Až dvacátý třetí den vychází slunce,
až po jedné ruce mezi vlasy,
po krátkém zvlněném zamotání,

Vyčítám sobě i budoucím trnoucí oči i vadnoucí

Vyčítám sobě i budoucím trnoucí oči i vadnoucí
I kdybych měl tisíckrát zavřené oči,
tak na tisíc způsobů slyšel bych dech,
ten svůj, který zapomněl, že není jenom slunce,

Po vodě pro Babylon

Po vodě pro Babylon
Chci slyšet všechno co tě trápí,
i když se ti to bojím říct.
I přesto, že neumím psát,

Další vidění

Další vidění
Další tvůj výpad
další trest.
. vidina sevřené ruky.

Teď už nic..

Teď už nic.
Teď už jen sedím a poslouchám slov vyznání.
Nedokážu ti napsat co jsem chtě říct,
i přes třas vrukou jsem se odhodlal to zkusit,

Roztrhaný medvídek

Roztrhaný medvídek
Cítím se hůř, než zmuchlaný papír.
Je mi těžčeji než kamenu vlidském těle.
Štěstí se mění znedostupnosti až na hlubokou márniční snahu.

Půl hodiny v křesle, chvilka posezení

Půl hodiny vkřesle, chvilka posezení
Pláču, víš. to je to, když ti je smutno.
. rudé tváře pod šátkem.

Záložka do knížky

Záložka do knížky
Založen do knížky mezi dvé vzpomínky,
těším se přízni tvých řas.
Dva něžné doteky na každé stránce,

Obnošené kruhy

Obnošené kruhy
Pár vydřených rukavic na dně umyvadla,
a na nich růže, co nikdy neuvadla.
Na růži slza co spadla zvodovodu,

Vycházka po břehu cesty

Vycházka po břehu cesty
Nevím už po kolikáté se ptáš, proč se dívám na tvůj pláč.
Na pruh bolesti linoucí se přes tvář.
Kyselý hořkostí se line mezi stromy, když naříkáš.

Iris; Den pro květinu

Iris; Den pro květinu
Ztemněla oblaka nad tající vločkou
před rudým pralesem tají se dech.
Oslněn přebytkem kalného letu, cítím se nemocen, už nedýchám vzduch,.

Směj se víc..

Směj se víc.
Zlomeným pohledem dáváš nám znát, že chceš být ta, kterou má rád
zoufalým dotekem, snažíš se dát, jen trochu volnosti pro kolmý pád,
zakrytým úsměvem chceš se mi smát, že jsem se pokusil na místo slz,

Nehty a sklo..

Nehty a sklo.
Já že jsem samaritán.
Já, který lže.
Když spím tak kapou na polštáře prolhané sliny.

Otrhej květy!

Otrhej květy.
Tak tluč mne do prázdných míst, když už nedýchám.
Jen bodej do zplihlých plic a vypouštěj ze mne duši.
Stokrát to ucítím a srozkoší budu řvát bolestí,

Nechte mi dětský rozum - upoutávka

Tak jelikož se stala nemilá věc, a Písmák mi nefunguje jak má, tak se mi podařilo vložit jedno dílko jako bych ho vložil před týdnem, takže jsem vám vzal možnost mít ho v seznamu nových děl :o) a sebe připravil o možné kritiky a prostě mi to nedá a chci vědět jakou odezvu tohle bude mít :o)
Nechte mi dětský rozum -->
http://www. pismak. cz/dilo. php.

Nechte mi dětský rozum

Nechte mi dětský rozum
Neberte mi hvězdy, já si na ně maluji ovečky.
Neberte mi mraky, ty hvězdy vnich musí plout.
Nechte mi mé malé moře, ať se vlévá do velkých.

Jak voní smrt

Jak voní smrt
„Jano, jsi to ty. “
. vstal, když otevřela okno. Obrácená záda vzáplavě slunce popošla ke kraji stolu.

