Antirohypnol

Do ticha nebytí broukám si píseň

nespím už mnoho dnů, hniju jak plíseň

počítat ovečky přestal jsem před léty

bdím a pročítám verše jakéhos poety

Žít ve dne i v noci sám se sebou nechci

pocitově si připadám jak ve stáji mezci

strop je mi vleže černým stříbrným plátnem

dopromítám a já plus stín televizor zapnem

Barevné obrazy v pohybu mě zklidní

aspoň televisní lidi jsou na mě vlídní

za chvíli iluzi vypínám,nemá to cenu

na balkon doplnit nikotin ženu

Dívám se rozvláčně okolo na okna

všude tma,má nespavost zdá se být samotna

schopnost zavřít oči ztratil jsem skorem

v duchu kleju na bohy dolem horem

Noci jsou dlouhé,ba věčné čím dál více

vzdychám"ach" a přestávám si ničit plíce

zahozený vajgl teď  zazářil do černa

jak spásný maják či omšelá lucerna

Světlušky, přileťte, sviťte mi do smutku

knedlík necítím v krku, ale až v žaludku

tísnivé pocity na hrudi mívám

jak rád bych spal,ale věčně jen zívám

Hafl času mám na otáčení myšlenek v hlavě

jak papoušek omílám větu:"Proč jiní usnou tak hravě?"

závist mě pomalu sžírá a ničí

někteří jedinci ze spaní křičí

A další zas ve spánku po střechách chodí

bdění nepustí-celé věky mě za ruku vodí

i noční můru bych zažil rád velmi

že se radš nejdu zašít do laciný herny

Občas i vyjdu ven, slyším svět tepat

pak mám chuť na brány věčnosti klepat

takjsem spíš na svojí samotce zašitý

žaluji písmeny,popsal jsem už tři sešity

Nemá se člověk vzdát a prostě nechat plynout?

planetu na žití vybral bych úplně jinou

hledám ji na obloze, kde hvězd je tuze moc

se špetkou ironie všem přeju dobrou noc