Těžkost v surrealistickém naturalismu

Tak těžké jako rtuť dneska je nebe

těžké jak černá duše, jež kdesi v nitru zebe

tím mrazem spaluje do chladné věčnosti

ta tíž trčící nade mnou dělá mi starosti.

Tak z mastných jitrnic vytahat špejličky

a mít jich na tisíc, zcelených za špičky

těmito sloupy křehkými – výtvory bizarnosti

podepřít klenbu skeletem -vytvořit hmotě kosti.

Pak nechat se vysát v bujarém uragánu

a oslavou života propíjet se k ránu

ve vášnivé radosti, co je klínem do hlavy

snažit se vyprostit z bláznivé představy

Vždyť co může jedna jiskra způsobit

- výboj statický z vlněného svetru

může mi podpálit tu nosnou kostru

plamen může mi klid duše vzít

vypasené tlusté mraky padat začnou po stu

těžkými pády vše na zemi musí rozdrtit.

Tak zbloudil jsem na příkré rozcestí

jen dvě cesty - obě šílené - z problému mě vyprostí 

klid léčby ústavní – vypolstrovaná cela

nebo propít se v jistý konec – zaručené zcela

delirium tremens.