Večerní uličky.

Tak vstupme do ulic já a ty
pod měsícem co paprsky má rozpjatý
a řeka plyne jak ztracená hádka
s bouří na lodce co je tak vratká
mlha zakrývá kouty skla v oknech
čekat s dlaní ve vlasech na to až zmokne
od sazí polibků lásky deštěm.

Potkávám po uličkách spoustu malířů
v mé dlani mám jen zbytky talířů
maloval je Mogliani snad kdo ví
kde jsou tvé oči co mi to poví
mě ztracenému v tichých ulicích
ve tmě v zahalených oknech svítících
v životě jemuž lze vládnout časem.

Kroky uliček vedou tebe i mě
mé paže však nedrží ti rámě
nespatřim odraz hvězd v tvých studních
polštářky dlaní se zaplétají v nití sukni
jen nevím zda dotknout troufnout si
uličky mě však někam unáší
do ohrnutých nohavic tmy.

---