Písmák Paměti alkoholika
Do téhle hospody fakt nechodí moc lidí
Je liduprázdná tak, jak celá planeta
Vtom jednom zvesmírů, ve kterém každý vidí
Že je tak vyprázdněn, jak stará paleta
Romance nad jarní Prahou
Jas, co by vzáří svítil zlatě
Má dosud azurový tón
Jen co si jaro stáhne gatě
Už začne foukat na trombón,
Josef Kajetán Textil
Praví čeští vlastenci
musí být jak vlas tencí.
By tuto potřebu skryl
Tak Josef Kajetán Tyl.
JEDNO MÁJOVÉ ČTYŘVERŠÍ
Socha je strašně krásný kámen
Hudbu lze prohlížet ušima
Přeneste zvuky na pergamen,
uzříte: náhle duši má.
Sonet s vyhnáním z ráje
Ráj svjezdu zákazem, poslední vůně květů
provívá branou: Jděte, množte se.
Jen Adam stále ždímá vhlavě větu
o Evě, zradě, hadu; setřese
Confiteor masochisty
Co je to za vrchnost, jestli nás nebičuje.
Co je to za drába, když nedá do klády.
Čin proti MRAVům přitom správně čuje:
- hubení MRAVenců u každé zahrady.
Závěť bezdomovcova
Kráčejte vsmutku, neboť barva černá
je dávným návodem, kterak se potrácí
dřív, než se rozhodl pít víno po cisternách,
než byl Bůh odsouzen kveřejné kastraci,
Král záchodů
Král záchodů je vlastně vyvolávač
dá včelí jed za med; to jako za strdí
a když pak zázračně vztyčí se jako vstavač
každý mu uvěří, že hovno nesmrdí
PŘÍZRAK SVOBODY
Na Foru Romanu se Slunce rudě sklání
zní koňské řehtání – to řeční Incitatus
Bohové bez kalhot si vykračují strání
prodávat odpustky – však jedině kus za kus.
JINÁ PÍSEŇ O STĚHOVÁNÍ DUŠÍ
Možná už je jen pro legraci
chtít mluvit o reinkarnaci
a o všem, co zní vyplývá
Však snadno poznáš, že se sluší
POSLEDNÍ DOBRODUŽSTVÍ ROBINA HOODA
JÁ, HOOD ROBIN, NI BOR DO Ó, HÁJ.
MAT. ZELENÝ JE LES. SELE JÍ, NELEZ TAM.
CO JE – ALESPOŇ PŘIBLIŽNĚ – PŘESNOST?
Čtyři apůl miliardy let
jsme cestovali rychlostí
půl bilionu světelných roků za nanosekundu
Proletěli jsme čtrnáct miliard paralelních vesmírů
Zatrubte prdelí v tubu: Ať žije náš otec Ubu!
Když podvodníkům padaj masky
toť důvod, by nám vstaly vlásky,
neb není už proč tajit
že cestu od koryta vlády
Brakova literatura
Tarzan zrodu Opů
Dneska těží ropu
Je zněj dávno uhlobaron,
Který je na úhly kanón
Zlatý pohřeb programu
Co všechno dneska lidem říká
Zdánlivě prostá politika,
Jež přitahuje opratě,
A zvolna život osekává
Noční pradleny
Když cesta dlouhá černou tmou tě vede
stepí, kde měsíc řeže noční tmu,
kde na útesy holé dopadá světlo bledé
jen těžko unikneš osudu hroznému
Ach synku, synku
Ach synku, synku koho volíš. :/
Prdel si s tím táto vyliž. :/
Volil bych, volil, je jich málo :/
Volební kolečko se zlámalo :/
Báseň
Šla láska pokojem a kanuly jí slzy
Nikdo ji neviděl, nikdo se neusmál
přišla se zpožděním a odešla moc brzy
Nikdo ji nepoznal, jen já jí zamával
Vánoční pohlednice
Píšu ti do sněhu a sněží do klavíru
a vločky drnkají o struny napjaté
jen přezimovat, žít a neopustit víru
že osvobodit lze prosincem zajaté.
Cesta lásky
Cesta lásky v listopadu
zdá se divně blízkou býti
od západu do západu
voní jako loňské kvítí
Jeden sen
Vždycky tak večer při měsíci
Když vyjde tiše nad domy
Vyprávím hvězdám o svém strýci
Co nosil za kloboukem svíci
Odpověď Issové a Mádlovi na jejich písničku.
