Bouřka

Venku to hřmí a bouří,

obloha v černé se topí,

zeshora své oči hmouří,

kdosi,kdo svět náš kropí.

Těžké jsou jeho slzy,

co slyšíme na svých střechách,

zapomeň,že usneme brzy,

on dnes už nikam nespěchá.

Proto zůstanem spolu déle,

neboj se,jsem tu s tebou,

vypadám sice ospale,

ale proteď  jsem tvojí vrbou.

Svěř se mi,lásko,se vším,

co tíží tvou duši v těle,

hromy i blesky ztiším,

jsme spolu a to je skvělé.