Gradace a pomlky

Gradace a pomlky

S grácií slonovinné kosti, se vryješ do kamenů paměti,

jako do veliké cesty, tebou zašlapané oběti.

Snad potmě najdeš stuhu, kterou podvážeš si zrak,

a skočíš do soustruhu, jak čerstvě vzkvetlý mák.

Stačí jedna chvíle pěstí a do rukou se vrývá křest,

to tvé vykopané scestí si říká o pár měst.

Pro těsné šaty s rolničkami a všitým polštářem,

jsme nezůstali sami a snad se zakážem.

Do tuhnoucích tepen a tupé radosti,

zařízneme dárky z prosté hlouposti.

Doplněné sliny vyplivujíc vzteky,

nedohodíš kámen v prostřed kolmé řeky.

Zmateností kyneš a oheň poutá tě,

 proč mi nepromineš jak loď houpá tě.

Nejraději voláš skrze kusy hlíny,

a nepřipouštíš možnost mrznout v ruce s víny.

Kapkou sádry roztřepíš mi kosti,

a na trup slehne bolest od hrdosti.