O reklamě a třeba i víc

O reklamě a třeba i víc

„Až se v televizi objeví ta reklama příště, rozmlátím ji“, vyřklo šest miliard lidí a změnilo názor díky sto tisícům. Asi proto se ve většině domácností objevují televize ještě z dob pravěkých.

Jaká drzost se to v Čechách vzala, že nám na svátky (lidského ducha nejvyšší) radí, abychom si pod stromeček nadělili dárky z lékárny. Snad funkce prorocká jim dopomohla k předčasným závěrům … čeká se konec světa. Však dar jež nám média podstrkují není  účelu léčitelského, neb účelu komerčního, který evidentně motá lidem hlavy (přesněji těm starším).

Ti lidé využívají naší neomezené schopnosti pohroužení se do reklam, jakoby to byla jediná dokonalá schopnost, která byla lidskému pokolení přisouzena. Předhazují nám své báchorky, jejichž prostřednictvím se pokoušejí vnutit nám svou vůli, způsobem nejhorším a bohužel úspěšným.

V okamžiku první reklamy přichází kaskádovitý efekt, jež nutí prostý lid minimálně k váhání a ty zámožnější nažene rovnou do svých spárů. Už jenom vědomí, že můžeme zmíněný výrobek (nyní již přeměněný ve zboží) finančně pokrýt, nás naplňuje hrdostí a mezilidskou rivalitou. Tato rivalita je však takových rozměrů, že po chvíli naše náprsní tašky vykazují nulový stav a pokladnice zlodějů se tak plní a plní a plní …

Obrněnost světa proti těmto mediálním parazitům je téměř nulová, jsou však mezi námi tací, kteří dokáží svádět nelítostné boje kdekoli a kdykoli. Chrání nás před vnějšími vlivy, stejně jako se to praví v reklamách. Nicméně reklama tvrdí, že nás chrání a „vyvolení“ nás chrání, v plném rozsahu toho slova. Ovšem kdyby se naše zkoumání převedlo do měřítek statistických, výsledek by byl katastrofický. Pouzí čtyři „ochránci“ na přeobrovských 2,3 miliónu obyvatel. Není se tak čemu divit, že reklama nám nabourává život a parazituje v našich mozcích do konce věků.

Existuje samozřejmě možnost jak se reklamám a jiným blafům vyhnout a zůstat tak bez poskvrny. Obraně proti slovům zde vyřčeným odpovídá náboženství původu indického. Znamená to vyhnout se lidem a zpřístupnit se sám-sobě. Najít si svou horu, svou planetu na území bez technických vlivů a s lidmi jež plní úkol stejně obtížný jako vy. Zoufalost ze světa, vás tak může dohnat až na hranici moudrosti, do místa zvaného Tibet.

Není nakonec tento text také reklamou?