Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senekřič
18. 12. 2003
6
1
3863
Autor
adrift
mlčení malého
teriéra, kterého
nakopl bezzubý bezdomovec,
mi trhá uši.
jeho smutné oči
nedávají mi možnost
odtrhnout mysl od této
nespravedlnosti.
nemohu se pokusit
roztrhnout ústa výkřikem
nesouhlasu,
neboť jsem němý.
němý básník, hledajíc
odplatu pro
němou tvář.
tak mi podobnou ,
že mne to bolí,
nenajde zastání
u okolního světa.
nemáš co říct,
tak buď zticha
a drž krok s ostatními.
a hlavně
nekřič!!
1 názor
Ze života určitě ano, takže bych se ani nepozastavovala nad formou, dýchá to na mne výpovědí, svědectvím o něčem - a to je většinou působivější bez kudrlinek.
Jen si oprav hrubku v přechodníku - "básník hledajíc" je chybně, neboť "-íc" je koncovka pro ženský rod.
A nekončila bych strofu tečkou, pokud další začíná malým písmenem.
nic moc mi to neříká, přijde mi to trošku patetické, ale jsem zvědavá na ostatní básně ve sbírce :o))
nic moc mi to neříká, přijde mi to trošku patetické, ale jsem zvědavá na ostatní básně ve sbírce :o))
ta básnička v kritikách byla lepší než ta publikovaná
sinon... ujasni si jak se to má s přechodníky, trochu to motáš... no a ta z kritik byla opravdu lepší :)
moc se mi líbí jak píšeš..:)*
a škoda té v kritikách že není publikovaná..ta se mi z těch co tu máš líbí nejvíc..
ja jsem ji už publikoval na totem.cz tak jsem se nechtěl opakovat, ale jinak moc díky všem
z tyhle basnicky mam takovej strasne zvlastni pocit...
takze tip jak vrata :o)
jsi-li němý, pak nech promluvit svou jistě osvalenou pravačku. hanebná rezignace.
já sice nejsem němý, ale tohle bych nikdy neřekl. rezignovat může i silný člověk.
Dal jsi jí pocit a její slzy mohly být pocitem jiného...
...podívala se na mě
žádné jiné oči
nedokážou být tak smutné
žádné jiné oči
nebyly tolik něčí
jako když jejich pohled
prošel mnou
skrze mne
komu patřil ten pocit
když ne mně...
to je taky pravda, ale na druhou stranu mi popiš situaci u které nic necítíš. každý posit můžeš přeměnit v něco krásného nebo dokonale smutného. záleží jen na nás.
Vzpomínka
potkal jsem nepřízeň osudu.
stála na zastávce autobusu.
zeptal jsem se
jestli jsem tu správně
neodpověděla mi
stál jsem tu
s roztaženýma rukama
a plácal se po zádech
zahánějíce zimu.
nepodívala se na mne
chvíle tíživého ticha
se potichu vetřela mezi nás
a já skutečně nevěděl
co říct.
nemající žádné východisko,
sedl jsem si na lavičku
opodál.
nevšimla si toho
jestliže ústa jsou stvořena
k hovoru s blízkými
i cizími lidmi,
v této chvíli jsem pociťoval
zbytečnost tohoto
nástroje.
mlčela
a najednou!
vítr zvedl vločky
z jejich netečné krásy
v závěji tichého
odpočinku.
a vmetl jí je do obličeje.
podívala se na mne
najednou jsem se ocitl
v jejích světle hnědých
hlubokých očích
a nemohl ven.
volal jsem. kopal,
bouchal.
lehce se usmála
ale já věděl,
že to je jenom maska.
žádné jiné oči
nedokážou být
tak smutné,
jako oříškově hnědé.
pousmál jsem se,
ale to už jí veliká,
křišťálová slza
pomalu stékala po tváři.
ta malá kapička moře,
unikající ze svých břehů
se mi na věky vryla
do srdce.
nikdy jsem ji neměl ztratit,
ale nedokázal jsem tomu zabránit.
nastoupila a odjela.
ztratila se mi ve víru
nepokojných vloček
spěchajících za
odjíždějícím autobusem.
nikdy jsem jí to neměl
dovolit.
a teď žiji pouze ze
vzpomínek.
nikdy jsem se neměl zamilovat!
nikdy!!
jmenovala se Eva.
co třeba tohle?