Stát nemusí..?

Stát nemusí.
Jsou věci na kterých nám záleží a trápíme se pro ně, zato naši vládní představitelé o nás starost zjevně nemají.
Co všechno jednotlivý občan musí a stát nemusí. Můžeme se uběhat a uhonit abychom plnili nesmyslné požadavky, můžeme potit krev a dýchat prach, ale je to stejně málo.

RH 0

RH 0
. na nose přistála směle, kapička krve co bála se téct, tak spadla, visela původně v čele, zpoceném, vrásčitém, plném cest. RH 0.

Cizí slova na mém čele - podruhé a píseň

Cizí slova na mém čele
Jeho život trpký byl a jako básník víno pil a opíjel se splínem.
Nasvůj hrob si nechal psát, "Až dohořím chci s větrem vát a chci být polit vínem. "
Ref:

Balada o bílém slovu..snad i pro bílou sovu..

Balada o bílém slovu. snad i pro bílou sovu.
Trhali vojáčka, na poli pod koni, vzatáčkách, kopyty zvonili,přání si plnili, rukama lomili.
Jako vlající mýtičtí ptáci, co ztratili práci a nemají čas,
hrajeme smumrajem dál si, a málem jsme ztratili, a málem jsme ztratili hlas.

A jedna kapka krve .

3. 11. 03
A jedna kapka krve .
A jedna kapka krve tě na nose hřeje.

Hrajem si s ohněm

6. 1. 2004
Hrajem si sohněm
Jen křižujte, palte a na zem se svalte, bez peřin krajek a peříček rajek.
Jen řezejte, palte a pomníky svalte, pár vteřin hrajte a z útržků vlajek,

Cizí slova na mém čele

5. 1. 2004
Cizí slova na mém čele
Jeho život trpký byl a jako básník víno pil a opíjel se splínem.
Nasvůj hrob si nechal psát,

Okamžik pravdy

4. 1. 2004
Okamžik pravdy
Já se bojím svých slov, že mne utvrdí vlži,
snad že vybrané cukrlinky zraní moje srdce a uspokojí zrůdné tváře.

Přátelský polibek

Přátelský polibek
Jak mne políbila,. já byl tak nesmělý, nebo snad jen překvapený.
Nejdříve jsme se tvářemi minuli, a dotkly se ústy,
poté se ve snaze políbit, já jí na tvář, ona mne na ústa, dotkly rty.

Nesmysl

Nesmysl
Vždyť všechno jsme si řekli, teď už se jen milujeme.

Ticho

Ticho
TICHO. pak uslyšíš vodu téct. TICHO. pak uvidíš ptáky snést,ticho, a na tvoje uši,už napadl lehký tér,.

Běžela ovečka

Běžela ovečka
Ovečka běžela, hore do kopečka,
a jak tak běžela, šlápla si na ježka.
Ježek ji popíchal, celičkou chlupatou,

Děkuji mnohokrát

Děkuji mnohokrát
Těch pár úsměvů mi ne a ne stačit,
a čas nás míní dál tlačit
a já se nezmohl na to,

Epitaf

". co jsem vytvořil se ztratilo v prach,
to vy jste to spálili nemajíc strach,
že bych se obracel v hrobě. "

Gradace a pomlky

Gradace a pomlky
S grácií slonovinné kosti, se vryješ do kamenů paměti,
jako do veliké cesty, tebou zašlapané oběti.
Snad potmě najdeš stuhu, kterou podvážeš si zrak,

V zrcadle jsi jiná

Vzrcadle jsi jiná
Mám tě rád tak to tak ber, a nechoď stím spát,
jinak tě sen, přivede o pár krásných snů,
Ref:

Chvilka vánoční pohody

Chvilka vánoční pohody
Zapletená vánočka jako tvoje vlasy vzlatý cop,
na ubruse sobrázky zusměvavých dob.
Svíčka voranžovém světle, jehličí vonící přes cukroví,

Žhne až pálí..

