Kdo poradí Emě?

Ema nebyla ničím. Už skoro měsíc nebyla ničím a pomalu ji to nic začalo dostávat … protože když člověk ničím není, má spoustu času na to, aby o tom přemýšlel.

Ema při tom přemýšlení došla tak daleko, že zjistila, že nejenom měsíc, ale vlastně vůbec nikdy nebyla ničím jiným než ničím.

Celých pětadvacet let nic … dobře, pár let z toho byla dítětem – jenže už to dítě jako by bylo předurčené k tomu, aby z něho nic nebylo – zatímco jiné děti si hrály na prodavačky a na doktory, Ema  chodila po lese a poslouchala stromy.

Pak z ní udělali školačku, pak studentku, pak odjela sbírat jahody, pak chvíli procházela cizí města s jinými lidmi, se psy a s píšťalkou, pak ji napadlo, že by potřebovala nové boty, tak začala procházet jedno cizí město sama a s drogama, pak nějaký čas zkoušela, proč se to tak dobře prodává, pak to prodala nějakému muzikantovi, co byl známý jejího známého a říkali mu Che, chvilku si s ním pak povídala a asi rok s ním potom žila … to bylo v Londýně, pak odjel Che domů do Calais a Ema přestala být muzikantova holka a odjela sbírat olivy někam do Řecka, pak tam dělala chvilku v recepci jednoho lepšího hotelu (Ema měla talent na jazyky) a všimnul si jí jeden Francouz … vzal ji na víno a ona ho vzala na hašiš … a pak s ním jela do Maroka nakupovat vodní dýmky, šátky a ebenové figurky … pár měsíců prostě jezdila po Africe, zkoušela místní hašiš a spala s Francouzem – no – a do toho jí zavolal Che, že udělal chybu a že jí musí vidět - tak se Ema sbalila, Francouzovi,  řekla, že je jí to moc líto, ale že musí nutně zpátky do Evropy, ale že se určitě nevidí naposled (Ema věřila na reinkarnaci) a sedla na první trajekt … Che byl v Paříži (asi popáté začal studovat žurnalistiku), sraz si dali pod Eiffelovkou … Ema byla v Paříži poprvé v životě a moc míst tam neznala – šli na kafe a pak k Cheovi domů na hašiš a pak se spolu vyspali a vypadalo to, že všechno bude jako dřív, jenže asi třetí den se Ema vzbudila v Cheově posteli a uvědomila si, že už je zase jenom jeho holka a jinak nic a že mu už nikdy nemůže věřit a že vlastně nemůže věřit nikomu a že takhle to nechtěla a jela se vyplakat domů k mamince … Cheovi nechala na stole moc dlouhý dopis, který končil slovy: „určitě jsme se neviděli naposled“, pak chvíli obcházela staré známé a se starýma známýma nové hospody … protože většinu starých zatím, co byla pryč, zavřeli, a potom jela do Prahy, protože doma už  nebylo za co chlastat a špatně se tam sháněl haš, našla si místo v reklamní agentuře (ocenili její talent na jazyky), potkala jiné známé, sešla se s klukem, se kterým kdysi dávno spávala a zjistili, že by bylo fajn scházet se častěji, pak si našla byt, začala vydělávat slušné peníze, a tak si kupovala nové boty kdy chtěla, pak na ulici našla kotě, dala mu jméno Astar, vzala si ho domů, říkala mu Asto a konečně měla pocit, že je samostatná, jenže pak si uvědomila, že je od osmi do pěti uvázaná v kanceláři a tím pádem si nemůže v poledne povídat se stromy, že svojí prací neprospívá nikomu s výjimkou obuvního průmyslu (což jí ovšem přišlo celkem málo) a že se vůbec necítí být reklamní agentkou – a tak s tím sekla 

- - -   a potom se jenom tak procházela po městě a věděla, že je ničím, a nevěděla, jak z toho. 

Napadlo ji, že by mohla odjet, třeba na pomeranče, nebo domů k mamince  - - - ale na pomeranče nemůžete jezdit celý život a maminka tady nebude furt, napadlo ji, že ji vůbec nic nenapadá

………………………………  K D O   P O R A D Í   E M Ě  ? ? ?