Vlní se a krvácí

Vlní se a krvácí

Vlní se a krvácí její vlasy,

nechce si to připustit,

ale vím, že stále slyší

tytéž neznámé hlasy.

Nechce, abych o nich věděl já,

a její tvář kamenná,

stále se mě ptá,

zda tuším, co neustále slýchává.

Nedokážu pomoci

její mysli ztýrané,

nezbavím ji bolesti,

ona říká ano, já říkám ne

(životu)

Ne, už bylo dost trápení,

spěcháme na vysokou věž,

nepomůžu pravda,

nastupuje lež.

Nestoupáme za krásným výhledem

vzduch řídne..znehybněl..

Dívám se jí do očí,

výčitky utočí,

teď nebo nikdy,

neexistuje dobré,

dnes už jsou jen chyby.

Chytám jí za ruku,

tisknu její tělo

a to nejčistší v nás

dávno pochopilo.

Vrháme se vstříc

větru..nebi,

naposled vzlétneme

a míříme k zemi.

…šmouha krvavá

pohltila oba dva,

chvíle kouzelná,