Ať už holka, nebo kluk,
hlavně, když je to tvůj vnuk.
Řekni jim, ať neblbnou
a kurnám se nehrnou.
Severokorejské rozpočitadlo
Kalamajka Kim-Ir-Sen
kdo s tím přišel, ať jde ven.
Kalamajka Kim-Čong-Il
narodil se krokodýl.
Dvakrát z hospody
Tomuhle už říkám hnus:
největší v dějinách světa.
Když chytne strýc tetanus,
může vyléčit ho teta.
zase z hospody
Sebevrahův pes
Proč ten pes tak smutně pláče.
Pán mu právě z okna skáče
Rodinný výlet
Ještě z hospody
Maloval malíř, maloval
a pak svý obrazy spaloval
že se chtěl každý den opít
tak potom neměl čím topit
Balada
Pět koní mi přítel Lucifer dal
A prstýnek zlatý, vněm rubínu zář
Bych sestoupit mohl až do průrev skal
A uviděl nebes mladistvou tvář
Z hospody
Popadni ten rožeň
a pak se jím ožeň. -
-sele letí jako ptáček
začalo období rvaček
Apatykářská
Zdá se mi, že je to marný,
asi budu vždycky,
sotva vejdu do lékárny,
trochu apatYcký.
Zas na lidovou notečku
Pod našima okny
kvete koniklec
včera pekla bok, ny-
ní zas voní plec
Generace
Vychovávals, vychovávals
ceréčky a synky k tanci
k tanci rovnou po obloze.
A teď vyšli ve své kráse:
Na houpačce
Ve stínu jedle skoupém
Nad řekou klikatou
Čert houpačku tam houpe
Svou rukou chlupatou
Píseň ze staré operety
Pardálí oko volá: Křeslo sem.
Pardálí oko bude vítězem.
Nám zbývá pouze, bychom čekali
Až usmíří se oko pardálí
Letní podvečer aneb Pocta Vítězslavu Hálkovi
Slunce rudá kulička
k obzoru se sklání
mnohá potu kapička
věnčí leb i skráni
Na lidovou notečku (zas)
Okolo Seče
voděnka teče
jdi, Jano za Mařkou
vem si ji vkleče.
Následek globálního oteplování
Okolo Třeboně
pasou se pakoně
pasou se pakoně.
Horké letní odpoledne
I. Odpolední slunce rozžhavilo město do běla
Kolem muzea sušenek
Prošel pohřební průvod
V čele šel mladý básník
Zabijačka aneb žádný hněv a žádná rvačka
Kraj zamyšlený
Nad nesmrtelností chrousta
Pod hnědou blátivou zmrzlinou
Co lepkavě teče po lokti
Terapie hrou
Jak by to řek de Sade
Nač na mysli klesat.
Co se nedá prožít,
Dá se aspoň napsat.
Sonet s časem
Snad jenom když jsme chvíli zcela sami
Lze cítit: není čas a není ani svět
Letadlo kreslí čáru nad střechami
Alespoň chvilku posedět
Probuzení jara
Včera můj kocour datum prohlédl si
a ohon zvedl a napřímil mžikem,
pak křepce po schodech vyběhl jako kdysi,
a spustil jaře rozkošnickým křikem:
Krajina
Nad městem minula letící telemarkem
Sny zdětství na střepy rozbité, rozšlapané -
- Tři mlžné postavy bloudící jarním parkem,
Kobylka, saranče zhrtanu vykašlané
Jak to vlastně bylo
Letěli ufoni
z Macchu Picchu
nejeli na koni
ved je picture
Zas na li´dovou notečku
Pod našimi okny
kvete z růže květ
připoj se má milá
k síti niternet
Lev Nikolajevič Tolstoj
V Poljaně Jasné si kdysi
Tolstoj Lev Nikolajevič žil
nejedl maso, psal spisy
a bos alejemi chodil
Soumrak
Stín lesa pole přeběhne
až špička borovice
krajní stavení dolehne
a vstoupí do sednice
Běda
Pole plné brázd a vrásek
co se táhnou, až se ztratí
za Čertovým mlýnem
Průvod nahých pornokrásek
Dům, na který padá bomba
Dům, na který padá bomba
ještě stojí
A chrání skořápkou svých zdí
zbytečně a uboze
Zatímco ještě jede
Jeli v autě
a stáda slepých koní
přebíhala neznatelně přes oblohu
v podobě mračen
Labuť
Kolem mně seděla panna
tváří i zády ke mně sedla
má záda o strom opírána;
a karas veplul v napajedla
Pan Někdo
Jdu pustou ulicí. Nikde nikdo, jen já. Jdu a o něčem přemýšlím. Nevadí mi, že tu nikdo není.