Žhne až pálí.
. posílám ti moc pěkný večer a krásné noční sny,
které ti posílám i se slzami na chvějících se listech růží,
se slzami touhy lpících na tom že my muži,

Lehce ojíněná..

Lehce ojíněná.
Obalena obvazy jako železnými pásy, chceš jako jediná, dotýkat se lidí.
Zahalena dotazy jako vytrhlými hlasy, ač nerada, víš co lidé vidí.
Vlhkost pálí a oheň zvedá obrazy.

Dejte mu víc...

Dejte mu víc.
Vítr se prohání dutými zvony, vyměnit svobodu za kus, dřívka.
Zapomeň že jsem ti psal, kéž by ti ten dopis nedošel a zároveň jsi ho četla tisíckrát.
Já se jen dívám, jak umírá slza.

Stýskáš si

Stýskáš si.
To slunce plné barev, tu zítra bude zase.
Víš, i ti ptáci co zpívají na stromech tě zítra potěší.
Až vstaneš, tak tě ovane lehký vánek.

Láska

Láska
Špinavá zeď, pár kaluží krve.
Ale ne, krve až za chvíli, když bude to prvé.
Bez letmých úsměvů, pobrána za ruku,

O lásce

O lásce
Psát o lásce je těžká věc,
kdo nepoznal je zoufalec.
Kdo poznal žár a neshořel,

Propleten provázky

Propleten provázky
Láska je od dětství provázkem života,
Vede nás po cestách, je dobrá pivota.
Taháme za konce, za jeden, za druhý

Kmín

Maminka a tatínek, nedali nám na kmínek,
teď brambory špatně trávím, jestli já se neotrávím.

Posílám štěstí

Posílám štěstí po listech květin, které pod tíhou rosy se klonily. Posílám štěstí a doufám, že správným směrem, neb kam, to nevidím. Posílám štěstí, vem si z něj plné hrsti. Je jenom pro tebe.

Barva krve..

Ladila ti barva krve, s polštářem kdys na poprvé,
překonala sílu studu, nedbala jsi na ostudu,
okusilas bílé zlato, a za to ti to stálo.
Stálo ti to za to.

A za mřížemi pláče Aladin

Jen jedna věta stačí ke vzpomínce,
a zdám se sám sobě, že marně se nesnažím.
A jedna věta, teď volá po vzpomínce.
Až poznám co nevidím,

Já beru si tebe

Beru si tě tak jak tě bůh stvořil, beru si tě takovou jakou sama chceš být.
Beru si tě pro to, co jsem stebou prožil, beru si tě a chci stebou žít.
Snad pro lásku, snad pro jiný cit, to co jsme byly budeme mít.
Snad pro touhu po něčem co bylo nám cizí, chci si tě vzít.

Vidina

Láska co pálí a ti co sní spali jsou na cestě přejetí a obutí vžal
Páska co šálí a ti co sní spali jsou na břehu vrženi do útrob skal.

Kytička

Kytka jako kytka, řekla mi maminka, to když jsme pohřbili za živa tatínka. On se moc nevzpouzel, on ještě spal,tak jsem mu do rakve kytičku dal.

VOJNA

Slyšel o tom vpohádkách a zvyprávění, slyšel ostatní vychloubat se,
jak je to tam pěkné.
nevěřil jim nechtěl tam jít, nechtěl opustit domov a ztratit pár let.
Nechtěl stříhat vlasy, nechtěl se oblékat do zelené,

Cesta pryč

Nečekali jsme to,ale odvezli nás. mysleli jsme, že takové nováčky brát nebudou. vždyť několik znás ani nedrželo pušku vruce. žmouláme čepice, kapesníky, kabáty.

Třetí týden..

Jsem tu už třetí týden, většina těch, kteří přijeli semnou, už tu nejsou, odvezli je domů, nebo se tam už nikdy nevrátí. pořád si říkám, jaké by to bylo, kdyby do mne vlétla ta kovová střela. vždyť je tak malá, neviděl bych jí. jen by to píchlo nic víc.

