Ta druhá

V očích tvých já vidím smutek,

v očích tvých já vidím zář,

vím, že teď  ty, díky mně,

sám v sobě se nevyznáš.

Ty v očích mých umíš číst,

vidíš vůbec, jak mě bolí,

že mi způsobuješ rány,

které se tak težko hojí?

Proč se chováš jako přítel,

když chceš si se mnou jenom hrát,

víš že já nemohu

jen jako přítele brát.

Nezraňuj mne úsměvem svým,

jsi pro mě víc a ty to víš,

nechci být tvá kamarádka!

Snad to jenou pochopíš.

Řekni že mě nenávidíš,

odchoď všechny zábrany,

řekni že jsem jenom blázen

div že nemám záznamy...

Odhoď mě jako kus hadru,

kterýms setřel podlahu,

vyslov něco hodně zlého,

no tak, měj tu odvahu!

Proč jen musíš říkat,

jak moc důležitá jsem

v tom zbytečném, tak mrzutém

a ubohém životě tvém 

Už neopakuj ta strašná slova

Co dělal bych bez tebe?

když jsem jenom ta druhá,

to slovo tak studí, tolik zebe.

Nenávidím její jméno,

nenávidím její tvář,

nenávidím ji jen proto,

že kvůli ní mě odmítáš.

Martina je první,

a já jen ta druhá,

TA DRUHÁ...