Praštěnej sen
Já blázen tančil v ulicích
A náhle zaslech zpěv a smích
Na Malostranském náměstí
Mě málem stihlo neštěstí
Nedokončená
Jako strašně chladná kráska
Jako zrní nezaseté
Nebo nevyznaná láska
Je má báseň kterou čtete
Pokolikáte už?
Co poeta jsem spleten
že to, co píšu"Květen"
si přečtu jako "Máj"
Za všechny příklad jeden
V krčmě sedmi moří
Moře je slavnost, co začíná kdesi
blizoučko za rohem, stačí se zúčastnit
snad je to dokonce tady za těmi lesy
mezi pni borovic lodě a vlnek třpyt
Italská trattorie 1914
Nebe je nekonečná
pláň, která nezná mez
víno roznáší slečna
a nahoře je bez
Othello, šitý na tělo
Kdysi benátský maur Othello
si v jednom domě začal pletku
Shakespeare vyčmuchal, co se dalo
a složil o tom operetku
Pavel Daneš
Je březen měsíc tání
kdy jaro na zem slétá
Z jednoho milování
jsem spatřil světlo světa
Povinnost utrpení
Únavou z revolucí
usíná lidstvo v chůzi
Až se chce zařvat:“Kruci.
vždyť peklo - to jsou druzí. “
Sonet s proviněním
Ostrovy v řekách, tiché zapomněním
kluk vítr prolétl smuteční lístky jív
tvé ruce zasněné večerním letním chvěním
Už jenom uvěřit, že je vše jako dřív
Sonet s akrostichem
Alkohol života se lačně vpíjí v hlínu
Lék navždy na všechno a taky na lásku
Evoe. Moci žít a nepocítit vinu.
Nahota Evina ze svatých obrázků
Na lidovou notečku
Černé oči, jděte spát
jděte dneska s někým spát
ať nemáte ráno hlad
ať pak máte z čeho srát
Sonet s kocovinou
Ťal měsíc do Seiny svou šavlí skosenou
Zlo s Dobrem souloží v dráždivém nepřesnu
co zbývá - pozvednem ještě číš zrosenou
než také usneme tím spánkem beze snů
Sonet s úšklebkem
Ňu, ňu, ňu miláčku, jahůdko v době sklizně
sladká jak mejdlíčko, dřív než ho vyzvracíš
jak kornout zmrzliny, každý si připolízne
ty se však lízáním tak nějak neztrácíš
Sonet s povzdechem
Balíček karet, modrá chryzantéma
Christian Dior v mlžném oparu
péřový vějíř, obehrané téma
známé a prastaré hrčení kočárů
První smrt
Chlapeček utrhl hlavičku medvídkovi
Medvídek plyšový sotva mu něco poví.
Medvídek plyšový holt musí držet ústa
A zatím v chlapečkovi ta krutost dále vzrůstá
Jedno marné odpoledne
Někdo šel po schodech a slyšel jsem, jak dýchá
před mými dveřmi stál a sto let neklepal
a sto let neklepal a chvíle byla tichá
a pak se otočil a šel zas o dům dál
Sonete!
Růže, co nekvete, má vždycky nejvíc trní
pach moči táhne se z hostinců předměstských
Bůh šest dní tvořil svět a teď už jenom chrní
a z hřiště za řekou se nese dětský smích
Milostná
Až jednou láskou k tvojí kráse změknu
Plný sud piva v krčmě poručím
Tlustý a plešatý já před tebou si kleknu
A řeknu: "Madam, za nic neručím
Melodie
Zatímco jiní žijí
Aby se život žil
Já slyším melodii
Co nikdo nesložil
Sonet IV.
