Konec Punkového poga v Čechách

Tak jsem byl zase v kotli. Kapelka si to pěkně rozjíždí, jen publikum mi připadá takové statické.Hopká se, ale spíš tlačí. Opět (už po kolikáté) jsem se zasnil nad dobami dávno minulými.

Pár světel osvětlovalo kapelu, která si to nehorázně dávala. Dole křepčil roj padesáti punkáčů, když mluvím o punkáčích, myslím ty opravdové. Ne ty, kteří si na to hrají. Bylo mi tehdy 15 a první zážitek v kotli mě mnohému naučil. Vlítnul jsem do té změti těl a ihned na mne mířilo kvantum bot, rukou a těl. Žádné poskakování, žádné tlačení. Brutální kankánový kolotoč mezi číry, řetězy a okovanými obojky.

Když jsem to zkusil potřetí a opět šeredně dopadl, vzal si mne stranou punkáč jako hora s duhovým čírem a Gladiátory až pod kolena a sdělil mi pravidla tehdejšího kotle.

1. Sundej tenisky od Čongů a pořiď si boty s kovovou špičkou, když ti na tu část nohy někdo šlápne, může ti to být jedno.
2. Skákej, poguj, jen se co nejvíc hýbej. Kdo stojí je na zemi dřív než napočítáš tři.
3. dej si jednou rukou břicho a slabiny, nekoupíš to tam pak a když tě někdo zezadu napere, máš jednu ruku ready.
4. Solidarita platí. Když někdo upadne, ostatní se ho snaží uchránit před ostatnimi a zvednout ho zpět na nohy.
5. V kotli nezvracej.
6. Kdo chce poslouchat stojí vzadu. Pogo jede všude vepředu.

Vlítnul jsem včera opět do kotle. Botami s kovovou špičkou jsem si lehce prokopal cestu. Až příliš lehce. Jenže když teď každý nosí připitomnělé skejťácké tenisky, není se čemu divit.Dav se rozestoupil, až se mi podařilo nakouřit prvního člověka v kotli. Odlétl jako švestka na druhou stranu. Rozjel jsem staré pogo, jak se válelo v letech devadesátých. Lidé přestali poskakovat a klidili se mi z cesty. Všichni se tvářili velmi naštvaně, co že si to tam dovoluji rozjíždět.“Co se to kurva děje,” řikal jsem si. Kolem mne kruh kolem dvou metrů, nikdo se nepřidal, nikdo si ten hvězdný kankán nedá se mnou. Za volným kruhem se dělo to, co pozoruji už dlouhou dobu. Tenisky, rádobytvrdý výraz a poskakování. Nahoru dolu a pokud možno, naskakovat přitom na záda tomu přede mnou.

Připletl se tam mladý, tak kolem šestnácti. Triko se zprofanovaným nápisem “The Exploited” bylo jediným zpestřením. Alespoň jsme ho tam měli dva. Mé rozedrané za ty roky v kotli, jeho svítilo novotou. Přidal se a musím uznat, šlo mu to dobře. Jenže vydržel dvě písně a odpadl.

Co se to kurva děje?!? Lidi, jeďte do Amsteru do squattu, ať poznáte, co je to pořádný punk a pogo. Jeďte na zakázané Poworkowe Chuligany do Polska, když ještě hráli brutal záležitosti, Jeďte třeba do tramtárie, jen si prosím už přestaňte hrát na tvrdé punkery a začněte jimi opravdu být a chovat se podle toho, pokud jimi opravdu chcete být. Pořiďte si boty s kovovou špičkou, ať vás to nebolí, až vám protancuji na noze a najděte někoho, kdo opravdu umí pogo devadesátých let. Dyť se na to nedá koukat.