Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Spáči (5.11.2003)

30. 11. 2003

1459

Autor

sunbird

Autobus si povzdechl.
Jako stará hvězda,
která už dávno ztratila
svou zář.

Lehce se otřásl
na svých černých kolech
- snad zimou
v mlhavém ránu.

Nikdo si toho nevšiml.
Cestující jako vždy spali
a ukolébáni lehkým houpáním
snili o teple pod peřinou.

Bolelo to,
každý den stejně.
Tichá slza sjela po kapotě,
však na silnici dopadla jen kroupa.

Autobus škytl
a odevzdaně se vydal
na svou cestu,
tak jako každý den předtím.

sunbird

03. 12. 2003

Dát tip

Don't worry: Asi vím, co máš na mysli. Cítím to stejně ...

Don´t_worry

03. 12. 2003

Dát tip

Jsem ráda, že moje žblechty chápeš :) díky

Don´t_worry

01. 12. 2003

Dát tip

Asi to je pěkný. Soudím podle reakcí výše, ale mně tam něco chybí...na konci větší grády...nebo spíš jiná slova. Já nevím.

Margaret

30. 11. 2003

Dát tip

moc povedená*** odkud kam jezdí tenhle? třeba už má na skle otisk mojí dlaně..:)

"Miluji věci, mlčenlivé soudruhy, protože všichni zacházejí s nimi, jakoby nežily...." (J. Wolker) Tuhle báseň mi tvůj autobus připomněl. Moc se ti povedla a člověk začne cítit se starým autobusem, jakoby byl živý. Dobrý nápad, působivě zpracovaný. TIP