Láska je, když se petrklíček
promění v kámen Koh-i-noor
Když muž jde dívce pro střevíček
za devatero řek a hor
Sonet III.
Erató, dcera Mnémosyny
slaďounce zbytečná, jak pozlacený šperk
lajdáčtí studenti ji berou na prázdniny
a pak jí neumí dát ani polibek
Sonet II.
Má růže z Montmartru má světle žluté vlasy
nit z dětství v úsměvu, podobná Manoně
A tichou vzpomínku ze snů na dávné časy
když kvete hladivě na bílém záhoně
Let mouchy kolem rozpálené plynové lampy
1 -
Tam pod lesem je chalupa
kde žije dívka Marie
tam přišel Edgar spanilý
Sonet
Jak bílá lilie ve zlaté řece vlasů
jak svíce bělostná, rozžatá navečer
či dávná madona ze starých zašlých časů
a navždy samotná, jak bílá Sacré-Coeur
Pohřeb
Varinta A -sen:
Hřbitov v noci
strom ve větru
Exaltované koruny olší
Báseň ve stavu zrodu
Muž, který píše volným veršem báseň
je vlastně podvodník
chce napsat všechny obrazy
které hned po namalování spálili
Divné odpoledne
Mám divnou náladu
A láhev od piva
tak píšu baladu.
Často to nebývá
Srpnové odpoledne
Dnes počasí je hnědé
Jak oči poutníka
Co na bicyklu jede
Okolo rybníka
To je holt ta železná logika
Každý ví, že podle legendy se bůh Apollón zamiloval do nymfy Dafné. Málokdo už ale ví, že to nebyla Dafné, ale Dafnie. Dafnie jsou pro akvarijní rybky. Apollón byl tedy akvarijní rybkou.
Nekonvenčně strávené odpoledne
Každý týden chodím odpoledne na hokej. Nejkrásnější je, když hráč nezvládne půlobrat, puk se vymrští, čísne obránce po tváři, roztříští plexisklovou bariéru a vzápětí hobluje tváře diváků. Hokejka se láme o tyč branky, přičemž podtrhává nohy brankáři, který se kácí na branku, jenž s třeskem puká ve svaru, proráží jeho přilbu a zajíždí mu lebkou hluboko do mozku. Hokejistova noha se vymrští, brusle rozpárá obráncovo břicho, prorazí plexisklo a noha se o hranu mantinelu s praskotem láme, tříští a poltí bruslí stehna sedících náhradníků.
Takovýho sexu!
"Pane, vy jste mi položil otázku na tělo. " ohradila se. Otevřel ale branku a vešel. "Jak se to vezme.
Mravenci v texaskách
Při pohledu na mravence vždy pociťoval pohlavní rozkoš. To je ale nesmysl. Jak někdo může při pohledu na mravence pociťovat pohlavní rozkoš. Je to přesně naopak.
Konečně - co se dá dělat?
"Pánové, zadejte se, prosím. " Zadal se. Zadal se jako slovní úloha Jaroslavu B. , žákovi VI.
Jen ty a já, miláčku!
Na to, že prožil celé dětství ve stavu kómatu, byl neuvěřitelně inteligentní. Mistrně rozeznával světlo od tmy. Dovedli byste si představit, jakých výsledků by dosáhl za normálních okolností. No to jsem si mohl myslet - nedovedli.
Paměti gymnazistky
"Tomu říkám rozumná řeč," pravil strýc Mnislav a vypustil zlého ducha. Duši vypustil vzápětí. Škoda. Zítra mohl mít šedesátiny.
Jindřich Krahujec
Každej jednou zajde. I Jindřich Krahujec zašel. Jindřich Krahujec včera zašel. Jindřich Krahujec včera zašel do bordelu.
Třeba taková loterie
Včera jsem si koupil los. Ano, i já jsem si koupil los. Krásný los. Čtyři nohy, dvoje dveře, mohutné paroží.
Ovšem, je to léčka!
"Já že vypadám jako střevlík. " zařval zajíc a rozstříhal ušima můj obraz. Neměl to dělat. Byla na něm Charlotta Cordayová jak se vdává za úplně nahou lokomotivu.
Jaro
Haló, slečno, neviděla jste tu někde tříbarevnou kólii. Že nejste slečna. Že jste stařeček. Promiňte, nevšiml jsem si.
