Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSnad někdy
25. 07. 2000
3
0
4871
Autor
suva
Možná jsem příliš nesmělá.
Též vím už, co se nedělá,
tak halím hávem halenek
pár příliš hříšných myšlenek.
Vážu je stuhou, krajkovím,
asi to nikdy nepovím.
Stavím si dál svůj vzdušný hrad
a doufám, časem, jednou, snad...
že překročím svůj vlastní stín
a za ním, jako s mlhou dým
tajená něha s touhou splynou
jak tvůj ret s mojí medovinou
Poslední dva verše!
... čtu to znova a znova... jako bych četl vlastní slova
sůvi: to je snadný, většina spadá do té první části... to jen těm, co si plněj každou blbost něco hrozí. Co je horší, že splnění snu kolikrát probíhá úplně jinak, než si to člověk vysní...
Bábi říkávala: kdo nic nedělá, nic nezkazí a mně to vždycky připadalo, že se mě tím snaží někam dohnat. Takže já su taky spíš pro první variantu, ale když to pak dopadá podle toho scénáře, že se sen plní jinak - a to většinou, tak pak utíkám někam na ten krásnej, duhovkama vymalovanej začátek - alespoň v básničce.
sůvka: což o to, hrob to určitě snese, jen jestli to není škoda... některý sny stojí za to uskutečnit, a některých je zase třeba se moc nedotýkat, aby bylo o čem snít.
Ona ta touha tajená
má jednu velkou výhodu:
je jen a pouze, čistě má.
Možná ji vezmu do hrobu.
neviem aké kritéria sú na tip, ale dávam ho za to, že na mňa zapôsobila
iba druhý riadok mi pripadá nepoetický