Andělé

Jak andělé,mávají, křídly,kdyžpotají.
poletíš, za nimi, a zámáváš, do krajiny, s námi.
REF: Položíš, na mou dlaň, jen pár růží, toskromnou daň,
naprší, na mou dlaň, tvých pár slz, to jako daň.

Jen tak, beze slov..

To co mi provedla, bylo horší než ledová sprcha, horší než kamenem do tváře.
Nechtěl jsem věřit, vždyť nebyla mrcha,a to co mi zbylo, stím se nikdo nepáře.
Skrytá naděje, možná pár slov, ne stím se neobejdu, já chci víc, prostě jí,
ne už tu první, ale druhou, a je mi jedno, jestli zté správné cesty sejdu.

Příjdeš?

A když ho křižovali a pršelo slunce, on křičel: "já budu se smát. "

Zatmění

". měj mě ráda já mám tě rád, ač andělé tak chcem si hrát. "

Imprese

Ruce nahoře sepjaté,
rvoucí se vztekle do nebe,
Zdají se býti odťaté,
ne od těla, jen od tebe.

Difůze

Ztratilavolnost s příchodem rána,
byla jsem bledá jak černá vrána
Doba je krutá a kolesa řvoucí,
lámou mi duši do pekla jdoucí.

Fůze

V zajetí doby je milión duší,
milión duší a jejich těl.
Po nich se kráčí a do nich se buší,
nesmíš se vdát i kdybys chtěl.

Deziluze

Čeho si žádáš ode mne, pokroku.
Děláš z nás pány strojů a otroků.
"Krví se upsat a věnovat údy.
Zašlapat do prachu vrozené pudy.

Jednou nestačí

Pro jeden hlas měsíc nespadl,
pro jednu slzu mravenec neutopil,Pro jednu chvíli pohled neschladl,
pro jednu radu člověk nenapravil.

Mysli!

Když už se ti podaří myslet, nemysli jen na sebe.

Jsi jako víla co přišla z neznáma..

Jako anděl jsi přišla zneznáma, stačilo pohledů pár. Tvá tvář byla halena ve světle slunce co zářilo přes okraj stromů. Zokna se valila ta světelná zář, já nemohl se vynadívat. Byla jsi jako anděl.

Už je to dávno..

Už je to Dávno.
Už je to dávno, co jsem Tě držel za obě ruce, tehdy věděl jsem co je to plát.
Dnes nedýchám a není revoluce, snad jen jsem zapomněl psát.
Už nevím, kam, které slovo, už sama neplynou,

To přejde

ita rána ostnem růže se někdy zacelí.
irána pěstí muže se někdy zahojí.
irána rezem ojíněná, je jako ve chvojí.

Víš, stačilo pár slz..

Čím to, že je Tě tolik,
a proč nejsem krev,
co chtěla bys prolít.

Vzdálená

Jsi mi tak vzdálená a já nemám slov,
zrovna ve chvíli kdy toužím Ti tolik říct.

Magdaléna

Já chtěl se trochu vyjímat, já chtěl být něco víc a o lásku se zajímat
a odpovídat na otázky mlčením.
A není proč se zajímat a není co tu říct, já miloval a přijímal,
A za mne múzy, psaly verše k mlčení.

Z první linie

Ať lituje kdo nezná, ať miluje kdo ví, ať obloha je hvězdná, nikdo nic nepoví.
S čistým průstřelem, dostat se k pánům, co sedí za stolema pjou kávu,
co je méně slazená než náš čas, kdy jsi vyběhl a zpoza nás stříhali z drátů sladkej hlas.
Ref:

Nech mě snít

Listí padá jako déšť, na tvé vlasy, na tvé řasy, no tak běž a nastav dlaň ať mohu snít.
Do tvých očí jako lesk,padl záblesk jako lásky a můj stesk, v tvojíchdlaních, počal téct.
Ref:
A sníh padá ať už chceš a nebo ne na tvůj stín,

Na pospas

To jméno slyším ve dne v noci, ve snech mě tísní dravý pocit,
že vše co mám, tu nechávám.
Odplavenomodrou krví, i gilotinu měli někdy na poprvý,
pod jejím ostřím led roztává.