Ale na druhou stranu, ono už potřebovalo sprchnout
Včera jsem venku spadl do kanálu. Předevčírem jsem se vynořil v Hamburgu, minulý týden v Paříži. Kolik je vlastně už hodin. Je tam skoro dvacet let pod nulou.
Děvce_ kterou její pasák polil kyselinou sírovou
Za to, že jednou dala mi
a řekla: "Bez placení"
hned vitriolem do tlamy.
no to je vyražení.
Bezcestí
Co tedy zbývá. Potácet se dále
od čerta k ďáblu, z basy do basy
Jinak jen chlastat. To se nediv ale
že nenaroste člověk do krásy
Pohřební
Vole, to byla děvka přebáječná
každýmu dala, mě prej měla ráda
Ta nebyla, jak jiná lehká slečna
když nemáš prachy, ukáže ti záda.
Účet
Tak nás tu máte všechny v jedný řadě
Teď musíte si jistě chrochtat štěstím
jsme tady všichni, takže popořadě:
já, Franta, Čudla, co hned dává pěstí.
Po přelíčení
Tak sedum tvrdejch, jménem republiky.
Prej slevili, že nejsem firma známá
teď mě však čeká hrůza bez okliky:
Krz lidi prodrala se ke mně moje máma
Ještě jsem nepošel
Máš holka, tělo jednu podlitinu
a jeden hrbol, šrám, jak kupu lodních lan
Tak že mám vodprejsknout a nedávat ti vinu.
Věříš, že najde se snad eště ňákej pán.
Kdybych byl básník...
Kdybych byl básník, napsal bych ti dlouze
jak láska má je plná poezie
A zatím se mi láska válí v strouze
a patří do ní žár i onanie
Jak na Nový rok, tak po celý rok!
V restauraci "U Kocoura"
coura
mžourá
do vizoura
Dialog
Přišel z kraje mlžných cárů
Nalil mi jed do poháru
Řekl:"Vstaň. "
Měsíce bílá, dutá leb -
Vánoce
1 - Tak tedy přišla jsi.
A já už nečekal
Posaď se, Delfíno
přišla jsi vzpomínat.
Jeden takový sonet
Představ si halu staré školy
s Máchou a Erbenem v podobě od Hynaise
S Němcovou, Zeyerem v té zaprášené kráse
Před nimi holčičku s plechovkou Coca - coly
Cesta nocí
1 -
V místě, kde s cinknutím se dukát staré ražby
dotk´ kostky dlažební, tam vymaněna z pout
Isis se zrodila z kamenné pražské dlažby
Procházka nočním lesem
Svit Luny mlčky tříští se o listí
co v nočním lese tajuplně svistí
Jdu kolem skal, jimž stojí vlasy stromů
Chuchvalce ticha zní jak stovky hromů
Vodník aneb Pocta K.J.Erbenovi
Incipit: Seděl vodník na topole a každýmu říkal vole neb měl špatnou náladu že tam sedí o hladu I. Vstala dívka, vstala zrána a hned byla nakopána svou matičkou v útoku hnala ji hned k potoku Musela tam vyprat prádlo neboť už poněkud smrádlo a tak běží cestou lesní tam, co proudy vody běsní U potoka překvapení - - potok totiž vůbec není k jezeru se dostat musí stopne si divoké husy Smilný houser bere děvu že jí dá hodinu zpěvu prokoukla však jeho čachry znalať dobře tyto machry amantovi láme křídlo by sedl, kde vody zřídlo. II. Sotva prádlo vybalila náhle ztuhla, v tváři bílá: Z vody na ní kouká vodník na břehu je jeho pomník Okouzlena jeho zjevem zkouší jít na něho s medem Vodník pobízet se nedá přesně takou dívku hledá mnohá chvíle sladce projde Sláva vám, doktore Freude.
Poslání do blázince
V ponurém parku piš do písku jméno moje jako při svíčce
a dožij se léta, abys vila věnec, který pak pustíš po říčce
a už kličkuje podél mlází a do písku píše mé jméno
jako by uschlou větví, co v ruce držíš, je vykrouženo
Ústřední půjčovna filmů
U pokladny mu stál
Kanec s cizincem
Marečku, vyndejte mi péro
Byt se žlutým mravencem
Víte - nevíte
Ve kterém městě se provádí konečná montáž videorekordérů.
