Trénink

Ke dni 28.10.2003 – 85. výročí vzniku ČSR

Dneska jsem mimo jiné byla na tréninku (mimochodem hraji stolní tenis) a zjistila jsem, že asi pro to nemám správné vlohy. Někdy i váhám, jestli mě to baví, ale na druhou stranu, co bych dělala, kdybych nesportovala? Uznávám, že při mých zdravotních potížích, bych měla být doma a nikam nechodit, ale za chvíli bych vypadala jako kočka Mačka, zvaná Koule. V klubu, za který hraji je spousty skvělých lidí, a ti mě tam drží. Je to fakt, jsou tak skvělý, že někdy i váhám, jestli mezi tak skvělé lidi vůbec zapadám. Vždyť mě přijde, že jsem jim jenom na obtíž a že jim kazím klub, protože někdy –a to uznávám – kazím zbytečně zápasy, ovšem ne naschvál.

Po lehkém tréninku jsem jela domu autobusem a na jedné stanici nastoupil muž, který povídá, cituji:“Ježiš, mě dneska bolí noha, to byste nevěřili“, pak se podíval na mě a dodal: „Ahóóój“. Samozřejmě, že jsem toho chlapíka neznala, ale jelikož jsem měla na plný pecky puštěného diskmana, nějak jsem mu nevěnovala pozornost. Furt něco mlel a když pak se ke mně sklonil a zase něco kecal, ucítila jsem odporný puch z jeho úst- byl opilý, ale tak, až se mi z něho zvedal  žaludek. Naštěstí, na další stanici vystoupil. Spadl mi jeden z kamenů na mém srdci. Bum!!! – rána jako z děla.

Teď je 22:00 a já sedím u počítače, píšu tento příběh, poslouchám soudtrack z Killa Billa a myslím na Michala a na to, jak jsou lidi zlý….Já vím, s tím nic neudělám. Raději jdu spát, dobrou noc…..