Testament

Markétě

Johanes Doctor Faust: Testament 

 Stál jsem tam. Chodidly obtisknutý, vtisk z vně - slova - gravitace uvnitř i venku. Póry v kůži vykusovaly, hlodaly - trychtýře koncentrací, a země strhávala vzduch pohybem, uhýbala. Ptáci se stěhují podél magnetických drah blížícího se období ledu. Stěhují moji hlavu. Myšlenky tvoří křídla a křídla se spouštějí z oblohy, to abych nemusel povolat očního lékaře. Povolat - až k čočkám, krystalům fantazie. Ohyb a lom paprsku a údiv pozorovatele - některé pocity už jsem znal.
   Tehdy se rodily systémy zvuků z mých mozkových drah. Ohmatával jsem zvukovod... první hlásky, lásky k bližnímu, sdělení, sdílení, mezilidství. To je komunikace a kód se rodil. ...já se narodil asi v Langley... vedoucí kryptografické družiny, vidoucí kód. Abecedy, přepisovací pravidla, gramatiky... luštitel výběrů a výběr luštitele. On mi dal mechanické, elektromagnetické i gravitační vlny. Interakce... On mi dal zahradu.

   Studoval jsem v prastarých naukách, sbíral herbáře vět poznání kultur a žíznících společenství. Zvířetník, kabbalu, šamana - živého medvěda, v síle přírodní. ...amulet se zuby delfína, to abych věděl, že i něha je bolest a bolest je Já. Někdy mi napovídal. Rozkládal karetní listy, osudy bytostí předemnou i po mně.

"Ukaž mi znamení. Vyjmi mne z následků!"

Stál jsem tam. Uprostřed venkovského pole, široko nic, vysoko hloubka.

"Kde je dnes Mojžíš, Mesiáš mého kódu?"

"Vstoupím do řeky moře a vydáš mi tajemství?"

"To, které jediné otevře moje srdce?"  

V síle medvěda a Geronimo...

Jsem stále sám. S totemem kosti, uctívám smrt. Mých dvacet čtyři let změněno v prach... hvězd fantazie. On příjde! Je přesný. Je pravidlem.
On příjde a já zde... stát v nohách matčiny postele se smrtí. Přestože do mne vstoupila tajemství upanišad, védů, cesty i láska ke stromu (i s Anandou jsem se setkal) či ohni (učedník Zharatruštrův... bojný ctitel Mazdův), přestože knihy mrtvých i živých upsány mému mozku...

Já stojím sám...!  ...sám.

V kódu lidství jsem bytost!
Jsem protipól kamene.

A jediné co dnes mám, je vědomí chyby. ...že lidství je "omyl" je podstatou... omyl je lidství... jsem chybující... dvacet čtyři let a smlouva!

Jsem sám.

...a umím odpouštět...

je lidství.