Písmák Jsem děsnej umělec a roním krev, kape na klávesnici
JSEM DĚSNEJ UMĚLEC
Jak ráno votevřu oči,nevidím klasickou stěnu a na ní pruh světla, vidím, že ranní stříbro sebou šlehlo na můj strop a posypalo mi víčka sluncem (neptejte se jak si můžu vidět na víčka, a vůbec se mě už od teďka neptejte na vysvětlování něčeho z mejch veršů).
Pak se neprotáhnu v posteli a nenadávám na novej den a na toho krypla, co vymyslel vstávání, nýbrž zpod peřiny mi unikne něžněteplý život a já s víčky slepenými beznadějí ohýbám se pod batohem, ve kterém si nesu svůj osud.
Pak se nenasnídám (a proto ta část v básni není, ta nikdy v žádný není, páč toust se sýrem a s kečupem prostě nejde metaforicky opsat, jo a navíc správnej umělec nežere, jen dejchá závan zítřků, maximálně, maximálně jo -vdechuje kouř ze spáleniště dne a když už má fakt velkej hlad, pije něčí slzy)
broučci slaví lásku každý den
Tak prosím: motýl, beruška, housenka, larvy, a věta: ,, Dnes se koná na pasece velká sláva" a taky věta ,, Pómóc, chytla tráva a vše hoří, zachraňte moje larvičky"
Dnes se koná na pasece velká sláva. Je prvního máje a broučkové slaví svátek lásky všech broučků, ačkoli broučí láska je trochu jiná než lidská. Broučci se mají rádi všichni navzájem, ne jenom ve dvojicích. Je to tak proto, že když se třeba berušce narodí dvacet miniaturních berušátek, pozná je do chvíle, než jde na návštěvu ke své kamarádce berušce, která má také dvacet berušátek, a tam se malá berušátka pomíchají: taky kdo by je od sebe rozeznal.
Přišla jsem bosá před Pána Boha
Přišla jsem bosá před Pána Boha
Řekl mi holčičko kdepak jsi byla
Byla jsem posbírat ve světe tretky
Na co a pro koho jsem netušila
Dialog pro dvě duše, jedna druhé ublížila...nebo jak to bylo
Dvě duše sedí a popíjí kávu. Stalo se mezi nimi něco hrozného.
J. : Je mi to děsně líto….
Vincent Van Gogh, úvaha Arles
Moře jsem viděl již vArles.
Viděl jsem jej ohraničené přístavem. Viděl jsem jej i neohraničené ničím. Na břehu moře vArles jsem seděl a přemýšlel jsem, jestli voda, která omývá břeh je pořád jedna a ta samá, nebo jestli se vyměňuje a kbřehu tak díky vlnění oceánu dorazí voda která před půl dnem byla daleko odtud.
čejdy a Hejvy jsou možná andělé
Čejdy seděl na vysoké zídce městského hřbitova. Koleno měl pod bradou, druhou hubenou nohu svěšenou dolu. Celý byl takový nějaký zkroucený, jako vždy. Tvářil se nanejvýš naštvaně, jako obvykle.
momentka prázdniny
Bude-li místo ksezení, napíšu na trase Hloubětín – Můstek povídku, řekla si.
Metro přijelo a dva kluci odešli a uvolnili kus lavice.
Sedla si a začala psát povídku.
V metru bylo tepleji než na nástupišti.
o nenávisti
Stařeček s hošíkem putovali aNikam nedošliNeměli v mých představách žádnej SmyslJen mi prošli hlavou Odkud kam. Stařeček s sebou asi nese všechnyMoje vzpomínky a hošík je malejIdiot, co neumí mluvitA kdo se pak diví, že jdouHlavou zbytečněDva sedláci v mý hlavě mlátili ObilíA mouku, co umleliNaschvál pochcaliBlanka, Petra,KatkaA RimmerPřišli na oběd A tvrdí, že jim nejlíp rozumímNěkdo tu rozvěsil moje FotkyTy nejstrašněnjší a nejtrapnějšíKoná se vernisážPronáší dlouhou řečMoc pěkně mluvíO tom, co je životA jak ho žítDostávám medailiOd těch debilůZa to, že to všechno vímNobelovu cenu za teorii žitíOskara za svý maskyTýtý a zlatý soply z nosuA tak promiňte,Dnes ještě nemůžu začít žítMusímLeštit všechny ty sošky.
Přírodní rovnováha
Pavouk má smrtelný strach
že ho zavraždím
Já mám smrtelný strach
že mi v noci vleze do nosu.
Pavoučí příběh druhý
Ty a já jsme jedné krve,pavouku
a chápu, že ses vydal machrovat kolmo po zdi
ale mohl by sis voblíct aspoň šusťáky
máš fakt dost hubený nohy.
Tajemství nebe
Když přijdeš do nebe, to nejkrásnější na tom, to, co tě přivádí k šílený radosti, to, co sis neuměl představit je ta vůně tam.
Neumím ti ji popsat- vždyť víš, vůně jsou nepopsatelný. tak jako nebe - ale můžu se o to pokusit.
Je to něco mezi vůní tvýho oblíbenýho jídla, který ti pořád dokola vařila máma, vůně tvý vlastní peřiny po pár týdnech, taky jako když se na podzim pálí listí, vůně kůže někoho strašně blízkýho,taková ta vůně, která ti připomíná tolik pocitů najednou.
Co mi zpíval strážný anděl
chci z tebe dostat velkej pláč
tak neděkuj,vždyť nemáš zač
chci dostat tě na podlahu
chci vidět tvoji odvahu
Muž,který žil v hnízdě
V horách žil muž.
Žil bokem od lidí, kteří bydleli v dřevěných chalupách. Lidé měli kamna, oheň, kožešiny k přikrývání, zvířata v ohradách a obilí na polích.
Muž bydlel ve velkém hnízdě.
popěvek
Dnů je tak málo
vstávej radši brzy
pij hodně to aby snad
nedošly ti slzy
tolik místa...
V srdci je tolik místa pro lásku
V člověku je tolik místa pro prázdnotu
V životě je tolik místa pro smrt
V ústech je tolik,TOLIK místa pro ticho
jak jsme křehcí
jak jsme křehcí,my lidéjak jsme malí
Vlasy tvé a vlasy mésvážem do jednoho copumoji kůži a kůži tvou přilepímeKostmi ovinu se kolem tebeAž se budem držet pevně-hodíme se do schránky a odešlou nás na věčnost
Jak tiché jsou naše hlasy
Pošťák vybere nás ze schránky-Ach,další balík na věčnosttak tiše,třeba nepozná,že kůži slepili jsme slzamikosti svázali jsme šepotemza nehty máme tichá přánítak tišetřeba nepozná,jak křehká je to zásilka
tajemství života.....V autobuse??
"Jiřinko. Dojeď pro Kamilku,že už má doma večeři. "
"Ano, mami"
"Nasedni na devítku a jeď jednu stanici. "
"Já vím,mami.