Nestačí dech

Jíst a spát a modlit se a čekat na zpověď,
od faráře v zákristii dostat odpověď – "Zdrávas María, Otče náš. "
Věčné světlo plá a srdce nezná kamene,
proč se tolik ptáš, když stejně znáš hříchy mé a baldachýn nade mnou rudě plát.

Pláč jen pod víčky

Pláč jen pod víčky je o to bolestivější,
že růže jím zalitá,není spatřena.

Starosti

Mám takový pocit, že se sem prostě nehodím,
a tak vezmu pár kapslí a starosti zahodím,
někam dál než za hlavu.

Znak míru:

Panenka na hraní hozená do kouta, synáček zahodí starýho kohouta,
Táta si obuje děravé boty, nikdo neprožívá, teď to co ty.
Ref Zkusíš se vzepřít a nastavit druhou tvář,
Těžká je doba, kdy není svatozář - znak míru.

Čas běží po kolejích:

Na nohy si zavěsíme medajlónky sarnikou a na krk pověsíme kouli velikou.
A panty namažeme spálenym olejem, rezavou vodou zahradu zalejem.
Ref: Podívej se jak čas běží budem muset zase dál,
prohlídnem si jen pár věží nerad bych dlouho stál.

Zapomeň

Jako když kapku deště pohltí prach, zeptám se duše své, zda nemá strach,
Že spadne zvýše na hrbol zkamene, proč milujem sebe a druhé ne.
Tak jako roztaje spadaný sníh, zní zhorní partaje veselý smích.
Koho tam lynčují že je mu do breku, pod tvrdou ranou se schoulí pod deku.

Na vodě

Hvězda zářila, padala na ramena naše, padala na ramena naše.
Syna zrodila napůl zhrachové kaše, ta druhá půlka naše, je.
Dřív než se všichni stihli sběhnout kněmu, stihli sběhnout kněmu,
Ona ho ukryla do čerstvého sněhu, do čerstvého sněhu.

nic

pár výkřiků do tmy a pak ticho.
tak to je se vším.
nic není podstatou všeho.

Věřit

O to co sníme, se podělíme, stěmi co řežou do našich žil.
Naše sny blednou, se podivíme, když už náš život ztratil cíl.
Ref: Vše co se stalo, jen životem dál běží,
Že lásku získá, ten kdo na ni věří.

Recyklace (aneb jednou už to tu bylo) :

Slavíme svátky a když je zakazujem, běžíme zpátky, zlý lidi provokujem.
Stojíme včele slepé zbabělosti, tancujem čardáš – to všechno od radosti.
Padáme střemhlav dolů do propasti, střádáme léky, obvaz, hojivé masti.
Ref: Jak felčar starý otevře velkou ránu, pes do ní vběhne, zakousne bílou vránu.

Starej strom

Musíš mít jenom jeden sen a stím si vystačit,
Toulat se po nocích a smutkem skotačit – a už Ti zbejvá jenom žít.
Ref: Pořád stejnej starej strom, za tou budkou vlese stál,
A já jak malej kluk jsem si spatronama hrál.

Obrazy duše

Je jako obrázek, já na ni maluji, a přesto nevím, zda se smím smát.
Já jako malíř, co sahá si do kapsy, pro novou štětku, že půjde si hrát,
Znovu dnes zapínám lampión do deště, stebou jsem vněm chodíval mnohokrát…
Ref: A proto prosím, má milá nechoď pryč, já bych chtěl sám s tebou tu být.

