Poloautomatická plíživá radost

Ulhaně špinavé sklo
rychlíku
kde seděl jsem
tou kukuřičnou jízdou
byl vlastně sen
- bacha! opravte, kanadský žertík,
něco tolik zvláštního
jsem už dlouho nezažil
saju kouř a ptám se ryb,
kde si byla.
Najednou to bylo tak strašně rychlý, že
zapomněl jsem ti říct, zhasni
všechna ta slunce uvězněná v žárovkách

Jseš se mnou doma
a dokonale, dokonale zdravá
všecko na tobě vidím
a jako by to bylo včera co jsme se milovali.
Ten krásnej pocit porozumění.

Seděl jsem a spal
vlak projížděl sítěmi elektrických novin
i úplně automatického kladna
hej jano! ta tvoje droga byla fakt dobrá
úplně jako, úplně mechanická
s příchutí grapefruitu.

Celou tu cestu na mě koukala holka,
nebyla hezká a já taky ne
nemohla pochopit básníka
že je opilej
starej a nemotornej,
že má vize.
Všech
i hromada honících se kokotů.
Kdybych mohl zpíval, bych pro tebe vlnu
hrál ji na prohnutém nemístně erotickém mostě,
do kterého ses proměnila,
když vložil jsem ti jazyk do úst a ty
zas mně.

V batohu mi do prázdna
hučí knihy jacka kerouacka
ve kterých chtěl mi vylíčit
svůj dočista jemný život,
chtěl jsme ty knihy spálit
a prohlásit za svoje,
kdybych nemačkal citrón
a necítil se jako prázdný duševní panic.
Po pravé straně přisedl si malovaný pán krtek.
A má víra přestala štěkat.

A pak seděl jsem zády
opřen o KFC (To jako kedra fun club)
světla lamp se po mně sápala,
plazila a mazlila.
Ve stínu šerosvitu
neónových bagrů
ti cizinci co chtěl jsem
je zapomenout pro tebe
v kouři cigaret.
Tyhlety spojnice
dávno zapomenutých rojnic
lezou mi do nosu a štípou,
tak rudé ruce a né že by se styděly.
Chutnáš jako rajská jablíčka
do dotyků mi voníš
a zlatý řetěz radši vyměnil bych za rezavý
na kterém budeme viset,
všichni ti, mi
šílenci staré doby (kvílení a spol už volá)
převlečené v umakartu za novou.
Tak krásná
lazebníkem do čista upravená
to když z nebe začali smát se komety a teorie
relativity,
že prý e je tak samo, v knajpě nemocniční.

---