Planeta Iremae 3 - 8. kapitola

8. Útěk do Targintu

    Univerzita v Targintu bylo jedno z mála svobodných míst mezi severním a jižním mořem. Její status uznávali jak mágové z Duhového vršku, tak i král a dokonce i elfové ze Švorného lesa a trpaslíci z důlního města Gargen, navíc byla kladně přijímána i většinou poddaných Mirionu, neboť svou funkcí přispívala k rozvoji celého království. Studoval tu velký počet studentů všech národů a zaměření, od mágů přes zaklínače a proměňovače až po mistry staveb, obchodu a dalších řemesel. Komplex budov univerzity se rozprostíral na mírné vyvýšenině v západní části města a tvořili jej především třípatrové kamenné budovy.

    Hned jak princezna dorazila do města, rozhodla se navštívit studentskou kolej, kde byla v době svých studií ubytována. Nechala Zandila, aby se ubytoval v hostinci a sama se vydala středem města na západ, kde stály temné budovy univerzity. Doufala že na koleji nalezne svého přítele Urmina, s kterým studovala magii a který ji vždy pomáhal a stal se jejím dobrým přítelem. Urmin pokračoval ve studiu i po jejím odchodu a ona doufala, že mu jeho profesionální zájem o studium magie po celou tu dobu vydržel. Bez problému dorazila na kolej a požádala vrátného, aby ohlásil její návštěvu u mága Urmina.
„Bohužel paní. Nikdo takového jména u nás není ubytován“ odvětil po chvíli listování vrátný.
„A nemůže být ubytován v jiné budově? Třeba jste ho přehlédl!“
„Kdepak paní! Tohle je úplný seznam všech ubytovaných“, pokrčil vrátný rameny.

    Poněkud zklamaná opustila vestibul koleje. Nechtěla si to příliš přiznat, ale spoléhala na to, že se spolu poradí a místo toho se teď bude muset spolehnout sama na sebe. Už chtěla opustit pozemek univerzity, ale zamířila k budově rektorátu. Přeceněn by ráda věděla, co se s Urinem stalo. Když prošla dveřmi s nápisem děkan a požádala písaře, aby ji ohlásil u děkana fakulty přírodní magie. Písař na chvíli přivřel oči a pak odvětil: „Děkan vás přijme“

    Otevřela dveře a vstoupila do stroze vybavené kanceláře děkana: „Vítej Janis! Ano, stále si na tebe pamatuji. Kolik je to let? 4? Na studenty s prospěchem 1 se nezapomíná! Co tě ke mě přivádí? Určitě sis nepřišla připomenout léta studií...“ Mluvil stejně rychle jak když studovala a určitě by ji nepustil hned tak ke slovu.
„Hledám Urmina, nevíte, co se s ním stalo?“
„Tak Urmina? Škoda, doufal jsem, že jdeš za mnou. Urmin je stále na univerzitě. Stal se profesorem a vyučuje živlovou magii a magii ochrany. Jestli s ním chceš mluvit, můžu ti ho zavolat, akorát teď nevím, jestli zrovna neučí.“ Po krátké pomlce pokračoval: „Tak za chvíli ho tu máš. A jak se jinak máš?"

    "Šíří se tu zvěsti o špatné situaci ve vašem kraji. Nějaké politické problémy či co, však víš, že mě to nikdy moc nezajímalo. Já se tak maximálně účastním oslav nástupu nového krále a to také ne vždy. Ale je to škoda. V tobě mohlo mít vaše království po dlouhou dobu dobrou královnu. Dobře, že si tvůj otec vzal matku z elfího lidu. Třeba se to časem urovná a až se jednou vrátíš, získáš zpět ...“ Naštěstí do místnosti vešel Urmin, jinak by musela děkana požádat, aby už nemluvil, což nesnášel. Ne, že by jeho názor nebyl zajímavý, ale rychlost s jakou se slova řinula z jeho úst nebylo dost dobře možné pochytit veškerý smysl. A také ta jeho záliba každému tykat!

    „Tak tady jsi! Věděl jsem, že jsi ve městě, ale můj student se zprávou tě asi včas nenašel, nebo na to zapomněl... Slyšel jsem co se stalo. Jak jsi na tom? Potřebuješ pomoc?“
„Jsem tak ráda, že jsem tě našla“ říkala, když ho objímala. „Jistě sis přišla pro radu“ říkal, když ji odváděl do budovy, kde byly ubytování členové akademické obce. „Je to zapeklitá situace. Nikdo s tím nechce nic mít a řád zatím nebude zasahovat. Ještě že sis nevzala prince, to by bylo to nejhorší. A tady teď bydlím“ a ukazoval na dveře svého pokoje. „Neboj se k ničemu nedojde“ povídal s lišáckým úsměvem, když ji zval dovnitř.

    „Nezměnil ses!“ povídala s úsměvem. Kdysi si myslela, že jej miluje, ale nemohla s ním kvůli svého původu nic mít, časem také poznala jeho méně praktické stránky a touhu po kariéře. Přesto zůstali velmi dobrými přáteli a neměli mezi sebou tajemství. „V hostinci Pírko na mě čeká Zandil“
„Vím. Už jsem mu nechal poslat zprávu, aby tě očekával později. Teď musíme hlavně vymyslet, co budeš dělat dále.“