Tanec milování

Dýchl jsi na mě vysvobození

v plačtivé chvíli,

na skle malba zimy.

a já rozepla skořápku,

jež strachem svazovala.

Vyzval jsi k tanci,

kde podkovy a čtyřlístky

srdce naplnily….

Tanec byl krátký.

Vznášeni a odnášeni

až do ticha sametových okamžiků,

s tím dechem sladce zvlněným,

bělost těl v noční temnotě

k červánkům.

Dnes vzpomínky v dlani se rozsýpají,

chtějí uniknout po větru,

šlapeme si po ohleduplnosti.

Ty se zmítáš v bělosti těl dále,

směsice lidských rozmanitostí jsi prozkoumal.

Já chřadnu pro ten dotek,

jež ulpěl mi ve spěchu na tváři

a zmizel spolu s červánky..

Jak byl ten tanec „lásky“ krátký…