Pomíjivý život

Tisíce hříchů

jež spáchal svět,

copak jim kdy

lze rozumět?

Marnost jsou všechny

lidské činy.

Kdo ale z nás

má pocit viny.

Co stane se,

až boží zář

oslní tvojí

pyšnou tvář?

Jsi pouhý člověk,

nic než prach.

Nejímá se tě

někdy strach?

Až smrt dolehne

na tvá víčka,

tvůj život zhasne

jako svíčka.

A co kdy měls,

už tvoje není,

upaneš rychle

v zapomnění.

Jen nápis kdesi

na tvém hrobě,

řekne všem

v jakés žil době.

Není to málo?

Nechtěl jsi víc?

Teď těžko nám

to můžeš říct.