V Montevideu
Ve kterém státu se vyrábějí nejlepší videokamery.
V Kamerunu
Plavuň vidlačka 31 - 35
31 -
Koloběh života od mrtvolného tlení
je nové zrození, náhrada za ztrátu
U hranic pohřebních sedáme zamyšleni
Hrst epigramů
Kráčelo kuře po dvoře
skončilo v plynové komoře
Až nám ho kuchař připraví
všichni se po něm otráví
Plavuň vidlačka 26 - 30
26 -
Pod okny šumí podzimy
a jara, léta, staletí
a dávná hrůza ze zimy
Plavuň vidlačka 21-25
21 -
Slunce se Lunou na zem dívá
když se kraj do tmy ponoří
a sestra Noc za oknem kývá
Plavuň vidlačka 16 -20
16 -
Tam vzadu za zámkem fontána s Pegasem
ve stínu cypřišů ve slunci podzimním
Tak těžko vzpomínka vítězí nad časem
Plavuň vidlačka 11 -15
11 -
Je jenom krůček k šibenici
ochraň nás, Bože, všeho zlého.
A Březen hraje nad vesnicí
Popelka
Mám pro tě jeden střevíček
ztracený v mlhách střevíček
Je celý bílý jako ty
když halíš se do nahoty
Plavuň vidlačka 6 - 10
6 -
Slunce je vřed a malíř pod ním stojí
Maluje žebráky, prosící kousek jídla
a z obrazu jde strach a všichni se ho bojí
Plavuň vidlačka 1-5
1 -
Vzpomínka přebolí, márnice za hřbitovem
naposled ohlédnout a pak už jíti dál
všechno je zažloutlé v podzimu nehotovém,
Cestou k městu
Prošel jsem celým dubnem a teď už jsem v půli května. Probudil jsem se (samozřejmě zimou) v příkopu kousek od dalšího města. Kromě mě k němu přicházeli už jen cikáni v pestrobarevných maringotkách, protože na rozdíl ode mne nechtěli přijmout za svou jen a výhradně přírodu (neříkám, že mně se to povedlo). Vstal jsem a oblékl si své roztrhané a zablácené sako.
Poklidné odpoledne na konci dubna
Dítě si hraje na válku, máma vaří, táta se dívá na televizi. Kromě toho sedím ještě v pokoji já a čtu si. V protějším domě (bydleli jsme naproti nevěstinci) nutí právě madame nevinnou dívku zavlečenou sem násilím, aby se před pány svlékla do naha. Dívka to posléze učiní, ale v očích má slzy.
Zápis z domácí schůze
Stojím v kuchyni na lustru. Ta zima. Nejmíň čtyřicet stupňů nad nulou. Připadal bych si jako pes, ale nemám ploutve.
Rozvíjím Platóna
1 -
Chtěl bych žít, Fortunato, ve městě, kde řeka
by se vysouvala zpod mostu, jako z rukávu - ruka
a aby pádem se vlévala v záliv s roztaženými prsty
Dodatek k historii aneb Se svou troškou do mlýna
Téma: CIMRMAN - básník
(vědecká práce)
Mě jinak sympatičtí Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák se ve svém bezesporu záslužném bádání ve prospěch rehabilitace osobnosti Járy Cimrmana dopustili těžko přehlédnutelného zjednodušení. Při probírání všech oborů lidské činnosti, do kterých Mistr zasáhl zapomněli na to, čím byl Cimrman hlavně a především: básníkem. Já jim to nezazlívám, i daleko geniálnějším lidem se stalo, že takříkajíc "pro stromy neviděli les", naopak - vycházím jim vstříc tím, že sám Cimrmanův básnický vývoj nastíním.
Je pravda, že Cimrmanova básnická tvorba byla úzce spjata s divadlem (jak už bylo řečeno v práci "Hospoda na mýtince" a "Dlouhý, Široký a Krátkozraký"), ale těžiště jeho tvorby přesto leží v básnických skladbách u nichž je však určení autorství dnes bohužel značně ztíženo tím, že Cimrman se za své básnické plody poněkud styděl, protože považoval milostnou i lyrickou poezii vůbec za zženštilou.