Růže

Já znám jednu dívku, má nad sebou strom a ani hrom už jí neprobudí.
Ta mohla být má, já chtěl jí to říct, že je bláhová a já možná víc.
O lásce nezpívám často já vím, hrob pokrytý bílým hedvabím.
Pár květin jí dám a zelený šál, proč jsem se těch polibků jen tolik bál.

Láska na laguně

Už slunce svítá nad lagunou, a racek padá skřídlem zlomeným,
A hledám chvíle, které budou konat dobro tvorům znaveným.
Tak jako racek padá já se cítím, znaven, každý mne odsuzuje,
ale jakým právem,Si troufá říct, že necítím, tu touhu která svírá.

Nuda, či stesk

Žádné slitování, sobtížným hmyzem
A žádné milování, natož ňáká přízeň.
Prach pouzí vyděrači milovníků nudy,
Nechci říkat co jsou, půjde to i bez ostudy.

Jak Černá kočka

Černá duše, černá kočka vtemným koutě našla myš,
Prokousla ji obě ouška, šeptala jí jen si křič.
Černá kočka malý úděl vtomhle velkým světě má,
Ať se lidi mají rádi sem tam vnoci zašeptá – a chrní dál.

Kulisy

Žít, nechat se líbat od deště – když mží, a havran sedá na koště a já nezapomínám – pro co jsem troufal žít.
Žít, a milovat se svášní, je moji sestrou znáš ji, já nezapomínám, jenom si troufám žít.
Vím, o co tu kráčí, déšť mi vlasy smáčí, já nezapomínám, jenom chci svášní žít.
Ref: Temný útěk domů, za kulisou hromu, zkoušíš najít domů cestu svou,

Slzy

Když slunce zamkne svoji tvář
do černé truhly zmosazi,
složím svou tvář na oltář
a nelituji pro slzy,

Svítá všem

Obrazy stárnou, malířům závidím, mé lásky stárnou a jiné nevidím.
Když vůně vanou motýli vzlétají, vstoupíme branou a zhasnem potají.
Zhasneme hvězdy, jež svítit nemají, poznáme někdy že rány padají.
Ulehnem vpláči smích zevšední a píseň ptačí zní když se rozední.

Až usneš

Až usneš na chvojí, hlavičku podepřeš si
Přijmeš pod obojí, na čelo napíšeš si
Že lidé bojují, to kvůli vlastní vině
A ti co obstojí upadnou vmemorie.

Parte

Copak se vážně nenajde nikdo, kdo by jí nahradil. Teď tam chybí jako černá tečka. Chybí tam a je jí smutno. A vlastně je to smutno mě, protože nechybím tam, kde ona chybí, a chybím tam kde ona nechybí.

Už dost!

Přestaň se rovnat monumentům a začni si na něco hrát,
já nechci tě ztratit do momentu, kdy můžu tě svým tělem hřát.
Jak vychladneš od mého doteku, jsi pro mne vábnější víc,
od téhle chvíle až k útěku, kdy můžu zas vyjít ti vstříc.

Bez názvu, prostě poděkování..

Plamen všímavosti otevřel Ti víčka,
plamen dobra pohladil tě po vlasech. Kdes chyběla tam hořela ti svíčka,
ostatní nechávalas v úžasech.

Iluze

Jako ztracená zvěř v pokroku lidstva,
ženem se vpřed a nechceme lkát.
Už nelze teď psát jen slova čistá,
leda se na ně znova zas ptát.

"Vrať se a zůstaň tam":

Škoda těch ztracených slov,těch úsměvů co mohly hřát. Těch prolhaných a přece vzácných postaru stavěných snů,už nechci a přece budu se pro ně obětovat.

Co jsme to zač…

Připla stuhu na své vlasy, přes své temně černé řasy, neviděla ani na krok dál.
Přes slzy a přes fábory, na mraky a temné hory, posílala polibky jen tak.
Přes slzy a přes vlaječky, vyšívala na kraječky, malé křížky jako vodoznak.
Ref: Že jí zmizel přítel jako pták.

