Planeta Iremae 3 - 9. kapitola

9. Přílet

    Když se probudil, hned si všiml té změny – kontrolní hodiny nezobrazovaly žádný čas. Hned mu bylo jasné, že loď už dorazila k planetě. „Konečně nějaká zajímavější činnost“, řekl si v duchu, vstal a protáhnul se. Věděl, že loď ho vzbudila pouze proto, aby dohlédl na již dávno do detailu promyšlenou operaci rozmístění v soustavě. Ještě než došel do řídící místnosti vydal povel k zahájení procesu. Pak už jenom sledoval, jak se 12 družic přemisťuje k planetě a zaujímají pozice. Když vše proběhlo bez problémů šel se najíst, aby nemusel čekat na zpracování dat přijatých ze satelitů. Zatímco jedl dostával první informace o počtu obyvatel, množství surovin a dalších věcech.

    Když si prohlížel mapu planety narazil celkem snadno na vhodné místo pro založení základny. Byl to pustý skalnatý ostrůvek sopečného původu, daleko od nejbližšího obydleného pobřeží a mimo většinu myslitelných lodních cest. Když bylo rozmístění satelitu dokončeno, měl již zpracován návrh podzemní základny a trasy letů nad městy a zeměmi. Po půlhodině příprav a kontrol byly dva plně naložené letouny připraveny vyrazit na cestu. Aktivoval autonomní řídící sytém lodi a dal povel ke startu. Po odsátí vzduchu se obě lodě vydali na cestu. Usedl za kokpit a pozoroval jak se přibližuje k modré planetě, na které stráví nejméně 5 dalších let života. Ta modř mu připadala trochu tmavší, než ta pozemská, ale mohl se také mýlit.

    I když podnikl již mnoho vesmírných letů, pohled na planetu z oběžné dráhy jej vždy fascinoval. Let trval dlouho, neboť v neznámém prostředí museli být obezřetní. Letěl v menším letounu určené pro lety nad povrchem, zatímco větší transportní loď převážela roboty a stavební materiál. Bez problémů přistáli na vybraném malém ostrůvku. Zatímco se rozhlížel po nedohledné okolní vodní hladině a vdechoval čerstvý mořský vzduch, začali roboti vykládat loď a vrtat vstup do kamenného podkladu ostrova. Když po dvou hodinách stále ještě nebyla hotova ani desetina práce, rozhodl se, že vykoná první přelet, především nad neobydleným územím. Naštěstí byl letoun již vyložen, takže mu v tom nic nebránilo.

    Nechal roboty pracovat a zamířil s letounem k ne příliš velkému neobydlenému kontinentu. Když přeletěl oceán, vydal se přes sopečné pohoří k hustě zalesněné pánvi, kde přistál na kamenité ploše. Zatímco se prováděla analýza biologické hmoty a DNA, prohlížel si okolní les a nedalekou říčku. Zeleň byla velmi podobná pozemské a on si připadal jako v přírodní rezervaci na Zemi. Půda zde byla na rozdíl od většiny povrchu planety kyselejší, a proto zde nebylo mnoho živočichů. Když byla analýza dokončena pokračoval v letu na další místa, přičemž byl nucen stále více a více se přibližovat k obydleným územím. Naštěstí mohl díky citlivému radaru a termovizi snadno odhalit, zda není v blízkosti nějaký člověk.

    Po 8 odběrech a pozorování sopek a vodopádů, zamířil do středu velkého hustě obydleného kontinentu. Při svých pozorováních zjistil, že se na planetě vyskytuje neobvykle velký počet inteligentních druhů. Přestože většina byla podobna člověku, našlo se několik velmi rozdílných a přesto početných ras. Dálkové skenování však neumožňovalo získat příliš detailní informace. Když prolétal mezi poli, vybral vhodné místo na přistání poblíž osamoceného lesíka. Na senzorech nebylo kromě zvířat podobných zajícům, koroptvím a vysoké ani živáčka. Začal zpomalovat a klesat, když tu náhle se spustilo varovné hlášení – v lesíku byli tři lidé.

