Zajatec ulic.

Bloudím ulicemi města
v touze někoho potkat
snad tvé vlasy oči hlas
paže rty i nohy
co kolem mě se nesou.

Jsem zajatec ulic
jdu se svou samotou
otevřené oči básníka
hledají tebe stále
v mezerách míjících se kroků
koupu se v slzách
jedinou kapkou ozdobím
rty a poprosím o přízeń
právě otevřených slov.
Mezi tisíci tváří
uvízlas v pavučině
která tě odhaluje
úplně jako první
vlasy i dlaně máš spoutané
do ozvěn první poezie
v nitkách něžnosti
nebráníš očím pohledět
a střetnout se s nimi.

Nechci dobývat území
bez něhy a citu
přicházím k tobě
cestou břehů křehkých dlaní
vzpřímeně s polibky
na tvou nastavenou tvář
uprostřed ulice náhody
se navždy potkala únava s touhou
chyby a přednostmi
poprvé dobývaných očí.
Paprsky očí
se stulily do ńader
rty jim svěřují polibky
na vrcholky tváří
v rozkvetlé kytici slov
nahých deštů vrážejí do sebe
v soutěsce spiklenců
stojím na místě
ty také zůstáváš.

Nohy odhalují tvou slabost
chtějí tančit uprostřed ulice
paže se obtáčí kolem
mého krku září ohněm
spaluje zbytky mé samoty
nenechají mě už nikdy spát
a ulice ta tichá svědkyně
sklopila oči do korun střech
a zahalila nás stínem poznání.

I láska se chystala spát
probuzena novou nadějí
pomalu a tiše otrhává
uschlé květy v našich srdcích.

---