Ve stínu mříží.

Poezie nesnáší stíny mříží
láme je o lásku s ní se kříží
v poutech se jen marně smýká
srdce ve kterém trčí dýka
a na zemi je suché bahno
poezie nastupuje na první ráhno
nezkrotného prámu věčnosti sití stopy
jen blázen zlata se místo lásky chopí.

Ti kdož píší i psaly poezii od malých plen
lidi na místo díků nechali na papíru hlen
svého odporu k umění co dává slovům tvar
až básník umře pak pochopí ten jeho dar
své i celé zemi co je válkami přidušena
osamělá růže i plačící žena
co ničí beze strachu ty vražedné hady
na kolenou pak papír s verši potají hladí.

---