    Okamžitě nařídil přes implantát změnu směru, náhle však letoun zasáhla ohňová koule, následovaná iontovým paprskem. Než stačil systém spustit energetický štít, který byl kvůli úspoře energie a zlepšení ovladatelnosti vypnutý, vypadly oba motory a letoun začal ztrácet výšku. Zásah dalších iontových paprsků destabilizoval energetické jádro a hrozila imploze. Automatický systém jej těsně před implozí katapultoval do lesa. Přežil jen díky osobními energetickému poli, které se aktivovalo, jinak by náraz zaručeně nepřežil, neboť se v tak malé výšce nemohl otevřít padák. Odepnul pás a svezl se ze sedadla. Se dvěma zlomeninami zůstal chvíli ležet, aby jej nanoboti mohli vyléčit. Když už byl v pořádku začal se pomalu plížit k okraji lesíka, aby se podíval, co se stalo s letounem.

    Bylo mu jasné, že se vystavuje nebezpečí, neboť se zde vyskytovali bytosti, které očividně disponovali technologiemi, o jejichž výskytu na planetě neměl ani tušení. Nicméně mu bylo jasné, že by pro ně neměl být problém jej najít a zabít i přes jeho energetický štít, takže to bylo vlastně jedno. Když se připlížil dostatečně daleko uviděl tři postavy v hnědých hábitech, které stály u trosek. Schován za hromadou kamení, které byly očividně navezeny z pole, poslouchal jejich rozhovor. Přestože nerozuměl ani slovu z toho, co říkali, všechno si pečlivě zaznamenával do implantátu.

   Prohodili jenom pár vět a najednou začali houpat rukama a ačkoli Richard neviděl žádné zařízení, které by používali, zvedali se najednou trosky do vzduchu, jako při energetickém nadnášení. Celých dvacet minut řezali a přenášeli všechny trosky letounu. Pak se najednou postavili k troskám, zahalil je bílý dým a všichni zmizeli. Nemohl uvěřit vlastním očím. Nejdřív si myslel, že je to nějaká iluze, tak vytáhl analyzátor a zkoumal okolí, jenže nic nezjistil! „Takže teleportace!“ řekl si. Přestože se federace pokoušela tuto technologii vyvinout nikdy se jim to nepovedlo. Tedy ne s hmotou. Používali riterovu teleportaci k přenosům informací, ale jednalo se o energeticky velmi náročnou operaci.

    Když zjistil, že v okolí už nikdo není, šel na místo, kde před chvílí byli kusy jeho letounu a analyzoval okolí. Objevil pouze mírně zvýšenou radiaci. Aspoň už věděl, proč je předtím neodhalil. Když přilétal, ještě v lesíku nebyli. Rozmýšlel se, co udělá. Bylo jasné, že mateřská loď i všechny satelity aktivovali energetické štíty a veškerá komunikace tak bude zpomalena složitým kódováním. Teprve teď si uvědomil, že od havárie ztratil kontakt s lodí. Vrátil se k sedadlu, které naštěstí zůstalo na svém místě.

    Satelitní vysílač který byl v nafukovacím člunu, byl bohužel rozdrcen. Po krátkém prohlédnutí konstatoval neopravitelnost bez speciálních nástrojů a náhradních dílů. Prohledával sedadlo a prohlížel si, co mu zbylo. Našel pouze pulzní pistoli, jídlo tak na tři dny, zásobu kyslíku na 12 hodin, padák a několik dalších drobností. Bylo mu jasné, že je na tom špatně. Rychle hodnotil situaci a rozmýšlel, co musí udělat. Musí kontaktovat loď, aby jej vyzvedla! Buď musí opravit vysílač, nebo najít trosky a zkusit některý z vysílačů z letounu, nebo se musí dostat na ostrov, kde se staví základna.

    Jakkoli to bylo daleko, zdála se mu cesta na ostrov nejschůdnější. Trosky letounu mohli teď být už kdekoli a navíc ani v nich nemusel zůstat opravitelný vysílač. Na opravu vysílače z člunu by potřeboval postavit továrnu na integrované obvody. Ne, že by to nesvedl, ale spíš by to za svůj život nestihl... Z mapy odhadl délku cesty a plavby na minimálně půl roku. Na to mu zásoby jídla rozhodně nebudou stačit. „To teda bude“ povzdychl si a vydal se na cestu k městu.