Hovorte spolu!

Úryvok z článku MUDr. Bernarda S. Siegela:

DUCHOVNÍ ASPEKTY LÉČITELSKÝCH UMĚNÍ

(...)

Jaké změny vytvářejí takové prostředí, které je vhodné pro léčení?

Je to smích, hudba, láska, odpouštění a přijímání, ale napřed je třeba se zbavit zášti, rozmrzelosti, konfliktů a zoufalství. Každá buňka v těle se pak účastní na procesu uzdravení. Smějeme-li se, směje se každá buňka. Milujeme-li, náš imunitní systém pociťuje v nejvyšší míře vzbuzené a životem překypující poselství, jehož se mu může dostat, a bojuje o váš život. Říkám, abyste si zvolili tuto cestu, ne proto, abyste učinili pokus žít věčně, ale pro krásu, kterou to do vašeho života přinese. Je to dílo Boží. Zvolíte-li si lásku, uspějete. Přijdou dny, kdy se dostaví zklamání nad tím, že jste dostatečně nemilovali, ale odpusťte si a pokračujte. Důležitá je ona pouť a to, s čím se na ni setkáváme; nikoli nutnost dosáhnout "svatosti", ale usilovat o ní.

Emmett Fox říká:

Neexistuje obtíž, kterou by dostatek lásky nezdolal, žádná nemoc, kterou by dostatek lásky nevyléčil, žádné dveře, které by dostatek lásky neotevřel ani záliv, který by dostatek lásky nepřeklenul, ani zeď, kterou by dostatek lásky nerozbořil, ani žádný hřích, který by dostatek lásky nevykoupil...

Nezáleží na tom, jak hluboko ona potíž spočívá, jak beznadějné jsou vyhlídky, jak moc je to vše zamotané, ani jak veliká je chyba. Dostatečné uskutečnění lásky to vše rozpustí. Kdybys jen dokázal dostatečně milovat, byl bys nejšťastnější a nejmocnější bytostí na světě.

Poslední věta je pro mne klíčem. Někdo z nás může cítit, že je neúspěšným, jestliže nedosáhne všeho, o co usiluje, ale mimořádnou osobou je ten, kdo se rozhodne a pokusí se o to, i když ví, jak je to těžké. A právě tato obtížnost nám dovoluje společným sdílením utrpení si vzájemně pomáhat. Člověk, který si zvolí roli ztroskotance nebo oběti, nemůže jiným pomoci. Stále jen umírá. Milující osoby vždy žijí a pociťují.

Rilke napsal: "Nevěř, že ten, kdo se tě snaží utěšit prostými a klidnými slovy, která ti občas dělají dobře, žije v té chvíli život bez potíží. V jeho životě je mnoho obtíží a smutku. Kdyby tomu bylo jinak, nikdy by nebyl schopen nalézt ona slova".

Volba lásky znamená nechat působit sílu duchovního uzdravování a zdroj života.  

(...)

V prvých letech své praxe se mi pacienti nesvěřovali ani s pocity uzdravení, ani se zážitky "mimo tělo" nebo se zážitky v klinické smrti, a já bych byl rád věděl, zda něco z takových zkušeností mohla být pravda. Když jsem se změnil, změnili se i moji pacienti. Samozřejmě to byla má změna. Nyní se cítili volně a svobodně se se mnou podělit o své zkušenosti. Slepý, který v době své resuscitace viděl a pozoroval činnost lékařů, člověk s amputovanou končetinou, který byl opět "celistvým" a popisoval krásu toho, kam všichni spějeme. Mnoho z mých pacientů mi sdělovalo takovéto neuvěřitelné, dojemné a krásné zkušenosti, které je zbavily strachu a naplnily jejich životy láskou. 

 (...)

Je na čase, aby medicína zapojila do činnosti psychický metabolismus (...). Můžete mi položit otázku, proč jsem dosud chirurgem. Dosud pohlížím na svou mechanistickou dovednost, jako na způsob, jak získat čas, aby mohlo dojít k procesu uzdravení. Vím, že mohu operovat pacienty a že zde bude méně bolesti a méně komplikací, budeme-li pracovat jako léčitelský tým, který využívá sebedůvěry, důvěry v léčbu a duchovní víru. Navzdory tomu všemu, co jsem zde až dosud říkal, zůstávám jako chirurg nohama na zemi. Pacienti mají komplikace a umírají, ale v tomto procesu stále mám něco, co jim mohu nabídnout. Mechanisticky orientovaný lékař by byl na rozpacích a pravděpodobně by je opustil.

(...)