Psí život

Proč mě vyhodili z toho auta? Čím jsem se provinil? Proč na mě nepočkají? Utíkám za nimi jako šílenec a oni nic. Co mám teď asi tak dělat, hm? A ještě takové psí počasí. Jeden neví, jestli bude pršet nebo sněžit a ten protivný vítr. Brrrrrrrr, to je ale zima. Nu, ti se pro mě asi nevrátí. Budu si muset najít nějaké místečko, kde tolik nebude foukat. A taky něco k snědku by se hodilo.

     A tak jsem se vydal na cestu. Ti řidiči jsou ale nesolidární a bezohlední. Skoro by mě zajeli! Ještě že mám tak dobré reflexy! Ňaf, tohle bylo s chlupem a mým!

     Připadám si úplně zbytečný. Svět kolem mě se nepřestal točit a já nevím, kudy se dát. Co se mnou bude dál? Kam se asi tak poději? Hauuuuuuuuuu! Tady na silnici se mi opravdu nelíbí. Hauuuuuuuuuu! Kudy odtud pryč? Proč tu jezdí tolik aut? Kam mám utéct?

     Haf! Támhle to bude nejlepší! Ne nebude. A co támhle? Tam také ne. Co má dělat osamělý pes uprostřed dálnice? Mám si tu sednout a čekat až mě přejede náklaďák? Ne? Tak co? Hele co je to za auto? Proč zastavuje? Co je to za pány? Proč mají ty zvláštní věci? Ne nehoňte mě! Já s vámi nechci jít. Já měl svůj klidný život. Svoje místo v předsíni. Stále plnou misku a pár přátel. Nechci se s vámi prát, ale nedáváte mi jinou možnost. Ne nebíte mě. Haf. Já s vámi nechci. Ne prosím nechte mě tu. Já si počkám na svůj náklaďák a bude klid, jak pro vás tak pro mě.

     Přece mě chytli. S mými značnými protesty mě vsoukali do auto a teď mě vezou kamsi do horoucích pekel. No, moc jsem se asi nesekl. Co tady dělají ty klece? Proč je tady tolik  kamarádů? Proč mají tak smutné oči? Kdo jim co udělal? Proč sem přivezli i mě? Čím jsme se všichni provinili? Na úvahy nebylo moc času. Musel jsem zase bojovat. Oni si snad myslí, že se budu dobrovolně koupat. Tak to kdepak. A ještě předtím se do mojí přízně vtírá nějaká paní v bílém plášti. Cosi schovává za zády. Dloubu do ní hlavou, aby mi to ukázala. Jaké je moje překvapení, když se rozmáchne a vrazí do mě jehlu. Aauuu. Hauuu. Tohle tedy nemusela. To bolí. Nemám tě rád. Za trest na ní vycením svoje zuby. Ani to s ní nehne.

     Tak tomuhle říkám začátek!! Co mě asi čeká dál?? Nemusím dlouho čekat. Hned co skončí prohlídka, už se na mě vrhají zřízenci a začíná nedobrovolné mytí. Lidi nedělejte si ze mě srandu. Je tohle opravdu nutné? Vždyť mě koupali nedávno. I toto peklo mám brzy za sebou. Tak co dál? Nechcete mi dát už pokoj?

     Asi nechtěli, ale už nevěděli, co si se mnou počít. Dovlekli mě do jedné z mnohých klecí a dali mi misku s jídlem. Aspoň nějaká odměna za to utrpení. A zítra pěkně na procházku. Je nás tady dost. To bychom mohli na pěknou procházku. Třeba si tu najdu i psí slečnu. Třeba támhleta naproti je pěkná. Na dálku jí pozdravím. Ona se po mě koukne smutnýma psíma očima, otočí se  a dál si mě nevšímá. Co se to tu děje?

     Vysvětlení mi podá můj soused - statný vlčák Rex. To co mi říká se mi nechce ani věřit. Žádné vycházky? Stále zavřený v téhle kleci? Občas pár nadějných návštěv, které si všechny prohlédnou. Jednoho šťastlivce si vyberou a ten se za týden zase vrátí s pocuchanými nervy a velkou nedůvěrou k lidem.

     Tak tohle mě opravdu čeká. Celý život být zavřený v téhle kleci? To se nebudu moct seznámit ani s tou krásnou psí slečnou? Už se nedivím všem těm smutným psím očím v mém okolí. A tohle se honosně říká psí útulek. Kecy. Je to vězení s velice přísnými bachaři. Je to poslední štace. Odtud není záchrany a lidé jsou tak bezcitní. Kdo jim dal právo rozhodovat o našich osudech? Kdo jim dal právo rozhodovat o životě a smrti, naději a zradě!!!! Co si lidé myslí, že jsou??? Nejsou o nic lepší než my. Nejsou pány tvorstva, i když si to myslí. Nejsou nic. Jsou jen součást tohohle světa, bez naděje, bez možnosti cokoliv zvrátit. Prostě jen trosky. Tak proč rozhodují. Proč nás nenechají volně žít? Víc už toho opravdu zkazit nemohou. Proč? Už zkazili všechno!!!!