Svitky.

Popsané svitky snu
čarami prasklých puklin deltami světla
kapitulují a vchází do temnot noci
slunce je zrnkem ztraceným v závoji
skrývající svit drobných paprsků
pohlacovány knihou aby i prach mohl číst
než setřeme je do vzpomínek
uzrávající v ten pravý okamžik
vratný s novými paprsky poutníka
překračující vše co mu stojí v cestě
prostým očím vládne stín
vladař obrací stránky svitků
náležících jen jemu a podanou rukou
umožní ránu aby zapomělo.

Nekonečné pustiny noci
uzavírají verše do knih
kde pohřbívají zlato do prachu
hluboko do zoufalých ozvěn dne
snažících se přitisknout k ústům
marně volající po novém ránu
a půlnoc verbuje svých dvanáct rytířů
ať zastaví ručičky času na věčnost
mohla by vládnout věčnému zatracení
jen čas přesně měří minuty noci
připravuje vítězství nesmírného světla
co zvítězí nad slabostí tmy.

Nezadržitelně se blíží vpád světla
trhající svitky svými hroty
a s vítězným pokřikem otvírá víčka
brány poznání zadržující
věčný hlad snu.

---