K nebi

Chtěls jít cestou svou,…a zavřít za sebou,…klika cvakla dveře letí,…Matka přišla o své děti,…jenom náhodou…
Ref: Projít zahradou a vláčet za sebou svůj stín, a jít za tebou,
cestou dělat stopy vtrávě namoklé a vnoci, ti zpívat pod oknem, že už spíš…
Svítí slunce zář,…Já pročítám svůj snář,…to co se mi zdálo, …jestli se mi i stalo,…že jsem ztratil tvář…

Není nám po vůli, od rána do noci.

Dal jsem si do očí, dva malé plátky,
Stříbra a oceli, už nejdou zpátky.
Však ňáká vina či –mrazení vzádech,
Jsou jenom ve chvíli, kdy přijde nádech.

Cestou se dívej

Smutná jsou slova jež se nedostanou cíli,smutná jsou slova v kámen vyrytá. Černý je prach, jež kapka krve zvíří, a když se vpíjí, snem se zalyká. Stříbrné stromy, kvetoucí jen na půl,lámou se větrem,pod Tvým dotekem,Smutná jsou slova, lámoucí jen na půl,a smějící se dalším obětem. Tak jako dráty prořežou se masem, vyjdu já vstříc tvým něžným dotekům.

Zač? (Výkřik)

„Já chtěl mu hodit provaz, však vmé ruce vězel kámen. Stal se omyl. A mám za to pykat. Za to, co jsem nechtěl učinit.

Nač je nám!

Když rána nerezaví, na co jsou střely, když anděl nešediví nač je nám láska, když bozi zešíleli, tak na jejich skráních, nebyla vráska. mé tváře jsou znavené. mé čelo pot.

Hrob

Raděj půjdu rovně a budu kopat hroby, pro moje sny, mé bohy, kterým se nikdy nevyrovnám. Ve velké řadě budu stát, vedle dalších takových, ale stejně, přede mnou, jako neprostupná hráz, budou ti, kterým zasvětil jsem více než jen hlas. Touhu v srdci, ostrý žitný klas, co probodává osinami ty bohy, zas a zas. Nechci plakat, pak bolí to méně, mne či bohy, na tom už nezáleží.

Blázen

"Hej. Blázne. tvá tvář se smutně kloní. proč tvé oči slzy roní přes zamžená víčka.

Zítra

Pro směšný den, pro blbý ráno přišels o stín plamene, a přišel v plen nahřátou párou odznak a stín naděje, a neměl by ses smát. Falešný úsměv byl v tu ránu, jedinou Tvou starostí, a tvrdý úder co se skrýval, v pohlazení z trpkosti, tě nemohl už hřát. Ref:Do otevřený rány, kam padl stín, tam klovou vrány, a šlape Tvůj syn. Nám budou známy, cesty nás tří co byly dány, s pozdravem vší.

Ze školních lavic:

"Není těžké z hlavy výrok říci, a natož napsat na lavici, co bys řekl o té lvici, z prví řady s hřívou plavou, co si potřásá svou hlavou, co se směje, co se dívá, na tebe, jak na debila. "

Nesmutni, to k tobě nepatří:

Ať to slunce co ti svítí není až tak krvavé
a slzy co tekou nejsou tak slané*

Svíce života

Na pár dní si propůjčit šat, a jen pár hodin si nevinně hrát, A pořád lát, že nemohu spát, když tu budeš takhle stát, a světlo plát. Ref:
A pár svící , na práh dát, a pak se dívat, a smutně lkát, že splynou v řeku. A pár svící na práh dát, a pak se dívat, dětem lhát, že splynou v řeku. 2*
Potom snít, a ve snu se bát, že už nemá co si nechat zdát, A žít , na dvakrát, jednou půlkou vžd jen umírat a snít.