Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV noci
10. 12. 2003
2
0
1780
Autor
Alíša
V noci
O půlnoci ve své lehké noční košili,
prosím hodiny, aby další ráno odbily,
sedím a vím, že se mi nechce spát,
s nožem v ruce a vím-chci se pořezat.
V jednu ráno probouzí mě vlhko na polštáři,
snad má krev stéká po mé tváři,
usínám a opět se budím těmi sny,
které nenávidím a chci, aby se mi už nezdály.
O třetí hodině ranní raději pomlčím,
brzká rána totiž vždycky probrečím
a tak se uslzená choulím do své dlaně,
čekám na spasení- avšak marně.
V pět mě dusí kouř z tvých úst,
a tak prosím- Bože nedopusť,
vyjít Slunce, nenech červánky zbarvit oblohu,
nechtěj, abych vstala- já nemohu.
je z toho vidno, o čom to je, ale združený rým? to sa akosi vytráca z poézie. už to nie je ono.
:-)...jo, tak to docela i věřím...já se většinou deprese snažím zaspat...
No podle mého názoru se to zas tak špatně nečte...ale je pravdou, že rýmy pomlčím/probrečím nebo sny/nezdály vážně nejsou nic moc...
Nevím co říct...hluboce mě to zasáhlo...
Vím jaké to je, když se mi pořeže blízká osoba...drobné tahy, nijak hluboké...ale v její kůži...její rukou...v duši chlad a strach...a ty rány...cítil jsem je až někde hluboko v srdci...nejhlouběji...
to radši ani nechtěl číst .c)) 3/10
neobratné, zkostnatělé, špatně se to čte... rýmy se nevyvedly.
(jen můj názor)