Písmák Rozmluva
Tak vidíš broučku, už jsme konečně sami. Já vím je to těžké furt poslouchat všechny ty řečičky jak nám krásně roste bříško, že z nás bude kluk jak buk.
My to přece oba dobře víme viď. Máš na něco chuť, hm, maminka by si něco dobrého dala.
Babičce
Babičko, jste tak krásná. Vaše oči se lesknou smutkem, ale vypadají jako by zářili štěstím. Ten krásný modrý pohled do prázdna. Vaše šedé vlasy se rýsují podél hlavy.
Barevný sen
Burácející hromy již utichaly, a osvětlení oblohy se ztrácelo v pozadí. Otevřené dveře balkónu pouštěli do temného pokoje hustý teplý vzduch. Její deka se jen lehce dotýkala nohou, přivřené oči, a klidný úsměv nasvědčovali tomu, že se konečně schiluje k pokojnému spánku.
Po několika minutách se jí za očima setmělo.
Šlápni!
Šlápni, šlapni z lehka, jen pokud to jde, vždyť zem je lehká, tak šlapni a vznášej se z té metropole.
Vznášej, vznášej se pryč, vem se bou svůj největší hřích, tak vznášej se a leť z této koule, leť pryč.
Není smutků, a není snů, není lásky, není trápení, nemusíš se rozhodovat o tom co ještě není.
Tak vznášej se, našlapuj leť a střemhlav se dívej dolů.