Ledová námraza na okně

Kreslím prstíkem po okenní námraze,

Krev, bolest i smích.

Vločky na mě valí oči.

Ne, to vandrák vedle pije iron,

A trochu to přehnal.

Umrtvený cit běhá mi po páteři,

Hraje si s mým…hlasem.

Snažím se ho sundat,

Dát kam patří.

Ale on nechce.

A Člověk přeci řekl "Dělej co ty chceš!"

A co teď?

V lebce mi hraje smích satyra,

Milence, na kterého se nezapomíná.

A pořád klečím před trůnem

Zimy.

Jak Matka mě bere pod křídlo,

Ovšem stejně jako nepřítel mě skopne dolů.

A chce abych za to jí děkovala?

Tak ráda si kreslím prstíkem v ranní námraze

Po okně.

Tak ráda říkám citu "Dělej co ty chceš!".

Tak ráda se schovávám pod falešná křídla,

Která mě neochrání před světem.

Tak ráda si hraju na chladnou,

Až se stávám jen ledovou námrazou na okně…